Je dotování živé kultury automatickým dobrem?

Zkuste něco pípnout proti lití peněz daňových poplatníků do filmu, divadla, výtvarných počinů, přehlídek či festivalů.

Budete za nekulturního barbara, ne za toho, kdo hájí právo lidí vybrat si za své peníze hodnotu, kterou sami oceňují.

Bojovníci za stamilionové dotace do kultury by zjevně chtěli žít ve světě, kde stát nečeká, až si jeho obyvatelé vyberou hodnoty (i kulturní, i umělecké) podle své volby a dobrovolně za ně zaplatí, ale kde vezme lidem násilně jejich peníze a těmi určité hodnoty zaplatí sám. Pak stát vybrané hodnoty zadarmo či pod cenou nabídne těm, kteří za nových, zvýhodněných podmínek budou mít o „konzumaci“ těchto hodnot zájem. Zároveň vymahači veřejných peněz volají po explicitních zásadách, podle kterých by si stát či jím pověřené instituce tyto umělé podpory hodné hodnoty vybíral.

Vzali by si ale tito kulturně se tvářící lidé něco takového na svědomí? Kam jdou peníze „na kulturu“? Kromě institucí pečujících o národní kulturní dědictví jde přece především o živou kulturu, která je v mnoha ohledech vlastně svého druhu podnikáním, „šoubyznysem“, jehož náklady je třeba nějak zaplatit. Jak do něj chtějí vymahači dotací vstupovat? Filmy točí producentské firmy na své riziko a podle svého uvážení. Vyberou kulturaktivisté některé z konkurujících subjektů a zvýhodní je selektivním rozdělením veřejných peněz? A které? A jak k tomu přijdou ti ostatní? Bude kritériem řemeslná umělecká preciznost, anebo sdělení? Posoudí milovníci dotací úroveň této vyspělosti? Nebo budou vybírat to správné sdělení?

Jsou bojovníci za dotace „do kultury“ spokojeni se současnou praxí, kdy vedle sebe fungují a konkurují si veřejnou autoritou přímo zřizovaná, popřípadě sice soukromá, ale silně dotovaná divadla, a vedle nich divadla zcela na dotacích nezávislá? Budou říkat, že ta nezávislá stejně musejí dělat pro své udržení komerci a tedy žádné zvýhodnění nepotřebují? A jak tu komerci poznáme? Není to cynické? Budeme dotovat vybrané hudební skupiny, vybrané hudební festivaly?  Budeme prohlubovat současnou praxi, kdy je hlavní starostí pořadatelů vymyslet správně znějící název akce, aby se líbil úředníkům rozdělujícím dotace?

I v umění vedle sebe koexistují nikým nepodporované soubory, aktivity, počiny a samostatní umělci s těmi zvýhodněnými. Do toho vrhnou milovníci grantů a konkurenční prostředí ještě více pokřiví. Nedotovaní si už teď naříkají, že prý na ně nikdo nechodí, protože vedle u konkurence je díky dotaci poloviční vstupné. Mají zahodit své tvůrčí vyznání a raději studovat manuály správné tvorby projektů pro granty a shánět známosti na správných místech?

Vědí prosazovatelé „podpory kultury“, že na sebe berou ohromnou zodpovědnost a skoro vždy velmi nespravedlivou roli těch, kdo jednoho zvýhodní na úkor ostatních? Vědí, že vždy u rozdělování veřejných peněz bude přítomno to bolestné slovo na úkor? Vědí, že už nyní dosavadní praxe pokřivených podmínek mezi tvůrčími aktivitami by se při splnění jejich tužeb ještě znásobila, stala se ještě spornější, nespravedlivější a úkornější?

Že nevíte, o kom mluvím? Však si budete umět dosadit.