Letní filosofická škola 2013: svoboda a determinismus

Mirek Dočkal mi prvního června přeposlal pozvánku na letošní Letní filosofickou školu v Dubu nad Moravou, kde byl 2.7.2013 na programu den věnovaný tématu svoboda a determinismus. Slovo dalo slovo, já jsem o akci informoval svého kamaráda a kolegu filosofa Michala a v daný de jsme se vypravili směr Dub nad Moravou - já z Ostravy, Michal z jihu Moravy. Byla to zároveň má první návštěva tohoto dlouholetého podniku, dříve konaného někde na Sázavě. Sice jsem o něm již pár let tak napůl věděl, ale buď jsem neměl dostatečnou motivaci tam jet, nebo jsem na něj prostě zapomněl. Až letos premiéra. A to jak díky lákavému tématu včerejšího dne, tak díky šanci, že bych se tam potkal s některými kamarády/známými a nějaké nové třeba i získal.

já a Michal před kostelem v Dubu

  Počasí vyšlo nádherně, s Michalem jsme se potkali už v Přerově na nádraží před desátou hodinou a vyrazili jsme busem směr Dub s přestupem v Tovačově. Tam jsem chtěl původně navštívit tamější renesanční zámek, z čehož ale nakonec po dohodě sešlo. V Dubu jsme nejprve vyhledali místo konání - faru u krásného poutního kostela očišťování Panny Marie - a pak se vypravili do místní hospody na jídlo a pokec. Mirek v průběhu třikrát telefonoval, ale na zastávce busu jsme jej stejně minuli a tak jsme se vypravili zpět na místo, kde už čekal i s našim dalším kamarádem Lukášem, doktorandem filosofie na Olomoucké teole. Následoval návrat do hospody, kam přicházeli i další návštěvníci LFŠ, a pak již definitivní přesun na místo, neboť přednášky měly začít. Ke zklamání mnohých na místě zazněla informace, že přednášející Marek Petrů z Olomouce nakonec nedorazí. Vevnitř jsme se tak napůl náhodně posadili na skoro nejlepší místa a pak už začalo to nejpodstatnější.

 hemžení chvíli před začátkem

 První přednášku obstaral mi dobře známý a sympatický Petr Dvořák, který si připravil téma Problém svobody a determinismu v minulosti a současnosti. Jeho přednáška byla tedy spíše historická, ale rozhodně zajímavá. Na začátku rozdal připravené handouty, kterých ale neměl dostatek, jelikož bylo přítomno téměř 40 lidí a postupně jich ještě několik přibylo. Každopádně handouty oceňuji i v případě, kdy má přednášející k dispozici projektor a plátno, k posluchačům je to velmi vstřícné. Petr postupně probral tři typy determinismu: nejprve logický, který řešil Aristoteles ve svém spisu O vyjadřování v souvislosti s otázkou budoucích nahodilých událostí a klasického příkladu s námořní bitvou. Dále teologický, aktuální samozřejmě především ve středověku, který souvisel s Božím předvěděním a vůlí, a nakonec kauzální, související s lidským chtěním, nakolik je chápáno jako dostatečná kauzální podmínka. V závěru jen stručně zmínil experimenty Benjamina Libeta, nastínil pojmy kompatibilismus a inkompatibilismus, přičemž nad rámec přednášky se přihlásil k inkompatibilistickému zastávání svobody, což pak částečně určilo následnou diskuzi. Každopádně Dvořákova přednáška patřila ke dvěma z celkových čtyř, jež hodnotím rozhodně pozitivně. A musím jej také vyzvednout co do způsobu přednesu (optimální rychlost a srozumitelnost mluvy), v níž předčil všechny své přednášející kolegy toho dne.

počet účastníků přesáhl 40

 Druhým přednášejícím byl Filip Tvrdý, odborný asistent z katedry filosofie Univerzity Palackého v Olomouci. Tvrdého jsem sice osobně neznal, samozřejmě jsem však věděl o jeho známém (a leckdy neurvalém) blogu Massive error. Jeho oproti Dvořákovi více teoretická přednáška měla poměrně dlouhý název Ontologické příčiny a etické důsledky kauzálního determinismu (současné důvody pro odmítnutí svobody rozhodování). Jako materialista, scientista, evolucionista atp. se Tvrdý otevřeně přihlásil k determinismu. Hlavním bodem v úvodní části jeho přednášky byl tzv. basic argument Galena Strawsona (syn slavného P.F.Strawsona): ať platí determinismus, tj. vše je determinováno, nebo indeterminismus, tj. vše je chaos, svoboda stejně neexistuje. Tvrdý pak směřoval svou obhajobu determinismu až k finálnímu tématu resp. otázce ohledně možných politicko-právních implikací determinismu. Přitom probral různé pozice a teze: fikcionalismus, jež tvrdí, že i když svoboda neexistuje, je to velmi užitečná fikce, jíž máme považovat za nutnou. Jeho vlastním názvem "mysteriánství" pak označil pozici označování svobody za tajemství, které zmínil v souvislosti s Peterem van Inwaagenem; za mysteriána označil také nepřítomného Marka Petrů. A já si v této souvislosti vybavím už Malebranche, jež měl hovořit o svobodě jako o "mystickém tajemství". Zmínil také tzv. moralistický omyl jakožto jakýsi protipól naturalistického omylu (to, co je, je i správné), pod nějž v samotném závěru v diskuzi zařadil i Kantovu postulaci svobody.

Přestože, co se týče jeho filosofické pozice obecně, je scientista a ateista Tvrdý prakticky mým filosofickým protipólem, musím uznat, že jeho přednáška měla grády a co do schopnosti zaujmout a "strhnout" posluchače byla určitě nejlepší. Tvrdý vystupoval velmi sebevědomě a sebejistě - na můj vkus občas až příliš - a předvedl kvalitní rétorické schopnosti. Také diskuze, která se po jeho řeči rozvinula, byla nejdelší a stala se příčinou časového skluzu. Jednu osobně filosoficky kritickou poznámku na závěr bych si ale dovolil: proklamovanou Tvrdého orientaci na nestrannou snahu vědy poznat pravdu, jakkoliv nám tato nemusí být po chuti, považuji vzhledem k jeho evolucionismu samozřejmě za nekonzistentní a snahy evolucionistů zapasovat úsilí o poznání pravdy jako něčeho "evolučně výhodného" za marné. Na druhou stranu nemůžu nezmínit, že s Tvrdého kritikou "mysteriánství" mohu pouze souhlasit.

 V pauze po přednášce jsem si pak odchytil Petra Dvořáka, abychom se jej s Michalem zeptali, co je vlastně tím nejvlastnějším jádrem analytické filosofie; s Michalem jsme se totiž shodli, že to vlastně nevíme. Petrova odpověď mne relativně překvapila: ono "analytická" má znamenat především filosofickou metodu, soustředěnou na zkoumání významu slov apod; v tomto smyslu byli Aristoteles nebo Tomáš Akvinský mnohdy analytickými filosofy. Já jsem měl analytickou filosofii vždy zafixovanou především jako filosofii určitých konkrétních tezí, s nimiž přišli lidé jako Frege, Russel či Wittgenstein. Takže mi celá věc připomněla spor "redukcionistické" fenomenologie - tj. té, kterou "znají všichni" a podle které je fenomenologická redukce nutnou podmínkou k tomu, aby se něco nazývalo "fenomenologie", a tzv. realistické fenomenologie, která nutnost redukce popírá a prohlašuje se především za filosofickou metodu. Nejsem schopen rozhodnout, kdo má pravdu (můžu maximálně říct, které pozici fandím :-) ), každopádně realistických fenomenologů je poměrně málo; jak je to u té analytické, to nevím. Někdy bych nad tím měl více zapátrat, ale příliš velkou prioritu to asi mít nebude.

 Časový skluz se pak nepříliš pozitivně odrazil na následující a nejkratší přednášce Lukáše Zámečníka, nazvané Fyzikalistické stanovisko a budoucnost svobody. Byl to de facto takový referát o vyrovnávání se s kritikou empirismu ze strany filosofa Base van Fraasena. V paměti mi utkvěla především jeho teze o tom, že empirismus z hlediska vědomí si své kritizovatelnosti nemůže být přesvědčením, nýbrž "stanoviskem". Stanovisko má obsahovat určité postoje, závazky a cíle. V závěru přednášky pak Zámečník označil jako výzvu pro filosofii konceptuální uchopení volby stanoviska, jakožto něčeho, na co empirismus nestačí. Zámečníkova přednáška dle mne dost utrpěla oním časovým skluzem (za nějž přednášející samozřejmě nemohl): přednes byl poměrně rychlý a zhuštěný a já jsem jej malinko nestíhal. Také závěrečná diskuze byla krátká a na můj vkus poměrně slabá. Nemusím asi říkat, že mi van Fraasenova pozice nepřišla vůbec přesvědčivá a rozlišení mezi přesvědčením a stanoviskem mi pak přišlo jako takové hraní se slovy. A když jsem to pak přednášejícímu po skončení diskuze říkal, tak mi ani nepřišlo, že by proti takové námitce nějak zvlášť protestoval.

 Závěrečnou přednášku toho dne pak obstaral do té doby moderátor celého semináře Evžen Stehura, s přednáškou nazvanou K čemu svoboda? Společenská funkce a budoucnost idejí svobody. Přednáška byla vyloženě historicky-přehledově laděná a mi osobně přišla jednoznačně nejslabší. Přednes byl příliš pomalý a poměrně "uspávací", i když to možná bylo dáno i tím, že byla přednáška poslední v řadě, což pro přednášejícího může být nevýhodou. Osobně jsem si z ní nic extra zajímavého neodnesl a ani diskuze na závěr nestála příliš za řeč. Pouze bych si dovolil jednu malou mimofilosofickou poznámku - nemohl jsem si nevšimnout Stehurova odznaku ProAlt na triku. Čili politicky bych si se Stehurou pravděpodobně vůbec nerozuměl :-)

 Přednášky skončily, já jsem se zapsal na prezenčku a přemýšlel jsem, co dál. Původně jsem zamýšlel odjet až po půl deváté, ale pak mi Mirek oznámil, že se bude hrát fotbal, na což jsem se příliš necítil a tak jsem se rozhodl doběhnout Michala, který už byl na cestě na autobus. Aspoň jsme pak ještě po cestě do Přerova a na nádraží v dotyčném městě dobře pokecali. A celkový dojem? První dvě přednášky velmi dobré, třetí podprůměrná a čtvrtá slabá. Účasti rozhodně nelituji, ale je fakt, že zbytek programu letošní LFŠ mne příliš nezaujal. Snad až na "anglický den" 13.7., kdy bude na programu mj. Kierkegaard. Takže teoreticky bych se v Dubu mohl ještě jednou ukázat, ale moc šancí tomu nedávám.

 A když už jsem tu zmínil ten ProAlt, tak jeden z jeho politicko-kulturních protipólů, studentské hnutí Červenobílí, nedávno pořádalo diskuzní večer na téma Svoboda a determinismus v lidském životě se slovenským filosofem Štefanem Šrobárem. Zúčastnit jsem se bohužel nezvládl, ale na webu by se měl doufám již brzy objevit videozáznam. Zatím je tam alespoň krátké písemné shrnutí.