Jak jsem se stal táborovým vedoucím

Tábory a školy v přírodě mě jako dítě bavily..Ovšem býti vedoucím, to je jiná káva.. Je to ještě lepší :)

Moje dobrá kamarádka jezdí na tábory jako vedoucí či zdravotnice hezkou řádku let. Tak dlouhou  řádku, že je lepší nepátrat po tom, kdy jela poprvé, neb bychom se dostali do dávné minulosti :) Poslední léta trávila na táboře v Českém ráji, konkrétně v Rakousích. Malebný kraj s krásnou přírodou. Jelikož žiju na Kladně, které již sice není úplně černé, ale krásnou přírodu by tu člověk pohledal, vždy jsem rád přijal pozvání a přijel na pár dnů za partou nadšenců do Českého ráje. Vždy jsem se okamžitě  myšlenkami vrátil do svých dětských let a začal blbnout s dětmi. Hrát s nimi hry, pomoct jim s táborákem.. Moc mě to bavilo a ani děti nebyly proti. Když jsem sem tam pomohl praktikantům či vedoucím, stal jsem se na táboře oblíbeným a vítaným návštěvníkem :)) Tedy alespoň jsem si to myslel :) Pár let po sobě jsem takto strávil vždy pár dnů v úžasném kolektivu s fajn lidmi a hodnými dětmi, až přišla nečekaná nabídka, kterou jsem ale nemohl odmítnout-nabídka být vedoucím! Být právoplatným členem té skvělé party a užívat si naplno starosti a radosti celých čtrnáct dnů v krásné přírodě..to je přece skvělé! Jako dítě jsem na tábory jezdil pravidelně, znám tu atmosféru, vím čím nás vedoucí štvali a naopak čím nám vždy udělali radost, tudíž ve funkci vedoucího budu dobrý! Jenže.. realita vždy bývá jiná :)

Jelikož na přípravu tábora byl prakticky celý rok, nijak jsem se nestresoval. Postupně jsem si připravoval podklady, vše potřebné konzultoval s kamarádkou-hlavní vedoucí a čím dál víc se na to dobrodružství těšil. Jen mě překvapilo, kolik práce taková příprava obnáší, ale vše klapalo. V průběhu roku jsem si nastudoval spousty her, jak společenských, tak sportovních, připravil si několik výletů po okolí i se zajímavými informacemi,snažil se připravit na všechny možné i nemožné mimořádné situace, společně s ostatními vedoucími jsme naplánovali celotáborovou hru a zařídili dalších asi milion ostatních věcí kolem tábora. S pocitem dobře odvedené práce, jsme odjeli na tábor.

Obavy zesílily již při odjezdu. Když jsem uviděl skupinu puberťáků, které mám v oddíle, trochu mi klesla brada. Jistě, většinu jsem znal z předešlých let, nemají mě čím překvapit, říkal jsem si. Vím jak se kdo chová, jaký kdo je, jak zhruba reaguje v určitých situacích. . Ovšem, zvládnu ukočírovat bandu puberťáků? Představy, že mě budou poslouchat jak švýcarské hodinky , jsem zahnal hned v zárodku. Na puberťáky se musí jinak..chytře :)

Naštěstí můj strach nebyl na místě, děti byly rozumné, překvapivě jim stačilo vše říct jen jednou. Hlas jsem zvyšovat nemusel za celých 14 dnů ani jednou, naopak jsme zažili spoustu legrace. Byl jsem překvapený, jak se pubertální děcka snaží, jak bojují o každý bod do celotáborovky, jak umí pomoci jeden druhému a jak se starají o mladší táborníky. Nejsou to žádní Dušínové, samozřejmě mají své mouchy. Ale když bylo potřeba, mohl jsem se na ně spolehnout a nezklamali mě. Nebyla to dovolená s nohama nahoře, byla to práce. Ale krásná a já mám spousty krásných zážitků. Možná že teď se na mladou generaci dívám zase trochu jinak, určitě ji nezatracuji. Aspoň někteří si umí užívat dětství podobně jako jsme si ho užívali my-bez počítačů, s odřenými koleny a tvářemi od bláta :)