Chytráci na gympl, hlupáci na učňák?

Všeobecně se tak nějak předpokládá, že tomu tak je. "Ti chytří" pokračují ve studiu na gymnáziu, "ti méně rozumově nadaní" se hlásí na střední školu anebo na učňovské obory. Ovšem tak jednoznačné to není.

Rozhodovat se na základní škole, kam dál, je často zlým snem pro rodiče i samotné žáky. Málokdo má v tomto věku o svém životě jasno. Ba právě naopak. V těchto telecích letech vás nebaví nic a budoucnost vás nezajímá. Tedy aspoň ne ta studijní. Máte totiž milion jiných pubertálních starostí.

Proto se často stává, že žáci dají spíše na rady okolí-kamarádů, známých, ale nejčastěji rodičů, než aby se rozhodli sami za sebe, podle toho, co opravdu chtějí v životě dělat. Může proto dojít k situaci, kdy inteligentní tvor skončí na učňáku, protože má malé ambice a doma ne moc příznivé podmínky-rodiče vzdělání svého dítka třeba až tak neřeší, nějaká systematická školní příprava chybí a je jim jedno, co bude dotyčný v životě dělat, hlavně ať tu školu dodělá...

Potom jsou tu rodiče s naopak přehnanými ambicemi a nároky na své dítě. Může se stát, že takoví rodiče toho na svou ratolest nakládají ve skutečnosti více, než je dítě schopno zvládnout. Nemusí to nutně znamenat, že je dítě hloupé. Může to být pouze špatně zvoleným oborem nebo zaměřením školy.

V dnešní době je rozdělování dětí na "hloupé" a "chytré" podle výběru dalšího studia naprosto scestné. Šikovní žáci, kteří se trefili do "svého" učňovského oboru a škola je baví, se v životě uplatní často snáze, než gymnazista.. Řemeslo má zlaté dno, říká se. Zlaté české ručičky jsou prostě k nezaplacení a po řemeslnících prakticky všech oborů je veliká poptávka.

Proto není důležité, zda žák uspěje u příjmaček na gympl nebo zvládne "jen" učňák. Důležité je, aby ho škola nějakým způsobem zajímala a bavila.