Oslava 28. října je pro řadu populace vždy tak nějak záhadou. Internet je plný otázek, proč vlastně slavíme vznik státu, který už neexistuje apod. V letošním roce toto klubko záhad navíc ještě posílil prezident Klaus, nití svého projevu.
Prezident ve svém projevu zdůraznil, že krom přítomnosti a budoucnosti je třeba mít na paměti i minulost a poučit se z ní. Řekl také, že problémy současné společnosti vycházejí z ideového chaosu. Hovořil o tom, jak si současná západní civilizace sama ničí vlastní identitu...A že k nápravě toho všeho stačí vrátit se k osvědčeným systémům hodnot, tradic, modelům a ctnostem...
Někteří praví, že by projev byl skvělý, pokud by vyšel z jiných úst. Připomíná se Klausovo permanentní opomíjení korupce – základního problému České republiky -, připomíná se Klausovo rozdělení Československa, připomíná se to, že Klaus nepodepsal smlouvu s Vatikánem... Názory se však mohou s věkem měnit, avšak základní problém zůstává. Jaké jsou to ty osvědčené hodnoty? Jaké myslí prezident tradice? Co míní osvědčenými modely? Jaké má na mysli ctnosti a z čeho tyto ctnosti vyvěrají?
Klaus totiž řekl, že 28. říjen je největším českým svátkem. Můžeme se opět ptát: proč? Máme snad oslavovat českou samostatnost? Poslední český král Karel tuto vyhlásil už 16. října. Máme tedy oslavovat vznik Československa? Vzniklo bez referenda a bez referenda také zaniklo. Zbývá tedy snad republikánské zřízení, které nahradilo tisícileté České království. Jenomže...republikánská forma státu byla vyhlášena Národním shromážděním až 14. listopadu, a to ještě za dosti prapodivných okolností, s neopomenutelným vlivem zahraničí a bez toho, že by král vůbec abdikoval...Je tedy zřejmé, že od tohoto data konkrétní význam čekat nelze a že se chtě nechtě musíme zaměřit až na to, co následovalo – tedy na první republiku. Protože také jedině od toho snad můžeme odvodit to, co je nazýváno v současných projevech moderní státností. Avšak vezmeme-li první republiku pohledem tradičních hodnot, osvědčených modelů a tradic, nevychází nám z toho tato moderní státnost právě s nejlepším vysvědčením. Přesněji řečeno, naše současná čtvrtá republika by mohla být té první učitelkou v oblasti svobody konzervativního přesvědčení. Konzervativní, osvědčené a tradiční bylo v první republice všechno to, co symbolizovalo nepřítele státu č. 1! Ostatně si nelze nepoložit zásadní otázku. Proč nezůstalo nové Československo monarchií? Jestliže zde skutečně šlo pouze o státní samostatnost, jak se do dnešní doby deklaruje, nebyl jediný důvod, proč vyhlašovat republiku. Císař Karel byl totiž jeden z nejoblíbenějších Habsburských panovníků a zvláště v Čechách. Ostatně sám Karel choval k Čechám takový vztah, že si z celé Rakousko-Uherské říše zvolil sídlo právě v Brandýse n. Labem...
A tak jedním z prvních počinů nové československé vlády bylo zrušení tisíciletého Českého království, zrušení šlechtických titulů a sekularizace. Svatováclavská koruna – snad největší symbol české státní suverenity vůbec – byla degradována na extra drahý muzejní exponát, po celém státě padaly k zemi sochy králů a svatých, padaly kříže s ukřižovaným Kristem. Na Pražském hradě zavlál husitský prapor a všude byla slyšet hesla, že už nebude králů ani papežů, odčiňme Bílou horu a Tábor je náš program... Vive la revolution! Dnes můžeme jen těžko říci, do jaké míry tehdy skutečně existovala celonárodní vůle žít ve světě, kde již nebudou žádní králové, žádné tradice a žádná čest. Protože navzdory tomu, že první republiku máme za zakladatelku demokracie, žádné referendum o těchto událostech neproběhlo, všeobecné volební právo bylo uzákoněno ještě za Františka Josefa a zákony první republiky byly poznatelně méně liberální, než za monarchie. Odpor vůči všemu tradičnímu existoval v první republice do té míry, že její druhý prezident Beneš reagoval na anšlus Rakouska následující větou: „Raději Hitler, než Habsburk.“ Vzhledem k tomu jaký se psal rok, jedná se o dost těžko pochopitelná slova i v kontextu doby.
Jakže to říkal prezident Klaus? „Obáváme se civilizačních ataků přicházejících například od fundamentalistického islámu, ale přitom sami děláme, co můžeme, abychom si svou vlastní kulturně-civilizační základnu rozvrátili.“ Nedělala však přesně toto první republika? Následnou historii známe, takže víme, že následky tohoto vykořenění hodnot a tradic na sebe nenechaly dlouho čekat a draze jsme za to zaplatili takřka půl stoletím diktatury.
K čemu se tedy vlastně chce prezident Klaus vracet? K těm hodnotám, které se prosazovaly po roce 1918? K revolučnímu konceptu hysterického antikatolicismu a antiaristokratismu? Nová „šlechta“ stojící dnes v čele státu nemá modré krve a nedělní škola také není pro nikoho povinná. Ne! Tento koncept hodnost už má (naštěstí) asi své nejlepší dny za sebou.
Chce se tedy prezident Klaus vracet k hodnotám, které zde byly před rokem 1918? Proč tedy označuje 28. říjen za největší státní svátek? Je to totéž jako chtít sedět současně na dvou židlích. Stal se prezident Klaus také obětí onoho – jím nazvaného – ideového chaosu? Nebo nezná historii naší země? Anebo prostě jen sleduje „Jiné“ cíle? Proč se stal z ekonomického liberála zastánce konzervativních hodnot, ze člena Církve československé husitské advokát katolického tradicionalismu...? Je to skutečně změna žebříčku hodnot...anebo prostě jen stále platí to, že účel světí prostředky?
