Rodina zrecenzovaná

Youtubáčtí cenzoři v rámci boje proti „nenávisti“ (tzn. toho, co oni jako nenávist označí) smazali oficiální účet mého oblíbeného zpěváka z Nitry, Ondry Ďurici. To mne vyprovokovalo k „protestní“ recenzi jeho nejnovějšího alba.

To se jmenuje Rodina, přičemž na obalu CD je tento titul napsán azbukou. Což kritizovali dokonce i Ondrovi fanoušci, které, stejně jako Ďuricu samotného, rozhodně nelze považovat za nějaké rusofoby; v ruštině se navíc české slovo rodina řekne ?????. Ani já nepovažuju tuto formu názvu alba za příliš šťastnou, naštěstí to patří k nemnoha věcem, které lze na albu nějak krizitovat. 
V naší zemi není rocker Ondra Ďurica příliš znám, nepočítám-li fanoušky Ortelu, s nímž Ďurica docela často koncertuje a stejně jako Ortel čelí problémům s rušením koncertů. Nejsnadněji a nejpříhodněji se u Ďurici nabízí označení „slovenský Landa“, což na prvním místě splňuje jeho styl zpěvu a barva hlasu, a dále zcela pro-vlastenecké texty a nakonec i nálada mnohých písní; Landa Ďuricovi křtil i jeho první album Zdvihnutý prst. V civilním životě byl Ondra léta profesionálním vojákem slovenské armády, kteréžto angažmá před pár měsíci opustil – i k tomu se v recenzi ještě vrátím – a v uplynulých eurovolbách kandidoval jako nezávislý za Kotlebovu ĽSNS. A aby mi nebylo vytknuto, že jsem něco záměrně vynechal, pak ano – s Landou Ďuricu spojuje i skinheadská minulost (tu ovšem mají za sebou, byť to u nich byla jen krátká epizoda, např. i pankáči Lou Fanánek Hagen nebo Petr Hošek). Pojďme ale k přítomnosti, tedy k albu Rodina. 

Mám-li jej zhodnotit stručně, pak zůstala zachována vysoká laťka Ondrovy tvorby – ani se nesnížila, ani nezvýšila. Zvuk je asi o něco „teplejší“ než na předchozích deskách a texty jsou stále stejně naléhavé. Pojďme to vzít píseň po písni:

1. Domovina. Na začátek alba vhodně zvolená píseň pomajelšího až středního tempa, píšťaly na začátku navodí lehce „venkovskou“ atmosféru. V textu Ďurica vyjadřuje starost o hroutící se osud Slovenska, ale s nadějí, že to nakonec dobře dopadne („vydrž to prosím, už letia sokoli!“). Chytlavý refrén, prostě na úvod dobrý rozjezd.
2. Pavučina zla. Na začátek rovnou napíšu, že pro mne je to nej píseň z alba. Rychlá vypalovačka, jejíž hlavní riff byl podle mne slyšitelně inspirován slavnou „maidenovinou“ Fear of the dark. V textu si autor podle mne bere na paškál rozvratné politické neziskovky („ako tiene stoja mimo vlády, usilujú o jej pády“). Píseň album perfektně rozjede a napumpuje vás energií.
3. Odysea. Píseň, na níž vyšel (v rámci cenzury bohužel již smazaný – GRRR!) klip ještě před vydáním alba a která u fanoušků sklidila oprávněný nadšený ohlas. Píseň Ďurica nazpíval s českým zpěvákem Brunem; text je napůl český, napůl slovenský a je z ní cítit česko-slovenská vzájemnost. Na květnovém koncertě v klubu Kravín v Dolním Benešově, kde tato píseň samozřejmě také zazněla, jsem si ověřil, že Ondra umí výborně česky včetně skvěle vyslovovaného Ř. Vůbec, náklonnost k českým bratrům a láska k Česku byla Ondrou vyjádřena hned v úvodu zmíněného koncertu, což mne jako etnického čechoslováka samozřejmě velice potěšilo. I proto bych tímto rád Ondrovi symbolicky věnoval tento svůj song :-)
4. Povedz mi. Píseň ve střední až rychlejším tempu, velmi příjemně osvěžená dechy v lehounce „tanečním“ refrénu. Motiv textu se u Ondry opakuje napříč jeho tvorbou: přesťaňme sedět doma a pojďme se osobně angažovat, abychom něco změnili k lepšímu. Ostatně, moje řeč. Píseň je každopádně jeden z mých oblíbených kousků z fošny.
5. Prasa. Jednoznačně „nejlandovštější“ píseň z alba, k čemuž výrazně přispívá i tahací harmonika. Trochu ostřejší text, v němž se Ondra se škůdci národa rozhodně příliš nepáře. Spolu s Pavučinou zla nejrychlejší píseň z alba se „slavíko-z-madridovským“ závěrem (který mne ale z písně baví nejmíň). Vzdáleně vám možná připomene slavného Landova Andílka.
6. Bojuj!. K této písni nemám příliš co napsat. Textově je podobná Povedz mi a má příjemný chytlavý refrén. Rozhodně se mi líbí, ale jinak ničím výrazným nevybočuje.
7. Rodina. Titulní píseň alba, patří k těm pomalejším. Z počátku mne až tolik nevzala a nepřišla mi příliš nápaditá, ale časem se to změnilo k lepšímu. Jednoznačně pro-rodinný text, z něhož srší láska k dětem, bude pro nás, křesťanské a konzervativní posluchače, v refrénu paradoxně možná malilinko „kontroverzní“ („rodina je Boh a Boh je rodina“), ale na „pro-rodinnosti“ to písni určitě nic neubírá. 
8. Výsadkový pluk. Středně-tempová až pomalejší píseň je první, která na albu odkazuje na Ďuricovo vojenské angažmá. Textem připomíná hitovku Armáda bratov z předchozího alba, ale jejích kvalit v mých očích nedosahuje – což ale rozhodně neznamená, že je špatná, i když v mém soukromém žebříčku oblíbenosti bych ji zařadil až do druhé poloviny.
9. V dolinách. Drsný voják Ďurica umí i něžné, pomalé baladické písně – viz např. starší nádherné kousky Dom nebo Ďakujem. Na aktuálním albu je reprezentuje klipová píseň V dolinách. Je pěkná hlavně v refrénu, i když kvalit svých předchozích sou-balad dle mne nedosahuje. A klip se bohužel až tolik nepovedl.
10. Posledný marš. Píseň, která je o jednoznačném tématu: Ondrův odchod z armády SR, k němuž se Ondra vyjadřuje v textu dost konkrétně. Nevím, zda byl dobrovolný či nedobrovolný, dá se předpokládat obojí. Dobrovolnému by odpovídala druhá půlka refrénu, dle mne jednoznačně adresovaná toho času končícímu rusofobnímu prezidentovi Kiskovi („pán prezident, zabudnite na to, že na váš rozkaz pojdem strieľať  svojích bratov, k tomu ma neprinúti ani sám generál“). Píseň opět příjemně osvěží dechy.
11. Identita. Dle počtu shlédnutí písně na youTube ještě před smazáním kanálu to byla píseň u fanoušků nejoblíbenější. Mne nechytla až tolik, ale to je asi věc vkusu. Text upozorňuje na (národní) identitu každého člověka – logicky především slováka. 
12. K národu! Za tímto názvem se skrývá text písně Hej Slováci, recitovaný Ondrou na velmi pomalém klávesovém podkresu. Já se přiznám, že tato věc mne vůbec nevzala.

Závěrečný sumář: Rodina je důstojným přírůstkem do Ďuricovy albové tvorby,s tím, že první polovinu alba hodnotím lépe, než tu druhou. Předchozí alba nepřevyšuje, ale ani za nimi nezaostává. Album je k dostání víceméně jen na Ondrových koncertech (kde jsem desku koupil i já), možná jej lze sehnat i poštou, ale tuto možnost jsem příliš nezkoumal. Na youTube několik písní z tohoto alba, uploadovaných fanoušky, stále je, a líbilo by se mi, kdyby jako projev protestu proti smazání oficiálního Ďuricova profilu došlo k "efektu Streisandové" v podobě x-násobných uploadů Ondrových písní na youTube jeho fanoušky. Já sám na svůj kanál nejspíš také jednu jeho píseň právě z těchto důvodů brzy uploadnu.

V bodovém hodnocení albu dávám finálních 7.5 z 10ti s „náběhem na 8“.

Na závěr už jen jeden dotaz, jen tak pro jistotu: je zde snad někdo, komu tato recenze připadá nějak „nenávistná“?