Florencie, gurmáni a falešná socha Davida

Nemusíte být Marco Polo, aby jste si Florencii skutečně vychutnali. Pokud máte jen trochu dobrodružného ducha a oželíte jistotu deštníku nad davem, riskněte to. I kdyby to pro Vás mělo být poprvé, kdy vyrazíte bez cestovní kanceláře v zádech.

Návštěva Florencie by se totiž měla stát povinným výletem českých škol. Studenti by se zde naučili hodně o umění, renesanci, ale i o životě. Nám se to se ženou podařilo až o několik let později, ale za školáky tu s námi byl alespoň náš syn Matěj.

A rozhodně jsme nelitovali toho, že jsme vyjeli bez cestovky. Skvěle se nám totiž osvědčil průvodce z řady Lonely Planet – To nejlepší z Florencie. Památnými místy a zákoutími Florencie jsme tak procházeli podle naší nálady a chuti v příjemně poklidném rozpoložení. Ideální doba pro návštěvu Florencie je na podzim v září nebo říjnu anebo v jarních měsících duben - květen. Počasí je v tuto dobu příjemně teplé a počty turistů nižší.

V krajní časové tísni by mohla prohlídka Florencie začínat a končit právě v hotelu Baglioni. Ten je svojí střešní restaurací a zahradou proslavený a pravděpodobně by vás stálo mnoho úsilí najít druhé takové místo, kde u sklenky dobrého vína můžete pohledem klouzat po červených florentských střechách, dominantě Duomo i zvonici Campanile z takové perspektivy.

Při procházce po slavném mostě Ponte Vecchio nad řekou Arna jsme si uvědomili, že stihnout vše co Florencie nabízí není na jeden několikadenní zátah možné. Vyloučili jsme Galerii dell’Accademia s několikahodinovými frontami a já tak nadobro propásl šanci vidět originál Michelangelova Davida, ale tak nějak si stejně myslím, že Michelangelo by taky rád víc žil než čekal. A Davida jsme nakonec přece jen viděli, byť jeho kopii před akademií. Slovy našeho Matěje: “Byl tam, ale jen ten zfalšovanej.“

Ve Florencii je asi zcela běžné, že se najednou cítíte vším tím uměním a památkami přímo zahlceni. Vše se musí správně dávkovat. I estetika. Navíc v Itálii, kde vás krom uměleckého prožitku svadí zážitky kulinářské, je to tak jednoduché. Ačkoliv jsme se při toulkách městem důsledně vyhýbali předraženým kavárnám a restauracím v centru, rozhodli jsme se, že si vyhodíme z kopýtka a navštívíme vyhlášenou restauraci Enoteca Pinchiorri, jejíž toskánská kuchyně si vysloužila v Michelinově průvodci restauracemi své hvězdičky.

Že se jednalo o spontánní rozhodnutí snad ospravedlní fakt, že jsme přípravu podcenili. Před honosným sídlem restaurace se střídali dámy ve večerních róbách a muži ve smokinzích. Pán u recepce se nenechal vyvézt z míry tím, že vidí, někoho, kdo na sobě nemá večerní toaletu a smoking, ovšem z míry ho vyvedlo naše přání jít povečeřet bez rezervace. Impossbili! Nemožné.

A tak nám toto svaté místo italské gastronomie zůstalo uzavřeno i se svou sklepní zásobou 80.000 lahví vín.

Florencie navždy zůstane městem renesance, Medicejských a městem umělců. Galerie Uffizi , která je nejstarší galerií na světě, bazilika di Santa Croce, Leonardo da Vinci, Dante Alighieri, Michelangelo, Machiavelli, Savonarola a jiní tvoří historické dědictví tohoto města.

O čem vás ale Florencie poučí nejvíc je radost ze života, protože tady se život vášnivě vychutnává na každém kroku. Někdo ho tu oslavuje obdivem k památkám, někdo u dobrého jídla, někdo temperamentním rozhovorem se zelinářem, někdo svým chic upraveným zevnějškem a někdo zrovna fandí místní Fiorentině. Stačí si jen vybrat.