Klaus měl přece jenom pravdu...

O víkendu Pražský hrad oznámil, že Václav Klaus bude opět odborníkem na globální oteplování. Tentokrát v Austrálii. Nic neobvyklého. V posledním období bylo možno na internetu číst několik, zdánlivě nesouvisejících zpráv. Jedny přicházely ze zahraničí, další z domova. Ty první se týkaly tzv. zelené politiky, ty druhé Václava Klause. Co mají společného?

Na počátku tzv. „Zelené politiky“ nestála žádná ideologická válka, ba dokonce ani ekologové. Na tomto počátku stál obecně člověk... Dalo by se hovořit o vyhubených živočiších a o těch, kteří se jsou na pokraji vyhubení; o zkaženém životním prostředí, o ozónové díře a spoustě dalších věcech. Tyto problémy eskalovaly v čase, až došly do období Studené války, kde existovaly stejně na Západě jako na Východě, na Východě byly navíc ještě umocněny „socialistickým pokrokem.“ Tehdy přišli vědci s tím, že je nutné, aby lidstvo dalo poprvé během své existence, nějaký řád chování vůči životnímu prostředí okolo. A protože problémy byly jednoznačně viditelné a hmatatelné...veřejné mínění začalo vyjadřovat svůj názor...chopili se problému politikové...

Během několika desetiletí dospěla situace až do současnosti. Havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě, vyvolala ve světě vlnu protijaderné hysterie, která přinesla své ovoce u našich západních sousedů v Německu. A stalo se. Němci jadernou energetiku odepsali. Němečtí politikové to populisticky schválili a potom stejně populisticky, před objektivy kamer, odjeli ve společenském oblečení domů na kole. Označení „populistické“ zde rozhodně není samoúčelné. Předně, příroda se nestala skutečnou příčinou tragédie ve Fukušimě. Příčinou, stejně jako v případu Titaniku, kterému do cesty skočil ledovec, stejně jako v případě tisíce aut, kterým z krajnic skočil do silnice strom – se stala lidská nedbalost. Tentokrát v podobě levnější stavební varianty. Na očích však zůstaly pouze následky, o příčinách se diskutovat přestalo. Tak několik lidí rozhodlo o odstavení jaderné energie v Německu, aniž by předložilo jakoukoli racionální náhradu. Elektřinu bude nutno vyrábět dál a protože nevyčerpatelný zdroj energie z jaderné fúze je zatím v nedohlednu, zůstane lidstvo u dostupných řešení. Do jaké míry to budou řešení ekologická je věc druhá, ovšem zatím vše vypadá, že nejvíce si opět budou mnout ruce představitelé produkce fosilních paliv. Pokud ne v Německu, jinde v Evropě určitě. Tepelné elektrárny totiž budou muset jádro nahradit. Němci sice neustále mluví o vybudování dostatečné sítě větrných a solární elektráren, ovšem jen těžko lze předpokládat, že se takový projekt obejde tentokrát bez problémů...(pokud ne, bude to příjemné historické překvapení)

Okolo zelených témat se během desetiletí vytvořila veliká byrokracie. Vypsalo se množství „zelených“ daní, rozbujel se obchod s emisními povolenkami i další věci. Ovšem jak to vše dohromady prospělo původní myšlence - ochraně životního prostředí? Mimo zprávy o konci jádra v Německu, se rovněž mihla sdělovacími prostředky aktualita, že Austrálie hodlá vybít milióny velbloudů, kvůli snížení emisí oxidu uhličitého. To všechno jsou zprávy, ze kterých už skutečně zůstává nejeden rozum stát. Nejde totiž o to, že by se za poslední desetiletí, pro zlepšení stavu životní prostředí a pro ochranu rozmanitosti fauny a flóry na Zemi, neudělalo vůbec nic. Jde o to, že se nedělá dost. Ekologie se stala dalším nástrojem pro populistické politiky zleva zprava, ovšem jaké jsou reálné výsledky, je vidět na celém světě.

Nelze se proto divit, že se dokonce i z Německa začaly ozývat hlasy, že on ten český Klaus měl přece jenom pravdu. Jenomže měl ji opravdu? To, co se v poslední době začíná opět hodně prosazovat, je hodnocení dle modelu: Černá x Bílá. Jmenovitě se vesmír začal točit okolo českého prezidenta. Ti co jsou s Klausem a ti co jsou proti němu. Václav Klaus ovšem není ani černý, ani bílý, Václav Klaus je Václav Klaus. Václav Klaus nemá své trvalé spojence, pouze své trvalé zájmy. Proto rozhodně nelze říci, že měl Václav Klaus pravdu, když zelenou politiku léta odesílal do zákopu mezi komunisty a zelenou podnikatelskou lobby současně. Pokud si tyto dvě věci rozebereme, musíme určitě přiznat, že se zelená politika skutečně stala nástrojem různých levicových skupin, v jejich svaté válce proti kapitalismu. Je však velmi jednoduché hodit všechny odpůrce – absolutně - volného trhu do jednoho pytle s odpůrci volného trhu jako takového. Odpůrcem dravého kapitalismu je např. i Katolická církev. O zelené lobby se nemá cenu příliš rozepisovat. Taková lobby dnes bezpochyby existuje, ovšem je velice legrační, když poukazování na zelený lobbing zaznívá z knih, které byly sponzorovány ruskými ropnými magnáty. Stran lobbingu si tedy jednotlivé strany rozhodně nemají co vyčítat.

S tím by ještě mohla souviset otázka: co Václav Klaus skutečně kritizuje, zda tzv. Zelené hnutí anebo ochranu přírody jako takovou? Václav Klaus se především dívá na svět očima ekonoma, což potvrzuje i on sám svýmvýrokem, když říká, že „ekonomie je nejobecnější společenskou vědou.“ Tento výrok uvedl, svého času, v souvislosti se svým názorem, že příroda jako taková nemá bez člověka smysl. Tím se řadí do tábora těch starověkých filozofů, kteří tvrdili, že mimo mysl člověka už nic neexistuje. Na světě však není nic horšího, než tento postoj, který může vést ke dvěma eventualitám. Zbožštění člověka do kultu samovládce světa, který se nezodpovídá před nikým a před ničím (před životem, před Bohem, ba dokonce ani sám před sebou). Anebo naopak do filozofického matrixovského vnímání reality, se stejným výsledkem jako v předchozím případě. Jen s tím rozdílem, že jedno se zaštiťuje řádem a to druhé anarchií. Oboje však činí ve jménu lidské svobody, ovšem bez přirozené odpovědnosti, která musí jít ruku v ruce s lidskými právy...

Kam tedy zamířit? Zahodit veškerý technický pokrok a vrátit se zpátky do doby kamenné? Anebo se dál řídit zlatým historickým pravidlem?: Budoucnost je našich dětí, dnešek je náš...a ono to vždycky nějak dopadne! S Klausem nebo proti němu?

Faktem je, že technologická úroveň lidstva je už na takové úrovni, že nemusíme nutně volit jednu nebo druhou možnost. Obejdeme se bez Klause nenáviděného i bez Klause oslaveného. Stejně jako můžeme dál žít ve vyspělé technické civilizaci, aniž bychom současně museli bohatě sponzorovat ruské ropné oligarchy a v nejednom případě i arabské teroristy...