Uneste důkazní břemeno

Každý zná termín „důkazní břemeno“. Rozumí se tím situace, kdy existuje jistá právní fikce, která platí až do té chvíle, dokud není prokázáno, že věci se mají jinak.

Důkazní břemeno nese tedy ten, kdo chce zařídit změnu. I presumpce viny je takovou právní fikcí. Člověk je nevinen, pokud ten, kdo tvrdí opak, neunese důkazní břemeno, prokazující vinu obviněného. Kdo chce věci nechat být, nemusí nic prokazovat. Kdo požaduje nové opatření, musí snést přesvědčivé důkazy.

V jednom případě jsme ale na toto pravidlo zapomněli. My jako lidstvo. Naše Zeměkoule – psst, nejmenovat, máme jí říkat prostě „planeta“, což má mystický, kultovní, až náboženský nádech – je údajně v ohrožení. Zachránit ji prý může jen změna našeho myšlení, chování, změna našeho hospodaření, změna struktury a objemu spotřeby, změna životního způsobu, změna politických a demokratických mechanismů, ba dokonce změna naší životní úrovně k horšímu.

Co svět světem stojí, platí v rozhodování jedna obecná zásada: kdo chce nechat věci svému dosavadnímu běhu, nemusí tento svůj postoj nijak hájit. Zato ten, kdo prosazuje změnu, ba dokonce změnu radikální, ba dokonce změnu dopadající na ostatní, ten nese důkazní břemeno. Ten, kdo prosazuje právně a exekutivně vymahatelné změny chování společnosti, ten musí snášet argumenty, ten musí vyvracet beze zbytku všechny pochybnosti ještě dříve, než začne vnucovat ostatním první nevratný krok. To není jen základní podmínkou „předběžné opatrnosti“, to je principem zdravého kritického myšlení.

Tato zásada ale byla globálně opuštěna. Zdravý rozum se nejspíše odstěhoval na úplně jinou planetu. Stalo se tak zejména v souvislosti se skandálem zvaným „Climategate“ před zhruba 15 lety. Tehdy se provalilo, že propaganda kolem tzv. globálního oteplování stojí na zfalšovaných datech. V onen moment sociální inženýři, kterým vůbec nejde o podnebí, ale o prosazení konceptu řízené společnosti, zcela změnili taktiku. Opustili území sofistikovaných argumentů, čísel, grafů, tabulek, modelů a vzorců, a vše vsadili na city, na emoce, na společenskou atmosféru, v níž se některé věci už neříkají. Několik dojemných fotek záškolačky Thunbergové získalo v očích světové veřejnosti větší váhu než tuny tvrdých empirických dat.

V této nově nastolené psychóze se lidé začali bát diskutovat, kriticky myslet, vznášet otázky a pochyby. V některých zemích už je to dokonce trestné. Máš jiný názor? Dolož jeho legitimitu! To je ale postavené na hlavu. Důkazní břemeno musí ležet na těch, kteří ostatním vnucují zelenou agendu. To oni musejí argumentovat. A my se jich musíme ptát.

Otázka první

Jaké jsou celosvětové trendy vývoje podnebí? Jsou přesvědčivé? Existují vůbec nějaké zřetelné trendy? Z jakých časových řad vycházejí? Jak staré jsou sítě stanic, z jejichž měření se vychází? Počítá se s efekty teplotních ostrovů? Jsou trendy mimo vší pochybnost o nejméně jeden řád větší, než jsou šumy a odchylky krátkodobých cyklů? Jsou vaše data o generace trvající změně podnebí nevyvratitelná? Nejsou? Tak nás nechte být. Jsou? Tak pojďme dál.

Otázka druhá (na tu se nejčastěji zapomíná)

Jestliže se otepluje, je to spíše dobře, nebo spíše špatně? Máte to spočítané? Víte, že ročně na světě zemře dvacetkrát až padesátkrát lidí více chladem než horkem? Stěhují se v USA lidé na sever, nebo na jih? Jezdí v Evropě desítky milionů lidí v létě do chladných, nebo do ještě teplejších destinací? Víte, jaký přínos pro lidstvo by měla možnost pěstování zemědělských plodin v dnešní tundře Sibiře a Kanady? Víte, že Sahara se stále zmenšuje a její okraje se zelenají díky zavlažování a srážkám? Víte, že v teplejších (a vlhčích) historických obdobích, kterým se říká teplotní optima, lidské civilizace vždy prosperovaly lépe, zatímco chladnější období s sebou přinášela války, hladomory, pády říší a stěhování národů? Máte přesná data výnosů a nákladů případného oteplování? Nemáte? Tak nás nechte být. Máte? Tak pojďme dál.

Otázka dvouapůltá

(Než opravdu půjdeme dál, položme si jednu meziotázku. Pokud by alarmisté doložili jasně zápornou bilanci případného oteplování, pak je zcela legitimní se ptát, zda má člověk jít cestou klimatické manipulace. Jestliže doložíme, že jistý stav podnebí je pro nás výhodnější než jiný, nepotřebujeme dokládat, že se podnebí mění k horšímu. Prostě bychom začali poroučet větru, dešti. Ale to zní příliš pragmaticky a málo ideologicky, že).

Otázka třetí

Jestliže alarmisté unesou důkazní břemeno prvních dvou otázek, čeká je otázka třetí: může za změnu podnebí člověk? Podnebí se měnilo vždy a často velmi rychle a dramaticky, jako například na sklonku poslední doby ledové. Jste si jisti, že původcem (údajných) současných změn je lidská činnost? Na první pohled je to otázka zbytečná. Alarmisté by teoreticky mohli odpovědět, že to je jedno. Postačí, když prokážou, že se podnebí mění k horšímu a že ho člověk může „napravit“. Jenže to by svá opatření nikdy neprosadili. Potřebují totiž lidem vnutit pocit viny. Pouhý pocit, že lze něco změnit k lepšímu, sociálním inženýrům nemůže stačit. Teprve ten člověk, kterému vnutíme špatné svědomí, je připraven přinášet oběti a snášet útrapy. A nic jiného, než útrapy pro člověka alarmisté nechystají. Máte tedy přesvědčivé a nevyvratitelné důkazy o tom, že případné podnební změny jsou způsobené člověkem? Nemáte? Tak nás nechte být. Máte? Tak pojďme dál.

Otázka čtvrtá

Tak unesli jste důkladně důkazní břemeno ve všech třech předchozích otázkách? Čeká na vás ještě jedna. Kolik nás to bude stát? Nás a následující generace? Jaké příležitosti budou muset obětoval miliardy lidí, když boj s podnebím určí za svou prioritu? Co to bude stát společnost ekonomicky, sociálně i civilizačně? Jaké budou dopady řízné společnosti na svobodu jednotlivce? Máte všechny tyto přímé a nepřímé náklady vyčíslené a kvantifikované? A máte spočítané i potenciální výnosy operace? Pochopitelně si můžete do výnosů započítat prokazatelné odvrácené škody. Máte hotovu tuhle bilanci? Je to trochu jiná bilance než u otázky druhé. Tam jsme porovnávali náklady a přínosy případného oteplování. Zde porovnáváme náklady vynaložené na boj s oteplováním s výnosy celé gigantické operace. Je to fůra čísel, nepospícháme. Už? Máte to? Prokázali jste mimo vší pochybnost, že společenské investice do boje s podnebím jsou menší než budoucí prospěch? Neprokázali? Tak nás nechte být. Prokázali? Dobrá, udělejte první krok. Cože? Už jste jich udělali tisíc? A my nuceně také? A to jste se ještě nepropadli hanbou?

Epilog

Připadají vám předchozí myšlenky staré? Také jsou. Formulovalo je mnoho lidí v mnoha předchozích letech. Já osobně před 19 lety cestou z věže skokanského můstku v Lahti do pivovaru v centru města. George Bushe Jr., Vladimíra Putina a další hodnostáře jsem ponechal jejich mudrování. Ale právě stáří těchto myšlenek je strašné. Strašné v tom, že nejsou pokládány každý den před každým novým tragickým opatřením, a tudíž se s nimi nikdo důkladně nevyrovnává. Alarmisté se tváří, že je neslušné se v něčem takovém vrtat a že je třeba rovnou konat. A jejich oponenti se koncentrují spíše na úsilí odvrácení či zmírnění jednotlivých opatření. Jenže tyhle otázky přes své stáří nikdy nebyly zodpovězeny dostatečně. A nikdy nebudou zodpovězeny natolik betonově, aby to sociální inženýry opravňovalo k jejich gigantickému globálnímu experimentu.

Je na vás tohle důkazní břemeno příliš těžké? Tak nás nechte být.

Psáno pro časopis TO