Fámy o strašlivé anglické kuchyni

Londýn žije, a je opravdovým kosmopolitním centrem Evropy. A má své nesporné kouzlo, kterému není vůbec těžké propadnout. High society, underground, etnies, galerie, muzea, památky, bary... Londýn žije ve dne i v noci.

Kdyby se města poměřovala množstvím energie, kterou pulzují, věřím, že evropské prvenství by držel Londýn. Město, jehož liberální imigrační politika tavícího kotle "melting pot" spolu historickým dědictvím kolonií a jejich obyvatel z něj učinily cenné kosmopolitní centrum Evropy.

V den příjezdu jsme si prošli tradiční trasu turistů od bývalé věznice Tower okolo parlamentu a věže Big Ben, po Tower bridge následně procházkou podél Temže okolo vyhlídkového kola London Eye do centra města. Uchváceni atmosférou, památkami a šumem města jsme ten den nafotili rekordní počet fotek. U Piccadilly Circus jsme vklouzli do příjemného obchůdku, kde jsem si pořídil nejdražší košili v životě díky tomu, že se mi tam podařilo zapomenout foťák. Ačkoliv jsme se pro něj po 10 minutách vrátili, obsluha zavile tvrdila, že tam žádný foťák nezůstal…obchod mi rázem přestal připadat příjemný a barvy na košili se mi zdály najednou vybledlejší.

Druhý den ráno jsme tedy, pro veliký úspěch, obíhali trasu z předchozího dne s novým foťákem podruhé, ve snaze nafotit alespoň nějaké ztracené snímky. Nejskvělejší na tom bylo, že nám to vůbec nevadilo. Všímali jsme si detailů, které nám nyní při druhém pohledu neunikly. Vnímali jsme, jak se město den ze dne mění a že stejná trasa, kterou procházíte podruhé není tak docela stejná.

Známá londýnská čtvrť Camden Town má jedinečný umělecký esprit s trochou undergroundu. Pouliční hudební scéna nabízí skvělá představení. Módní výstřelky vyjadřující cosi rebelského jsou v některých ulicích skoro povinný „dress code“. Tamní tržnice zaujme každého.

Na prohlídku stadionu Chelsea jsme se vydali hlavně proto, abychom našemu Matějovi dovezli slíbený dres. S gigantickým stadionem jsme počítali, ale udivila nás obrovská zeď s fotkami hráčů týmu v (nad)životní velikosti, samozřejmě i s Petrem Čechem.

O anglických parcích, jejich symetrii a dokonalé úpravě slyšel téměř každý. O slavném londýnském Queen’s parku jistě mnozí z vás, ale o tenisovém turnaji na stadionu v parku  Queen’s park jsem do té doby neměl potuchy. Turnaj, který se zde hraje před Wimbledonem vrcholil finálem, právě v tu dobu, kdy jsme se v Londýně nacházeli. Za 40 liber jsme neplánovaně viděli tehdejší tenisovou dvojku a trojku světového žebříčku, ve finále Nadal - Djokovič. Díky komornímu uzpůsobení stadionu jsme hvězdy tenisového nebe viděli opravdu zblízka.

Ne každé překvapení  ale přijde vhod. Třeba když se potřebujete rychle dostat na letiště, nestíháte a do toho přijede do města americký prezident. Impozantní prezidentskou kolonu George Bushe jsme viděli naprosto náhodou, aniž bychom v tu chvíli věděli čí, že kolona to je. Za to na letišti nám opatření a zpoždění způsobená nečekanou státní návštěvou neunikly. Z části naší vinou, z části vinou systematického chaosu ve městě a na letišti způsobeného návštěvou G. W. Bushe jsme nestihli odbavení.

Ale koho by mrzelo prodloužit si pobyt v městě, kde je možné, aby se v jeden den odehrála návštěva nejmocnějšího muže planety, několik významných sportovních utkání napříč celým sportovním spektrem, premiéra slavného muzikálu a současně koncerty třeba Madony i Coldplay. V  Londýně to opravdu žije, jeďte se přesvědčit…

PS: nemohu si odpustit poznámku k jídlu. Fámy o "strašlivé" anglické kuchyni s obměnami "fish and chips" už dávno neplatí. Doporučuji ryby!

A ještě pár snímků od mého kamaráda z vánočně - nočního i deštivého Londýna, které dokazují, že tohle město žije za každého počasí, a je magicky přitažlivé bez ohledu na roční dobu i denní hodinu:

A ještě malá londýnská záhada na konec. Mému kamarádovi se podařilo ve městě nad Temží nafotit zvláštní úkaz. Že by UFO? Rozluštit co to ve skutečnosti je si musí každý z vás sám. Já jen prozradím, že to v žádném případě není fotomontáž.