Fotoblog: Che Guevara, rum a doutníky

Rád se vracím na místa, kde mi bylo dobře. To, že jsem se mohl po letech vrátit na Kubu, považuji za přízeň osudu. Fortuna nad mým přáním nejspíš dlouze vzdychla, ale pak rezignovaně vydechla: tak si jeď.

Na Kubě se cítíte jako doma a není to tím, že jako taxíky tam jezdí skoro samé škodovky. Člověk tak nějak instinktivně cítí pohodu místních, kterou mají v povaze, jdoucí ruku v ruce s naprostou bezpečností. Ta je spolu s bezplatným školstvím, zdravotnictvím a 100% zaměstnaností tím málem, co místní vládní režim svým občanům nabízí. Přesto jsem měl při své první návštěvě Kuby, přeci jen pocit, že místní sice na vládu brblají, ale pak se objevil Fidel Castro, šest hodin řečnil a řečnil a lidé se znovu rozcházeli s pocitem, že na tom, co říkal, něco bude! Viva la revolutión!

Pro středoevropana s osobní zkušeností s komunismem skoro nepochopitelné. Skoro. Skoro proto, že známe historický kontext počátku kubánského režimu. Kuba je případ, kdy se Amerika přepočítala, kdy s falešně vlídnou tváří pomáhala Kubáncům k samostatnosti a kde nepomohly americké zkušenosti, učinila své korupce,samozřejmě také americká . Výsledkem byla překrásná, luxusní Havana, která vděčí za všechny své výškové budovy financím americké mafie. Plány tytéž mafie, které měly z Havany udělat Las Vegas Karibiku, byly dotovány miliardami amerických dolarů. Zatímco zbytek Kuby živořil nebo přesněji řečeno chcípal hlady. Čas pro Fidela a Che Guevaru. A že se nejednalo pouze o davovou psychózu hloupé a frustrované chudiny je zřejmé i z postoje Ernesta Hemingwaye, který na Kubě dlouho žil a veřejně sympatizoval s Che Guevarou.

Kuba dnes, v roce 2012? Lidé mohou jakž takž podnikat, rozumějte zaměstnávat až šest osob, pronajmout si pozemek nebo koupit nemovitost. Věci donedávna nemyslitelné. Každodenní realita místních jsou neskutečně nízké platy, lékaři berou 40 až 50 eur, jiná zaměstnání 15 až 20 eur. A ačkoliv má práci na Kubě každý, dobře se zde mají pouze veksláci, kterým nahrává dvojí měna, pesos pro místní a pesos convertiblos pro turisty. Díky spřátelené Venezuele, která dodává na Kubu ropu, se zlepšila energetická situace a proud už se nevypíná i třikrát denně jako dřív.

Z  pětadvaceti cukrovarů dnes funguje jediný, Kubánci totiž přestali cukr vařit a začali ho pálit. Kubánský rum je pojem. A to i přesto, že ty nejlepší rumy se z Kuby ani nevyváží. Naskytne-li se vám příležitost, ochutnejte třeba rum Santiago de cuba. Rum se tak spolu s doutníky a portréty Che Guevary stal hlavním kubánským vývozním artiklem.

A Havana? Tyto Benátky Karibiku, jak je někdy Havana vzletně označována, disponují jedinou opravenou čtvrtí pro turisty. Ačkoliv těm to zrovna vadí asi ze všech nejméně. Havana, v níž nebyly za posledních 60 let investovány žádné peníze do nemovitosti, vás překvapí dřevěnou dlažbou na ulicích starého města, budovami tak zchátralými, že na chvíli uvěříte, že jste ve válečné zóně i provizorními lešeními na domech přímo u parlamentu (ten je kopií amerického Kapitolu). I přes havarijní stav svých budov si Havana uchovala své charisma. Její zašlá krása je jasně patrná a podmanivá i pod nánosy urbanistického rozkladu. Havana je stejná jako život na Kubě, i přes nepopiratelné problémy a složitosti je opravdová, pro někoho velké zklamání a pro někoho srdeční záležitost. Záleží na vás.

Zato slavný taneční kabaret Tropicana, jehož tradice sahá do 40. let dvacátého století, je ukázkou dokonalosti. Dvouhodinová show, ve které se střídají všemožné druhy tance od salsy po výrazový a asi na 150 tanečníků v pestrých kostýmech je úchvatná podívaná. A kdyby byl někdo pořád nespokojený, pak ještě určitě neviděl moře. Protože tolik odstínů modré, které tady uvidíte snad nebudete umět ani pojmenovat a jakkoli se fotky z Kuby zdají být kýčovitě krásné, skutečnost je ještě úchvatnější.

Na cestu na Kubu bych vám dal jedno doporučení. Berte ji takovou jaká je, s tím dobrým i s tím špatným. Až režim, podle očekávání, za několik let padne, je dost dobře možné, že se i Kuba stane další karibskou zemí s hrstkou neuvěřitelně bohatých lidí a chudé většiny, a kdo ví, co to udělá s jejím nostalgickým šarmem. Ale její jinakost se zatím pořád cení...

A ještě pár fotek k tomu všemu...: