Volte Miloše!

Sudetoněmecké hordy na hranicích, kníže s dráby vykořisťující lid, hákové kříže na zámku kněžny, Kalousek na Hradě a jen jeden člověk, co to může zastavit. Volte Miloše!

Když před čtrnácti dny skončilo první kolo prezidentských voleb, stalo se to, co se stát muselo. Kandidátům povolily nervy. Hned dva lidé psychicky neunesli přítomnost knížete ve finále. Zatímco Jana Bobošíková se okamžitě rozeběhla na Hrad, aby dosluhujícímu prezidentovi vrazila do ruky pušku eurobijku, Jan Fišer začal předvádět názorová salta a veletoče. Z Miloše Zemana, který před volbami ztělesnil Satana ženoucího národ do pekel, se stal spasitel národa, ne-li celého světa.

Jenomže tím vše teprve začalo. Ani Miloš Zeman nezůstal v klidu. Již sobotní podvečer zahájil krátkým útokem na Schwarzenbergovu adresu, aby vzápětí - v rámci nedělního klidu - dodal, že nehodlá vést útočnou kampaň. Jenomže ať už to byl sám Zeman nebo jeho podporovatelé, někdo se už nemohl dočkat. Zemanovci vytáhli ze skříně staré osvědčené kostlivce. Sudetoněmeckou hrozbu a německé šlechtice s jejich pověstnými dráby. K tomu přidali Kalouskovu vládu s jeho reformami a výsledek byl na světě.

Miloš Zeman je bezesporu inteligentní člověk a může pouze za to, co sám řekl. Miloš Zeman nemůže za své spojence a za ty, kdo mu vyjádřili podporu. Miloš Zeman nemůže za to, že se stal hlavní ozdobou třešničkových výkladních skříní.

Ale kdo je vlastně Miloš Zeman? Rozhodně je mužem s pevnými názory. To co si myslel včera, si myslí i dnes. A to je přednost. Nebo ne? Strom se pozná po ovoci a Miloš už své ovoce vydal. Žijeme v elektronické době a nic se neschová, bez ohledu na to, kolik už uběhlo let.

Takže ať už nám plakáty zemanovců slibují cokoli: zastavení vládních reforem, sudetských Němců nebo zajištění skutečného nefalšovaného češství, vidíme sami spoustu důvodů, proč volit Miloše.

Začněme to od národní hrdosti. Už jen podle jména musí být Miloš pravověrný Čech, na rozdíl od rakušáka Schwarzenberga, jehož žena ani neumí česky. Ne snad, že by na tom záleželo. Miloš a jeho příznivci se hlásí k odkazu Tomáše Masaryka, jehož žena by na otázku, zda umí česky nejspíše odpověděla: „Yes, of course!“ Jenomže, co se vlastně myslí oním češstvím? Podpora domácích lihových nápojů?

Ať už se dělo cokoli zásadního, scházeli se Češi na „Václaváku“, právě pod sochou sv. knížete Václava. Ano, toho Václava, který je už po staletích považován za patrona naší země a ke kterému se upínala nejedna mysl zkoušených generací. Ano, právě toho Václava, kterého Miloš označil za korupčníka a kolaboranta. A protože Miloš své názory nemění, lze si jen těžko představit, jak tento člověk - coby prezident - přednáší vlastenecký projev na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. Chcete prezidenta co si neváží národní historie? Volte Miloše!

Volte Miloše!

Milošovi vadí smířlivá zahraniční politika, kterou kníže Václav uplatňoval. Proč? Toť dobrá otázka. Miloš vede silácké řeči vůči na hony vzdáleným diktátorům, ale sám má veliký respekt z báťušky na východě. Ostatně, ani sám Zeman nepopírá, že svou kampaň zaplatil z peněz emisarů Lukoilu – ruského ropného gigantu. Byť k tomu dodává, že se jedná o čistě soukromou iniciativu. Lze tomu věřit? Proč ne? Pokud současně věříte v nezlomnou poctivost ekonomické a politické lobby... Chcete za prezidenta člověka, se kterým vběhneme do rozevřené náruče Svyatoy Materi Rossii? Volte Miloše!

Ale nebuďme nespravedliví. Milošovi jde možná pouze o hradní tradici. Vždyť Lukoil bohatě financoval i Václava Klause a jeho literární tvorbu. Čímž se dostáváme k dalšímu zásadnímu bodu. Co Miloš a Klaus? Tito dva pánové spolu upekli již legendární opoziční smlouvu, která úspěšně vykryla všechny zlodějiny porevoluční privatizace. Ano, Klaus a Zeman, to byli vojáci na dvou frontách. Ovšem stejným způsobem jako dvě strany téže mince. Ať šlo o zahraniční politiku, ať šlo o politiku zaměstnanosti, která už tolikrát otevřela dveře pracantům z východu (kteří - na rozdíl od Němců – skutečně čekali na hranicích), Miloš se s Klausem nesčetněkrát shodl, kam by měla naše země směřovat. Ostatně, co může být lepším svědectvím, než výpoveď prvního českého prezidenta, který vše sledoval z první ruky? Havel se vždy pouze usmíval nad vztahy mezi Klausem a Zemanem. Jejich politický boj byl pouhou mocenskou rošádou. Rozdílem byl pohled z jiných směrů, ovšem do stejného bodu. A následky této výměny stráží mezi modrým Klausem a oranžovým Zemanem neseme dodnes. Chcete za prezidenta Klause s levicovou tváří? Volte Miloše!

Vraťme se však ještě k Milošově vládě, která měla významný podíl na současném stavu země. Ekonomické zákony jsou neúprosné a neprojevují se podle volebních období. Hříchy předchůdců – jsou tím pravým závažím současné vlády. Miloš slíbil stopku Kalouskově vládě, ačkoli není jasné, co přesně chce zastavovat, z jakého důvodu a ani jak. Byl to totiž další levicový kandidát Dientsbier, který sliboval přesně to samé, jenom jinými slovy. Na hlavu porazit kalouskovce a nečasovce. Tehdy vystoupil Miloš s prohlášením, ve kterém udělal z Dientsbiera idiota, který buď nezná ústavu nebo lže občanům, když slibuje něco, co ve skutečnosti nemůže. Jaký je současný Milošův motiv? Ani on nezná ústavu? Je lhář? Anebo začíná propadat zoufalství?

Volte Miloše!

Co vlastně může Miloš nabídnout kromě své čitelné politiky z minulosti? Zatím jsme z jeho strany sledovali pouze kolotoč pomluv a systematického očerňování. A současně s tím nás Miloš zdraví z každého rohu se zdviženým palcem: Volte Miloše! Volte Miloše! Volte Miloše...! Je Miloš vyvoleným mahdím? Spasitelem, co přivede lid k nové svobodě? Nikoli. Miloš je však člověk bez šlechtického titulu. Je to „obyčejný člověk“. A to je přece důležité. Není důležité, co politik říká, co dělá nebo dělal. Není důležité, jaké má názory, kdo za ním stojí, kdo ho platí. Důležitá je třídní příslušnost. Přece nebude na Hradě šlechtic!

A Miloš sám? Pokud existuje nějaká rivalita mezi ním a Klausem, je to v tom, aby jeden neměl víc než druhý. Miloš už přece jednou kandidoval...a prohrál. A to ničím menším než hlasy bývalých spolustraníků. Jenomže Klaus už prezidentem byl...na rozdíl od Miloše.

Co tedy nakonec rozhodne prezidentské volby? Bude to kvalita kandidátů? Ne! Počet voličů...? Ne! Bude to něčí komplex méněcennosti.

P. s.: A volte Miloše!