zarytý odpůrce umělého přerušení těhotenství jistě otvíral tento článek s tím, že půjde o potrat. ano, půjde mi o interrupci. včera mě napadla myšlenka, která mi alespoň trochu pomohla překonat morální zeď, kterou mi kdosi instaloval do hlavy. konečně jsem zase o kus blíž realitě a konečně zase povolilo nějaké to lanko morálky. mám za to, že je potřeba, aby občas morálka šla stranou, aby člověk nebyl slepý v úsudku, aby neměl mysl zašpuntovanou společenskými pravidly, etiketou a etikou.
všichni se shodneme na tom, že potrat je neetický. existuje přece základní lidské právo, a to právo na život, které já ctím též. co mě však znepokojuje je to, že člověk přiřkl toto právo pouze sobě. vezměme řadu živočichů od prasete, dnes domestikovaného živočišného druhu, pěstovaného výhradně pro lidskou potřebu, až po mouchu nebo třeba kočku. mají tito živočichové stejné právo? to je člověk tak sobecký, že on žít musí a jiní nemusejí? člověk zaujímá roli pána, který si sám přidělil hromadu privilegií před ostatními živočichy, mnohdy na jejich úkor. kdo jsme, že si tohle dovolujeme? jistě.. a teď zazní názory jako "nebudeš mít co žrát" nebo "člověk je na vyšší úrovni"...
člověk ctí etiku, je morální a na společenské úrovni... a přitom je tohoto schopen?
když se budu ptát, zda potrat ano či ne, koho se budu ptát? etiky? budu hledat v příručním vydání knihy Lidská práva - člověk géniem? jakým právem se rozhoduji na základě toho, co stvořil člověk, co vymyslel a podle čeho se začal řídit??
jestli je potrat podle doktorů, vědců nebo moralistů vražda, je přece nepodstatné. ano, srdce bije, to ale neznamená, že živočich žije. a člověk je živočich, na to nezapomínejte. doufám, že ve Vašich očích není neetické, že nazývám lidský plod živočichem. srdce bije plodu, aby se mohl vyvíjet. srdce je součást těla, hnací motor, bez kterého tělo jako stroj nefunguje. mnohokrát je člověk již mrtvý, a srdce ještě bije, nebo srdce bít přestane, a člověk umře. já, tedy můj mozek ... špatně.
znovu - já, tedy já. nemohu říct můj mozek. já jsem ten mozek, který mě tvoří. který tvoří pohyby mého těla a tvoří moje názory a domněnky.
jediný, koho bychom se měli ptát, zda potrat ano či ne a zda je to vražda nebo ne, je sám plod. lidský plod, který čeká na narození a na aktivní vstup do tohoto světa.
vražda?? vražda je úmyslně způsobená smrt. v případě plodu fyzická, nebo psychická? ví plod o tom, že zemřel?
zeptejme se sami sebe, co si pamatujeme z prenatálního období našeho života. chtěl bych říct, že si něco pamatuji, ale sám nevím, jestli bych nelhal. co si pamatuji jako první bylo zpívání mojí matky, písnička Ó hřebíčku zahradnický (krásná melodie), a to mě již nosila na rukou v zavinovačce. to jsem schopen odpřísáhnout, vím i kde jsme byli a vím, že svítilo skrz okno slunce.
otázka tedy nezní, zda interrupce vadí etice a nám, dospělým jedincům. otázka zní, zda potrat vadí člověku v prenatálním období vývoje. já sám za sebe mohu říci, že by mi nevadil. před ním nevím, že bych vůbec někde v bříšku byl a tuším, že pokud by na mě byla spáchána interrupce, bylo by POTOM stejné jako PŘEDTÍM. nic by se nezměnilo, a upřímně, ani bych nebyl schopen o tom uvažovat. bylo by to asi jako když člověk spí, a nic se mu nezdá. prostě nic. temno a nic.
v prvé řadě je při rozhodování se o potratu zapotřebí shodit ze sebe batoh, ve kterém nosíme lidké vynálezy, jako je etika, morálka, lidská práva a podobně. všechno to vymyslel člověk a sobecky to využívá jen když jde o něho samotného.
podle mého názoru, stále s batohem, dítě má právo se narodit. nikdy bych mu to právo nechtěl vzít. otázka však zní, zda by mu vadilo, kdyby se nenarodilo, a já myslím, že nevadilo.
a teď jsem otevřený diskusi. pokud jste ale nějaký nadšený prolajfák (btw také jsem jím byl), nebo je Vám život natolik lhostejný, že bezmyšlenkovitě střelíte do člověka, raději se diskusi vyhněte, o to nestojím. jedná se mi konkrétně o ano či ne ve vztahu k plodu. diskuse o zdravotních a psychických následcích, které potrat způsobuje nebo nezpůsobuje u matky a o dalších věcech, kterých se článek nedotýká, je zbytečná.
