Allianz Arena
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl obě utkání shlédnout přímo na stadionu. Rozdíl vidím v nasazení našeho mužstva a v servisu pro diváky.
V prvním utkání nastoupil náš výběr v plné síle a se všemi oporami v základní sestavě. Výkon to v skutku nebyl špatný. Ostatně, kdy se někomu podařilo dát gól v podstatě bez vystřelení na branku? Naši borci to tenkrát dokázali. Rána Milana Baroše se po kulečníkovém odrazu od soupeře do brány skutečně dokutálela. Bohužel to byl z české strany jediný fotbalově zajímavý moment. O to překvapivější pak byly zprávy o nočních pokojových scénách našich miláčků.
Ve středu jsme od naší jedenáctky čekali skromnější vystoupení. Vždyť opory jako Rosický, Baroš, Jiránek či Polák nemohly nastoupit. Nahradila je jména s menším leskem jako Pospěch, Pudil, Matějovský či Plašil. A světe div se, to byl panečku jiný fotbálek. Hned druhá minuta všechny škarohlídy vyvedla z omylu – všechno je jinak. Snaha a odhodlání světem neprotřelých jmen slavila 43 let nevídaný úspěch. Pane Brücknere, tudy vede cesta!
Druhý rozdíl byl v servisu pro diváky. Zatímco stadión na Letné pojme pouhých 20 tisíc diváků, do mnichovské Allianz Areny se jich vejde téměř 70 tisíc. Zkuste si ale o přestávce v nabité Axa Areně zajít na záchod a koupit pivo. Budete rádi, když zdárně stihnete to první, a pivo si stejně nekoupíte, protože fotbal už zase začíná a navíc nechcete mít stejný problém i po utkání. To v Mnichově si zajdete na toaletu, za 2 minuty si koupíte pivo a bavorskou klobásu a v klidu na prostorném ochozu proberete události prvního poločasu s přáteli. Divák je spokojen. Ale to nás čekalo ještě jedno překvapení. Když se velkokapacitní hala vylidňovala a my jsme autem odjížděli, nezbrzdila nás jediná zácpa. O tom si na Letné můžeme nechat jen zdát. Bude-li se někdy stavět národní stadion, doufám, že to nebudeme řešit klasicky českým rozumem. Máme se kde učit, tak si prosím nechme poradit!
