Topolánkova obrana

Tak nám ODS po dlouhé době prohrála volby a hned je velké haló. Jiří Paroubek v čele ČSSD má radost jako malé dítě, protože se mu konečně podařilo něco vyhrát. Proč by také ne, hrál totiž o všechno. Podle toho také vypadala předvolební kampaň, ČSSD utratila suveréně nejvíce peněz a prezentovala volby jako celorepublikové. Tak jsem si říkal, jestli by nebylo lepší nechat sociální demokracii ještě jednou či dvakrát vyhrát, aby pak sama finančně zkrachovala, ale bohužel problém je v tom, že ČSSD má velký sklon brát si ze státního (někdy hodně okatě, jindy méně), takže by to přišlo draho nakonec každého z nás. To že ČSSD vsadila vše na laciný populismus a negativní kampaň mě nepřekvapuje, překvapuje mě, že tolik lidí bylo ochotno dát sociálním „demokratům“ svůj hlas. Opravdu nechápu, jak regionální zastupitel splní svůj slib „Zastavíme zdražování“, když světová inflace se pohybuje okolo 4 %. Asi bude ceny dotovat lidem ze svého. Dále pak budu chtít vysvětlení, jak „Zrušíme poplatky“, budu první, kdo podá stížnost k Ústavnímu soudu, že mé krajské zastupitelstvu jedná v rozporu se zákonem. Dále by mě pak zajímalo, jak krajské zastupitelstvo zruší poplatky ve fakultních nemocnicích, když na ně nemá žádný vliv. Je to vše celé podfuk na voliče, škoda, že spousta lidí uvěřilo. Ale to je na delší debatu. Ještě jedna mi věc, která mi silně vadí je, že ČSSD zavedla nebezpečný precedent do budoucna, kdy krajské volby budou pojímány centrálně a budou sloužit jako nástroj opozice k boji s vládou. Krajské volby by měly být o regionálních tématech, o prioritách krajů o osobnostech schopných řídit samosprávu a atd. Myslím, že „znásilnění“ krajských voleb ČSSD diskvalifikuje zavedení přímé volby prezidenta, protože potom bychom tu měli už opravdu pernamentní kampaň.

Teď konečně k nadpisu. Daleko nebezpečnější pro pozici Mirka Topolánka se zdá být pnutí uvnitř ODS než namlsaná opozice. Pavel Bém, Petr Bendl a další tzv. klausovci vyzývají premiéra nepřímo k demisi. Tak se mi trochu zdá, že někteří straníci ODS ztratili postupně smysl pro realitu. Mirek Topolánek jako jediný z top vedení ODS pochopil potřebu udělat z ODS tzv. „catch all party“ a také začal výrazně pracovat na zvýšení koaličnímu potenciálu své strany, což se po volbách 2006 ukázalo jako klíčové. Projekt koaliční vlády je dílem Mirka Topolánka, on s ním uspěl u voličů a má právo vést kabinet po celé období. Byl-li by předsedou ODS v r. 2002 zvolen Pavel Bém a ne Mirek Topolánek, byla by dnes ODS již 3. období v opozici. Po volbách 2006 se v parlamentu nachází většina levicově uvažujících poslanců (100+L. Hovorka, O. Zubová, V. Jakoubková), je téměř kuriózní, že vznikla a funguje pravicová vláda.

Podezírat a obviňovat Mirka Topolánka z nějaké programové zrady (viz komentáře V. Tlustého, spíš bych podezíral právě V. Tlustého, že zrazuje program strany, viz jeho návrh nesystémově snížit spotřební daň, podpora neadresných sociálních dávek, odpor k církev. restitucím...) je, řekl bych, téměř smrtící pro ODS. Myslím si, že o programových zásadách Mirka Topolánka není třeba pochybovat-viz jeho přístup k radaru, jednaní na půdě EU, energetické bezpečnosti země, euroatlantické vazbě, uměřené fiskální politice a atd. Pro kritiky - je sice hezké mít vyhraněné názory, jasně stanovené a nepřekročitelné linie, neprůstřelné ideologie, ale pak se Vám může stát, že tyto názory budou oslovovat pouze 15% voličů. Osobně pak také nechápu chování Václava Klause, který za obě své zvolení vděčí jen a jen Mirku Topolánkovi.

Mediální obraz vlády a jejího předsedy je podle mého názoru opravdu skutečný problém. Někdo může Mirku Topolánkovi vyčítat jeho občas nevhodné chování, ale mně je tisíckrát milejší, když někdo řekne svůj názor někdy i ostřejšími výrazy a stojím si za ním (reformy), než když bude každý rok říkat o 180 stupňů něco jiného (viz Rath (také Dryml), ODS (KSČM) pak ČSSD, zaveďme poplatky, zrušme poplatky; Paroubek: radar, CzechTech, přeběhlíci). Mirek Topolánek se naštěstí svůj mediální obraz snaží reflektovat a řekl bych, že při summitech EU dokonce našel svůj státnický rozměr.

Závěrem: ODS může být v české společnosti vládní stranou pouze, pokud bude široce názorově otevřená a také osobnostně důvěryhodná. Otázkou je, zda si toto uvědomí prosincový Kongres, pokud ne, bude cesta levici otevřena k moci na nejméně 2 období dopředu.

Zdá se mi, že někdy je to v naší zemi všechno na Kočku.