Pokus s Millem a jeho spokojeným prasetem

Pokud je mi známo, nejznámějším citátem filosofa Johna Stuarta Milla je ten následující: 

Je lepší být nespokojeným člověkem, než spokojeným prasetem.

Rovnou se přiznám, že jsem žádné Millovo dílo dosud nečetl. Proto neznám kontext, v němž Mill tuto větu napsal, a to je vzhledem k potenicálnímu vynášení nějakých závěrů o jednotlivých výrocích samozřejmě chyba. Přesto se však domnívám, že je možno ten či onen výrok vzít, jaksi abstrahovat od jeho autora a meditovat jej sám o sobě. Prostě, jako bychom si ten výrok přečetli nasprejovaný někde venku na zdi a netušili bychom, kdo je jeho autor - ale nějak spontánně bychom chápali význam toho výroku. A v podobném duchu bych vás dnes rád vyzval k takovému malému filosofickému pokusu.

Zkuste na chvíli, jen kvůli tomu pokusu, předpokládat, že existuje věčnost, posmrtný život atp. Druhý předpoklad k tomu, aby byl tento pokus úspěšný a smysluplný je, že nesmíte níže upravený Millův výrok nijak předem pitvat, zkoumat, jestli je něco takového logicky či ontologicky možné atp. Vemte jej tak, jak jej napíšu, a odpovězte si - spontánně, nakolik to bude možné, ale taky zcela upřímně a poctivě - jestli byste s jeho zněním sami za sebe souhlasili, či nesouhlasili. A vaši odpověď zkuste napsat do komentářů. Až si osobně zodpovíte, pitvejte výrok jak je libo, a třeba napište, co jste vypitvali :-) Ale odpověď, která bude vyslovena až na základě toho pitvání, nebude mít v rámci tohoto minipokusu valný smysl.

Tak tedy:

Je lepší být NAVĚKY nespokojeným člověkem, než NAVĚKY spokojeným prasetem.

A můžete taky zkusit tipnout, co bych asi zvolil já. Později se k tomu pravděpodobně sám za sebe vyjádřím.