Děti ze znásilnění a surogátní mateřství

V minulém blogotextu, starém už bezmála půl roku, jsem se filosoficko-teologicky zabýval dětmi, vzniklými početím ze znásilnění. Dnes tématicky navážu s jedním krátkým praktickým návrhem, který se tohoto bolestného tématu týká.

Křesťané či prolifisté obecně - velká většina prolifistů jsou stejně křesťané - bývají osopováni za to, že když je žena znásilněna a počne z toho znásilnění dítě, tak že prolifisté nutí tu ženu (minimálně svými prolife názory), aby nešla na potrat, nýbrž to dítě donosila, a to bez ohledu na jakékoliv její trauma oním znásilněním způsobené. Nedávno mne napadlo - určitě nejsem první, koho to napadlo, ale dosud jsem o tom nikde nečetl ani neslyšel - jak tuto obtížnou a delikátní záležitost vyřešit ve stylu "vlk se nažral a koza zůstala celá". Tzn. řešení, kdy dítě vzniklé ze znásilnění není ani zabito potratem, ale ani není donošeno znásilněnou ženou-matkou. Je to však řešení závislé na pokroku a schopnostech lékařské vědy a technologie a hlavně na těžko změnitelné funkčnosti ženského těla a psychiky a samozřejmě také embrya/zárodku.

Čas od času se mediálně propírá téma náhradního aneb surogátního mateřství. Tedy řešení situace, kdy neplodná či jinak zdravotně silně omezená žena není schopna sama odnosit dítě. Dítě je počato z jejího vajíčka (umělým oplodněním), ale následně je umístěno do dělohy jiné ženy, která dítě donosí (za peníze) a porodí. Proti surogátnímu mateřství existují mj. etické námitky opírající se hlavně o to, že žena a plod nejsou nějaké obchodní artikly a že surogátní mateřství je v rozporu s lidskou důstojností. 

Nemohlo by ale surogátní mateřství být morálně nezávadným řešením právě v případě těch početí ze znásilnění, kdy znásilněná žena odmítá počaté dítě přijmout a donosit? Dítě by nebylo potraceno a matka by nebyla nucena jej donosit, nýbrž by jej dala jiné ženě, která by jej donosila. Samozřejmě by to záviselo na možnostech lékařské vědy a funkčnosti ženského těla, tzn. muselo by být technologicky a biologicky možné takové embryo detekovat a hlavně odebrat. A zároveň by embryo (či zárodek) muselo být schopné se v nové, náhradní děloze adaptovat a hlavně takový transport bez vážnější újmy přežít. A to nevím, jestli možné je. Každopádně, pokud, popř. dokud, to možné není,nemá asi praktický smysl řešit různé právní a legislativní komplikace s tím spojené (zneužitelnost atp).

I když možná tímto nápadem "objevuji Ameriku", vzhledem k mým neznalostem si dovoluji vyslovit přání "kéž by to možné bylo". Ale třeba mi to za chvíli k mému zklamání vyvrátíte.

P.S. a zdravím ropušáka Gayvyho!