Křesťanství v ČR nechceme

Protože když nechceme islám, neměli bychom zapomínat na vlastní minulost. Žejo, komunisti a inkvizitoři?

Svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Nevím, kdo to kdy řekl, ale říkám si to v hlavě dost často, a poslední dobou snad každej den.

Svoboda totiž není anarchie. Není to chaos, bezpráví a totální volnost. Chci být svobodný, jednat svobodně, nosit jaké oblečení chci, poslouchat hudbu kterou chci a jet do země, do které chci. Chci řvát, že jsem svobodný, ale pokud bych tím řevem někoho rušil, tak už je to špatně. Ten druhý je také svobodný, já mu tu svobodu přeji, a pokud chce mít zrovna klid, nesmím mu přece brát právo na jeho svobodu a nesmím mu řvát do ucha.

Prý nechceme islám v ČR. Nemám čas, tak to zkrátím. Já ho v ČR chci. Protože pokud někdo věří v Alláha, tak může. Je to jeho svobodná vůle. Stejnětak spousta křesťanů věří v boha, a né všichni v minulosti vybírali desátek a pořádali nájezdy inkvizice. Né všichni křesťané v minulosti upalovali lidi na hranici a posílali děti na křížové výpravy.

Je to jen o lidech. O jednotlivcích. Islám je jenom myšlenka, kterou pár idiotů špatně vykládá, a špatně jí používá, a špatně podle ní jedná.

Zesměšňovat Alláha je blbost. Kdo jsme, že se smějeme něčímu bohu? Jsme francouzští karikaturisté, a tak můžeme vše? Je to ještě svoboda? Smát se někomu? Urážet někoho?

Každý má ve smyslu svobody právo věřit v co chce. Já mám právo věřit v soukolí přírodního systému. Venca od vedle má právo věřit v dvojhlavého krocana. Tamtoho třeba spasí toaletní papír v rytířském brnění.

Věřte si, islamisti, v co chcete. Ale nikomu to sakra necpěte.