Eutanazie, svoboda a dobro člověka
V případě eutanazie (nebo asistované sebevraždy) se to argumenty dobra jen hemží, až člověk skoro nabývá dojmu, že tu vlastně nejde o konec života, ale pouze o konec nevýslovného utrpení. V tomto krátkém zamyšlení bychom se jim chtěli věnovat. Tentokráte jsou jimi svoboda a dobro pro člověka.
Samotná svoboda je velmi širokým pojmem, o kterém bychom mohli psát celé filozofické stati. Proto si ji definujme na prosté „rozhodni se“. V případě smrtelně nemocného pacienta nám vzniká situace člověka, který již nemůže být vyléčen vědecky známými metodami. Tento pacient stále více podléhá své chorobě, často se mu zvyšují bolesti na neúnosnou úroveň a ztrátou pohyblivosti rychle upadá i zbytek kvality jeho života. Jeho život se mění na prosté přežívání, přestože je předčasná smrt nevyhnutelnou. Z tohoto základního pohledu je nám eutanazie – „rozhodni se“ sám o příchodu smrti a konci utrpení – logicky sympatická. Je to však jen teoretické tvrzení. Už v první fázi zde totiž vidíme rozpor.
Představme si člověka, zdravého na těle i na duchu, který bude mít milující rodinu, více než dostatečné finanční zázemí, přátele, motivující práci… Zkrátka bude maximálně šťastný. A tento člověk se spontánně rozhodne, že ukončí svůj život a okamžitě tak učiní. Je to představitelné jen těžko, protože žádný člověk by se za těchto okolností tak nerozhodl. Avšak teoreticky bychom mohli hovořit, že tento člověk zvolil smrt nad žitím skutečně ze své vlastní svobodné vůle. Protože neměl sebemenší důvod to udělat.
Naproti tomu zde máme výše zmíněného pacienta, který trpí bolestmi, je bez naděje na uzdravení. Jeho mysl je permanentně vystavena všem negativním emocím. Beznaději, bezmoci a především strachu. Je pod vlivem léků. Jeho zbytkový život mu postrádá smysl, připadá si na obtíž. Lze hovořit o svobodě vůle, pokud se tento člověk, tlačený negativními okolnostmi ze všech stran, rozhodne pro smrt?
Na svobodu můžeme hledět i z pohledu jiných životních útrap. Rozhodne se majetný člověk pro krádeže potravin? Odloží žena se zázemím své dítě do babyboxu? Půjčí si zajištěný člověk peníze od lichvářů? Ne. Nikdo se nerozhodne pro krajní řešení, není-li k tomu donucen okolnostmi.
Dejme však zastáncům eutanazie ještě další šanci a připusťme, že pacient se teoreticky rozhoduje pro krajnost ze své vlastní svobodné vůle. Pak nastává onen okamžik smrti, která však nepřijde sama od sebe, musí ji někdo vykonat. A tím někým je lékař. Aby se z lékaře nestal vrah, je základním argumentem dobro pacienta. Tím dobrem je, aby pacient netrpěl bolestí. Ta bolest je fyzická a psychická. Řešení tkví v uspokojování lidských potřeb. Žádost o půjčku s vysokým úrokem vychází z nutné, většinou existenční potřeby peněz. Krádež jídla vychází z potřeby odstranění hladu. Žádost o eutanazii vychází z potřeby ukončit bolest (fyzickou, psychickou). Není to však jediné „řešení“. Hospicová péče neumí vyléčit rakovinu, ani jinou smrtelnou nemoc. Existuje však právě proto, aby uspokojila potřebu pacienta po ukončení bolesti. K tomu je nutno dodat, že málokterý pacient touží po eutanazii a pokud zde tento požadavek byl, po poskytnutí hospicové péče zcela zmizel. Pacient naopak začal toužit po každém dni navíc.
Co tedy zůstává otázkou? Zda eutanazie ano či ne? Nikoli. Otázkou je, proč zastánci eutanazie nepodporují hospicovou péči, usilují-li skutečně o svobodu a dobro člověka. Realita – svědectví pacientů a jejich rodin – svědčí jasně ve prospěch hospiců. Naproti tomu eutanazie – dobrá smrt – je pouze vnitřní přesvědčení a domněnka, že způsobená smrt může být lepším řešením. Ze smrti se ještě nikdo nevrátil. Nikdo nepodal svědectví, zda je umírání příjemné, zda bolí či nebolí. Víme však jistě jednu věc. Smrt není věčný spánek. Smrt je konec všech možností, konec naší osobnosti na tomto světě. Co je tedy lepší? Zbavit pacienta všech možností a uzavřít ho do věčných okovů smrti? Anebo ho zbavit bolestí a dopřát mu, aby zbytek života prožil co nejvíce v plnosti? Na to si všichni odpovězme už každý sám – ve svobodě.
Jakub Holman
Íránská šachovnice: Kečup na saku korunního prince nebo na evropském svědomí?
Vstupujeme do éry nové mezinárodní politiky. Politiky chaosu i chladného pragmatismu. A středobodem tohoto chaosu se stává blízkovýchodní teokracie. Pojďme se podívat na íránskou šachovnici.
Jakub Holman
Írán jako zkouška Evropy: mezi zdrženlivostí a odpovědností
Masové protesty, brutální represe a přímé ohrožení evropské bezpečnosti. Přesto se evropská debata o Íránu čím dál více ztrácí ve stínu americké politiky. Nejde přitom o Trumpa. Jde o to, co je Evropa sama ochotna udělat.
Jakub Holman
Co 28. října vlastně slavíme?
Pojďme společně oslavit sto let naší země! Každý den jsme vídali a slýchali tuto nebo podobnou větu. Každý však, kdo umí počítat alespoň na prstech ví, že Česká republika vznikla před pětadvaceti lety.
Jakub Holman
Harfistka v noční Olomouci
Toto je příběh o malém nočním dobrodružství, o kouzlu v noční Olomouci, o žebrácích, o harfistce u Sloupu Nejsvětější Trojice a... Jimi Hendrixovi.
Jakub Holman
Volte Miloše!
Sudetoněmecké hordy na hranicích, kníže s dráby vykořisťující lid, hákové kříže na zámku kněžny, Kalousek na Hradě a jen jeden člověk, co to může zastavit. Volte Miloše!
| Další články autora |
Špičatý výdech z metra na náměstí Jiřího z Poděbrad budí rozpaky. Ptákům ale neublíží
Po více než dvouleté rekonstrukci se veřejnosti znovu otevřelo náměstí Jiřího z Poděbrad. Jeho...
Třesně vs. mléko. Znáte mýty o jídle?
Strašily vás babičky bolavým břichem po zapití třešní nebo angínou z bleskově snědené zmrzliny v...
Nejroztomilejší fotogalerie prázdnin je tu. Zoo se chlubí novými mláďaty
Zvířecí školky se během léta pořádně rozrostly. Návštěvníci mohou v Brně pozorovat šest malých...
Rybářka z Prahy ulovila vysněného albína. Na jedinou rybu čekala celé roky
O některých rybách rybář ví dlouho. Ví, kde se zdržují, kdy se ukazují, v jakých podmínkách by...
Pražský autobusák, který zmizel z mapy. Pankrác nahradily kanceláře a metro zůstalo
Film Florenc 13.30 z roku 1957 proslavil nejen herce, především Josefa Beka v roli řidiče autobusu,...
Při tvorbě parfémů spojuje chemii, hudbu i historii. Každá vůně má říkat příběh, míní
Nejdřív musely smrdět, aby nyní mohly vonět. Markéta Pekárková se tomu dnes směje, ale první roky...
Rekonstrukce benešovské knihovny míří k závěru, dočasné prostory se uzavřou
Rozsáhlá rekonstrukce městské knihovny v Benešově míří k závěru, čtenářům by se měla otevřít v...
Na Znojemsku se čelně střetly dva autobusy, na místě je 40 zraněných
Dva autobusy s cestujícími se srazily v sobotu okolo 09:30 u Oleksovic na Znojemsku. Při nehodě se...
Za tragickou srážku vlaků v Pardubicích může i chyba ministerstva
Za tragickou srážku vlaků v Pardubicích v roce 2024 může kromě strojvedoucího i systémové pochybení...



















