Multikulturalismus nefunguje, protože neexistuje

Breivikův bestiální masakr vyvolal obrovskou vlnu mezilidské solidarity. Alespoň to tak na první pohled vypadá. Na politické rovině je situace trochu jiná. Politici celé Evropy, vč. ČR, se nerozpakovali zneužít celé tragédie ke kampani za svůj světonázor proti konzervatismu, křesťanství, Západu, kapitalismu...

Multikulturalismus se stalo nejvíce opakovaným slovem posledních dnů. Teď odevšad zaznívají hlasy, že náš rozjetý multikulturní automobil jel vlastně po evropské silnici ještě příliš pomalu a plyn je naopak třeba sešlápnout až k podlaze! Proč? Protože lidé nechtějí válku. Nechtějí pomatené atentátníky, kteří budou krást lidské životy.

Mír za každou cenu! Kolikrát už jsme to v historii slyšeli! A kolikrát jsme za to krutě zaplatili! Bylo by však chybou myslet si, že odpůrci multikulturalismu chtějí za každou cenu s někým bojovat. Skutečně nelze žít s odlišnými kulturami vedle sebe v míru?

Křižáci jsou dodnes stále bráni jako synonymum imperialismu západní civilizace. Tento mýtus převzali její zastánci i její odpůrci, převzali ho i sami muslimové a přitom vše vzniklo až v 19. století, kdy v bujícím nacionalismu vykvetla idea „Prozřetelností“ vyvolených národů a jejich tisíciletých říší. To, že křižáci nebyli ani jedno ani druhé, se dnes těžko vyvrací. Doba to nebyla stejná jako dnes a není možné si idealisticky myslet, že rytíři konali vždy pouze rytířské činy. A přesto to byl právě křižácký stát Království jeruzalémské, kde docházelo i k takovým případům, že se kostely dělily na dvě poloviny, aby měli muslimové ve městě svou vlastní mešitu! Těžko říci, zda by se k takovým projevům bratrství dnešní společnost odhodlala. Zvláště, když „největší“ zastánci multikulturalismu křičí stále pouze jedním směrem. Můžeme pouze kroutit hlavou, proč shromáždění mladí socialisté v Rakousku, měli s sebou transparenty s přeškrtnutou britskou panovnicí, když protestovali za multikulturalismus. Naopak těmto skalním fandům multikulturalismu nevadí anexe Tibetu Čínskou lidovou republikou a jiné podobné případy, kde jsou cizí kultury potírány tím nejhorším možným způsobem, ovšem tou ideologicky „správnou“ vládou.

Reakcí na takové jednání je vyjmenovávání celého seznamu problémů, které multikulturalismus přináší. Většinou se však jedná už o následky. Ale co příčiny? Příčinou jsou dva základní problémy. První problém - multikulturalismus nefunguje, protože jednoduše neexistuje. Multikulturalismus - už ze svého názvu - předpokládá přítomnost více kultur. Jedna z těchto kultur však musí být zákonitě původní. Tato původní kultura vytvoří určitou společnost a určité standardy chování a hodnot. A dokonce i tehdy, když je základní tvůrčí impuls odstraněn – v případě Evropy to je křesťanství, nahrazené ideou sekularismu – zůstává toto chování a tyto hodnoty přítomny. Jsou součástí naší kultury. Vezměme si jeden z nejnovějších problémů – obyčejného psa. Pro původní kulturu člen rodiny, mazlíček nebo alespoň společník či hlídač domu. Pro příchozí kulturu nečistý tvor, který musí být v lepším případě izolován zcela od lidí, v horším případě vyhuben a to ve všech formách i podobách (vč. té animované). Jelikož se začalo argumentovat multikulturalismem, začali mizet psi z veřejných lázní, z veřejné dopravy apod. Stalo se tak v Čechách, ve Španělsku a rovněž principiálně stejné případy, leč jiného rázu, se dějí dnes a denně ve Velké Británii. Z kostelů jsou např. sundávány kříže, protože urážejí příchozí kulturu.

Položme si otázku: Jestliže jsme skutečně multikulturní, kde nám z této rovnice vypadla původní kultura? Musíme být hodnotově neutrální, hlásají multikulturalisté. Hodnotově neutrální kultura je však asi stejně pravděpodobná, jako vodní život uprostřed hvězdy - realistickým cílem hodným alchymistů z Císařova pekaře, kteří se pokoušeli zhmotnit tmu. Hodnotově neutrální kultura je vakuum. Hodnotově neutrální kultura není nic, je to volný prostor, který čeká, až bude nějakými těmi hodnotami vyplněn. Opět se ptejme: Kde nám z této rovnice vypadla původní kultura? Zmizela, protože byla vytlačena! Žádný jiný výsledek než 1 nebo 0 neexistuje.

Tím se dostáváme ke druhému problému. Jestliže vláda určitého prostoru začne takto ničit původní kulturu ve prospěch kultury příchozí, vyvolá to uvnitř původní kultury negativní reakce. Ale, je tu ale! Ty reakce nebudou u všech lidí stejné. Jedna a ta samá kultura není nějaký sociálně homogenní organismus! Naopak, tato kultura bude přímo přetékat různými názory a způsoby řešení, protože se skládá z jednotlivců. A určitá skupina těchto jednotlivců zajde ve svém odporu vůči "hrozbě" tak daleko, že popře svou vlastní osobou vše, čím se během svého odporu zaštiťuje – svou původní kulturu. Tak se v jednom z nejkulturnějších národů - v Německu – dostal k moci Adolf Hitler... Nevím, kdo se zdravým rozumem by chtěl dnes tvrdit, že Adolf Hitler je typickým představitelem německé kultury! A přesto se tak stalo!!! Breivik je křesťan a zastánce konzervativních hodnot, psalo se v tisku! V televizních diskusních pořadech, se pak zcela vážně diskutovalo nad tím, zda skutečně zmizel křesťanský fanatismus a zda se nemáme obávat každého náboženství jako potenciálně zkaženého.

Z opačného pohledu, bylo by paranoidní myslet si, že všichni přistěhovalci přicházejí proto, aby zde působili jako misionáři své vlastní mateřské kultury. Pokud svou mateřskou kulturu budou moci vyznávat ve svém bytě, odloučení od zbytku světa, spokojí se s touto rolí hosta, který může žít svobodně na svém pozemku, když bude venku zachovávat původní pravidla domácí kultury. Byl by však rovněž idealismus si myslet, že všichni přistěhovalci přicházejí coby pacifisté.

Protože všechny kultury jsou složené z jednotlivců, proto i v multikulturalismu nepůjde o soužití kultur, ale o soužití jednotlivců tvořících skupiny (je známo, že kosovští muslimové se modlili za úspěch amerických zbraní v Iráku) – tedy společnosti s neustálým potenciálním konfliktem. A také jednotlivců, kteří si svou mateřskou kulturu vykládají více než po svém...proto tento jednotlivec Breivik není křesťan, vyznavač konzervativních hodnot a už vůbec ne typický předtavitel západní kultury. Čím je, to nechť posoudí lidé s patřičným odborným vzděláním.

Nepotřebujeme multikulturalismus a neznamená to, že bychom byli rasisté. To, co potřebujeme je společnost, která bude ke kulturám tolerantní, ale ne slepá. To by si měli uvědomit zvláště ti, kteří dnes rozhodují, neboť jejich rozhodovací mandát je časově omezený na pár let. Avšak to, o čem oni rozhodují, to vznikalo celá staletí.