Pivní koktejly? No a proč ne!

Pravověrní pivouni mě teď asi zatratí na příštích dvěstě let, ale já to risknu. Co takhle pivní koktejl? Cože? Míchaný nápoj na bázi piva. Takovou prasárnu? No proč ne? Není povinné to pít, ale proč to nevyzkoušet?

V literatuře najdete celou řadu receptů, jak udělat míchaný drink s pivem. Jenže skoro všechny vypadají asi takhle: vrazíte tam dvě lžičky tohohle, deci tamtoho, kousek tadytoho a zalijte to třema deci piva. To má asi takovou cenu, jako bezvadná rada barmanovi: dej tam javorový sirup, pak trochu kopru, citronovou kůru, sodu a do toho nějaký destilát. Nojo, ale jaký? To je přece to hlavní!

Ano, ale u piva se tím skoro nikdo nezabývá. Jako kdyby pivo bylo jen jedno. Jenže není pivo jako pivo. Mezi pivními styly jsou stejně velké rozdíly, jako mezi jednotlivými zástupci říše tvrdého alkoholu. Senzoricky i v užití.

Takže si popíšeme pár nápadů, jak udělat drink na bázi konkrétního pivního stylu. 

Začneme ejlíky. Sem patří piva APA, session IPA, summer ale atakdál. Osobně mě v jednom severočeském pivovaru nadchlo pivní mojito. Prostě něco máty, třtinového cukru, ledu, sody a v tom místní pale ale. Pravda, za barem a v klasické podobě má tenhle koktejl už celkem odzvoněno, ale tomu pivnímu dejte šanci. Hořkost ejlu se skvěle kloubí s vůní máty, soda dodá živost a cukr zjemní.

Piva typu IPA se pro drinky obecně moc nedoporučují, neboť mívají tendenci převládnout nad jakoukoli surovinou. U těch velmi hořkých a s americkými chmely bych si ale dovolil nabídnout jednu velkou odvážnost. Udělejte si výluh z mleté skořice a mletého kmínu. Prostě to nasypte na dno konvice, zalejte vodou o teplotě těsně pod bodem varu a nechte vychladnout. Pak sceďte. Pak do velké sklenice nalejte tak tři deci oné ipy, přidejte panáka výluhu, oživte trochou sody a přidejte limetku. Že zkazíte dobré pivo? Kdo nic nedělá, nic nezkazí!

A co stout? No jistě! Vyberte nějaký suchý, hořký a silný. (Ale ne barrel-aged. Ten je do koktejlu zbytečně drahý a jeho přidaná hodnota v míchanici zanikne.) A co s ním? Zkuste ho smíchat se sektem. Půl napůl. Budete překvapeni: ucítíte obě složky plus cosi navíc, nad temnou usedlostí stoutu i hravou živostí sektu. A ještě jedna variace. Tři deci stoutu, hustý kávový likér, panák vodky a sodu. Tuhle verzi ostatně můžete zkusit i s porterem. Stout dobře funguje i ve variaci Dark´n´Stormy (rum, zázvor, limetka, stout) nebo v kombinaci s mezcalem.

A co s pšenicí? Měl bych tu jedno letní osvěžení. Půl sklenice pšeničného piva, led, gin, citronová šťáva, dolít sodou. Můžete i malinko vanilky nebo skořice, ale na to pozor, jsou příliš výrazné.

No, horší to u pivařů už mít nemůžu, tak zkusím „zkazit“ i ikonu českého pivovarnictví: ležák. Následující recept přijde velmi vhod zvláště druhý den po náročném večeru. Jde totiž o variaci na Bloody Mary. Půl napůl ležák a ledová rajčatová šťáva, sůl, pepř, worcester a tabasco. To postaví na nohy i beznohého. Další možností, jak „vylepšit“ ležák, je koktejl zvaný Snakebite, který se třeba v Anglii těší velké oblibě. Jde o pivo smíchané s ciderem. Pokud přidáte likér z černého rybízu, posunete koktejl ještě o kousek výše.

Nakonec je vlastně úplně jedno, jestli si osvojíte jeden z těchto receptů, nebo třeba nějakou jejich variaci, nebo něco úplně posvém. Hlavně se nebát a zkusit to. Budete mít v nabídce osobitost, o které se bude mluvit. Například v onom krásném severočeském pivovaru, který ostatně na své nápady nemá monopol, jsem podobné věci viděl pít opravdové chlapy. (Ostatně, ty jsem tam viděl k pivu přikusovat i místní vyhlášené věnečky). No tak proč ne? Dejte to ochutnat kolegům, a když se to neujme, holt jste přišli o jedno pivo. Ale když ano…

Možná si teď mnozí řeknete, no moment, teď nemůže skončit, řekl nám jen ingredience, ale postup už ne! Míchat? Nemíchat? Třepat? Netřepat? Nebo jinak? Na to musím odpovědět: fakt nevím. Já to nikdy nedělal (až na jednu výjimku), já to jen pil.   

Psáno pro Barlife