Ta mrška revoluce...

Tak nám opět nastal čas zakazovat komunisty... Zatímco starší generace soudruhů chrlí kletby na prohnilý kapitalismus a zrádný národ, který nestojí v pozoru během výročí únorové revoluce, jejich mladší kolegové se s ironickým humorem baví nad další pokusem postavit komunisty mimo zákon. Dokonce i řada nekomunistů kroutí nad těmito snahami hlavou. Nezakázali jsme je hned po revoluci, dnes už to nejde..., říkají.

Zdá se to být logické. Čas plyne, lidé zapomínají a současnost přináší dostatek problémů, než abychom se ještě museli hrabat ve své minulosti. Ovšem už v tom vidíme rozpor a ne jen jeden. První rozpor je v tom, že komunisté nejsou minulostí. Důvod proč je stále tolerujeme je ten, že nám nepřipadají nebezpeční, že nejsou tolik okatě viditelní jako třeba neonacisté, že většinou se jedná spíše o karikatury (Deo gratias!) jejich předlistopadových předchůdců...O co tu tedy jde? Hodnotíme chybně lidi, nehodnotíme myšlenku, která zůstala stále stejná. A je třeba připomenout, že komunisté z KSČM se vytrvale odmítají přihlásit k myšlence eurokomunismu, tedy ke komunismu, který odmítá použít metodu násilné revoluce. Už jen to samo o sobě hovoří za vše... Co by se stalo, kdyby KSČM začala používat metody zakázané Dělnické strany? Změnili bychom najednou svůj postoj, že už je hodně dlouho po listopadu? Změnili bychom tváří v tvář hrozbě současné smýšlení, že ten reálný komunismus byl vlastně hodná diktatura, zatímco nacismus ta zlá?

Dostáváme se ke druhému rozporu. Ten se týká státu a národa a jeho snaze vyrovnat se svou minulostí. Pokud se zamyslíme nad historií našeho tisíciletého státu, musí nám být jasné, že po listopadu šlo udělat vše možné, jenom ne zakázat komunisty. Na jejich totalitě totiž participovala veliká část národa a další veliká část jednoduše neprotestovala a snažila se...prostě žít, ať už si v nitru myslela o režimu cokoli. Ne každý měl povahu na to, postavit se otevřeně na odpor. Ovšem to vědomí...

Je vysoce pravděpodobné, že komunistická strana zakázaná nebude. Proč také, když stále nevíme, co si o budování světlých zítřků myslet? Většina lidí nenávidí komunisty za to, jaký život a příležitosti jim nachystali. Ruština je jim ve světě angličtiny k ničemu a v obchodech si sice můžete už vzít všechno, na co si vzpomenete, ale musíte za to zaplatit stejně jako předtím. Nicméně to bylo období, ve kterém většina občanů prožila většinu života, a to se nedá jen tak zahodit, protože to bylo za špatné vlády. Proto stále straší za pultem prodavačka Švorcová, zatímco major Zeman honí podvratné imperialisty ze Západu a Gustav Anděl hudruje na závodních rekreacích. Ale ne soudruzi, nenechte se mýlit, to není znamení. Po reálném komunismu se tu opravdu nikomu nestýská! Možná ani většině z vašich vrcholných představitelů ne, ačkoli veřejně tvrdí opak...

Komunisté si o tom samozřejmě myslí své. Co přesně, to je možno názorně přečíst na webu KSČM a Haló novin. Obzvláště pak zní veliký jásot nad současným děním v arabském světě a vy zdejší prohnilí kapitalisté se dobře dívejte, protože jak poznamenal jistý nejmenovaný soudruh: „...ta mrška revoluce se nedá jen tak zastavit...“ Nemá asi smysl zde rozebírat světové a zvláště africké dějiny, tamní socialistické experimenty, protireakce v podobě tvrdého pravicového autoritářství a zase návrat k opaku...za všechno přece může kolonialismus a ten socialismus předtím nebyl ten pravý, skutečný... Zaměřme se raději na naši vlastní zemi. Komunistům by se především měla položit otázka, kdo vychoval současné budovatele demokracie a toho tolik nenáviděného kapitalismu? Rozkradli snad majetek během privatizace rodilí kapitalisté? Ale kdepak... Rozkradli ho ti, kteří byli vychováváni v hesle, že kdo nekrade...však to znáte. Lidé, kteří žili desetiletí v systému nedostatkové ekonomiky, kde si všichni záviděli i hezčí nos mezi očima, protože ho ostatní neměli a v obchodech nebyl k dostání, maximálně jako příděl na Vánoce. Kdo buduje od listopadu onu rádobydemokracii a prohnilý kapitalismus? Lidé narození v demokracii a kapitalismu...?

Ne, toto není výzva představitele nepoznamenané generace. Nic takového totiž neexistuje. Na to zde byl reálný komunismus příliš dlouhou dobu... Přesto nezoufejme, pokud komunisté přežijí i tento další pokus o odstavení. Nesmí se však polevit v úsilí. Proces vyrovnávání se s minulostí musí pokračovat, pokud si ji nechceme jednou zopakovat. Protože ta mrška revoluce...!!!