Minářova píšťalka udala směr …

„Krysař stál nad propastí, chmurnější, velebnější. Mocně a slavně zněla píšťala. Nikdo z Hammeln se před branou nezastavil.“ … vyvstalo mi v hlavě, když jsem včera ve všech mediích četl zprávu o vstupu Mikuláše Mináře do politiky.

Tento mladý chlapec, budoucí teolog spojil masu lidí zejména svou čistotou. Čistotou, která stála na jedné základní myšlence, myšlence neovlivnitelné nestrannosti, pravdy a spravedlnosti.

Lidé jsou již unaveni intrikami politiků, jejich touhou po moci a po penězích. Najednou se objevil mladý, tedy neposkvrněný člověk, Mikuláš Minář, který jednak svým věkem, svým budoucím profesním zaměřením, svým naivním vzhledem, původem z malého, ne příliš významného města, ale zejména svými prohlášeními, že on je tu proto, aby politiky sledoval a hlídal ve prospěch nás všech, dokázal přesvědčit obrovskou masu lidí, aby ho následovali.

V Seznam TV 14.11.2019 alibisticky prohlásil, že Milion chvilek nikdy nevstoupí do aktivní politiky, to totiž není jejich úlohou. Jenže Milion chvilek, to je on, Mikuláš Minář. Stále mi vyvstávala otázka, proč to tedy ten člověk dělá? Že by opravdu byl tak čistý? To je v naší zemi až nevídané. Podvědomě jsem o jeho čistotě nebyl zcela přesvědčen, ale na druhou stranu jsem mu nevěnoval přílišnou pozornost. Mě svými relativně prázdnými proklamacemi o ubývání demokracie nedokázal přesvědčit. Obraceje se k antickým definicím té naší současné „zastupitelské“ demokracie, shledávám jí jako funkční do té míry, že mohu jít k volbám, svobodně volit a následně respektovat výsledek voleb a prozatím o něm smím i hovořit. Ubývání demokracie zaznamenávám spíše z EU, ale to pan Minář na svých setkáních jako nebezpečí neviděl.

Za mě tedy nic víc než skvělý marketing a za ten má můj obdiv. Nic méně každý dobrý marketing něco stojí a není to málo. Automobilky nebo banky by mohly vyprávět. A tady se objevil můj druhý otazník nad osobou pana Mináře, který se ještě zesílil, když prošla medii zpráva o druhém netransparentním účtu Milionu chvilek.

Čistota tváře tohoto spolku v mých očích vzala za své ve chvíli, kdy svým ovečkám odmítl zveřejnit, za kolik tuto charitativní činnost ve prospěch záchrany naší demokracie dělá. V tuto chvíli jsem si již byl absolutně jistý, že nejedná ve prospěch ostatních a zcela nezištně pouze ve prospěch svůj a svého okolí. Byla jen otázka času, kdy oznámí veřejně, že s dobročinností končí. A je to tu. Mikuláš Minář zastínil Covid i Sv. Václava, míří do politiky. Krysař stojí nad propastí a lidé z Hammeln jen následují až sem….

Já, na rozdíl od těch 250.000 lidí na Letné, kteří pouze sehráli úlohu užitečných i….ů   to mám jednoduché. Už mám jen poslední nezodpovězenou otázku: „ Kdo to celé platil ( řídil ) ? „ Dokonce na ní mám i vlastní odpověď: „Ten komu tato situace nejvíce pomohla. A známe ho všichni. „ A to je právě ten největší paradox celé události, který ukáže až čas.