Za protektorátu se u nás šířila legenda o Pérákovi, skákajícím hrdinovi s pružinami na nohách, který bojuje proti německým okupantům. Skákal údajně tak mocnými skoky, že dokázal přeskočit vltavské údolí. Škodil Němcům a kolaborantům, sabotoval německé válečné hospodářství.
Ano, lidé skutečně věřili v hrdinu s péry na nohou, který za ně bojuje proti okupantům. Tato legenda by tak živá, že dokonce samotné protektorátní úřady se jej neúspěšně snažily polapit. Pérák byl snad jediným hrdinou takového druhu u nás.
Až do příchodu SuperVáclava. Můž v barevném kostýmu a helmě opatřené kamerou vyrážel pravidelně do pražských ulic, aby lidi zachraňoval od jejich vlastních nešvarů. Tak například rozmazal hovno pejskaři po zádech, když je po svém čtyřnohém kamarádovi neuklidil. Lil po kuřácích na zastávkách kýbl vody, přivezl před VZP korbu hnoje a sypal po sprejeřích mouku. Videa ze svých akcích zveřejňoval na Youtube.
Média o aktivitách tohoto superhrdiny infromovala a lidé byli nadšení. Fandili mu. Konečně někdo tady udělá pořádek! „SuperVáclave, přijeď i k nám do města,“ zaznělo kdesi v internetové diskuzi.
„Je to frajer, učí lidi chovat se ohleduplně, dotyční si to zaslouží. Stejně bych to udělal, když někdo pohazuje odpadky.“
„Vic takovych jak je on. Lidska lhostejnost mi taky vadi. Treba neco zmeni v teto na svem pisecku hrabajici spolecnosti.“
„Je to borec,ten super Václav,fandím mu……..“
Jaképak nemilé probuzení do reality pak nastalo, když se profláklo, že se jedná o promyšlenou virální kampaň. SuperVáclav neexistuje. Ježíšek neexistuje. Lidé jsou zklamaní. Hrdina, který za ně bojoval proti nešvarům, vůči kterým jsou oni sami lhostejní, neexistuje.
Stejně jako v případě Péráka, tak i u SuperVáclava je zajímavé to, že lidé byli ochotni uvěřit. Nechci se chvástat, jak jsem to celé prohlédl už od samého začátku… ale stačilo mi vidět jeho kostým a celkově nápadnou profesionalitu videa a celého provedení, abych pochopil, že se nejedná o spontánní akci jednotlivce. Možná kdyby ta videa byla točena v menším rozlišení, v horší kvalitě a kostým působil více homemade, sám bych nejspíš také uvěřil.
Co je na celé této kampani poučného? Že jsme neskutečně mediálně ovládatelné ovce. Ale přitom stačí, abychom byli více kritičtí vůči médiím. Nad každou informacím, zprávou či videem se musíme zamyslet, hledat logické rozpory. Přistupovat ke všem informacím z médií apriori tak, že se jedná o lež a až následně pod tlakem argumentů přistoupit na možnost, že by to mohla být pravda. Je to kruté, ale jinak to nejde.
Dnes je to SuperVáclav, ale komu na špek skočíme zítra?
