Konec Putina

Vladimír Putin mohl být doživotním vládcem ruské federace, ale jeho útok na Ukrajinu znamená, že si své místo v Kremlu již moc dlouho neužije. Ukrajinský konflikt zapříčíní jeho pád. Do dějin se zapíše jako zločinec a diktátor.

Ruský prezident, jehož mnozí považovali za politického mistra, který dokáže přehrát jakéhokoliv protivníka, udělal naprosto iracionální rozhodnutí, které dříve nebo později povede ke konci putinovského režimu v Rusku. K rozhodnutí napadnout Ukrajinu ze strany  Ruska se nabízí použít cynická slova Napoleonova ministra Josepha Fouché: „Bylo to horší než zločin, byla to chyba.“

Ruská bezdůvodná a svévolná agrese vůči suverénímu a mezinárodně uznávanému státu je v prvé řádě obrovskou tragédií lidstva a lidství. Ani v 21. století nedokážeme zabránit zbytečnému zabíjení. Na Ukrajině zemřou tisíce nevinných lidí. Tisíce lidí přijdou o své milované, o své děti, o své maminky, o své tatínky, o své životní partnery, o svou možnost žít šťastný a naplněný život. Tisíce lidí si z proběhlých událostí ponesou po zbytek života bolest, utrpení a křivdu. To vše jen kvůli libovůli Vladimíra Putina. Člověka, který tak dlouho budoval svůj kult a svůj autoritativní systém, až se dostal do situace, že není vystaven jakémukoliv systémovému korektivu. A proto může páchat takové katastrofy.

Vladimír Putin si vybudoval domácí politický kapitál díky zastavení propadu ruské ekonomiky na konci 90. let. Nicméně když se podíváme na výsledky cca 20 let vlády Vladimíra Putina, tak ekonomická situace v Rusku není vůbec lichotivá. Průměrná mzda v Rusku činila v roce 2020 50 tisíc rublů měsíčně, což je zhruba 500  amerických dolarů, což je zhruba deset tisíc korun českých. V české republice činila průměrná mzda v roce 2020 zhruba 38 tis. Kč. Rusko nevyrábí žádné významné produkty s vysokou přidanou hodnotou (např. jako americký Apple vyrábí Iphone) nebo nemá žádné technologické giganty (např. jako americká Tesla, Microsoft nebo Nvidia), není snem nikoho studovat na nějaké ruské univerzitě (na rozdíl od snů mnohých studovat na Yale, Harwardu, Oxfordu nebo UCL) a není snem nikoho odstěhovat se do Ruska za prací (na rozdíl od snů mnohých odstěhovat se do amerického Silicon Valley a založit tam podnikání) – spíše je snem mnohých odstěhovat se z Ruska. Putinova vláda se zapíše do dějin jako období ztracené generace, kdy nedošlo k žádnému dobíhání ekonomického a technologického náskoku západních zemí, docházelo spíše k opaku.

Jelikož ekonomická úroveň nemohla být základním prvkem politické legitimity Vladimíra Putina, stala se jeho hlavní politikou kartou akcentace velmocenského postavení Ruska a reminiscence historické ruské síly a velikosti. Politicky nízkonákladové úspěchy v podobě odloupnutí Jižní Osetie a Abcházie a anexe Krymu představovaly na domácí scéně politické vykoupení pro ruského prezidenta za neschopnost modernizovat ruskou ekonomiku a významně pozvednout životní úroveň Rusů. Rozparcelování Ukrajiny mělo být dalším krokem v nastolené politice. Nicméně bude krokem posledním.

Útok na Ukrajinu ukazuje mnohé a nic z toho není dobré pro Vladimíra Putina. Z vojenského hlediska jsme dostali důkaz, že minimálně ruská armáda není schopná nějakého překvapivého a akceschopného úderu, což bychom u jedné z největších armád světa očekávali. Až komická videa kolující po internetu, kdy si ruští vojáci nechají ukrást tank nebo jsou natočení, jak utíkají s plnými igelitkami z obchodu s potravinami, jistě na vážnosti ruské armády nepřidají.

Z mediálního hlediska je Rusko jasný agresor a Ukrajina se statečně brání v čele se svým odvážným a burcujícím prezidentem. Rusku se nepodařilo vytvořit žádný věrohodný alternativní narativ o osvobozování utlačovaných nebo ochraně ruských zájmů. Záběry statečných Ukrajinců, kteří si stoupají před obrněná vozidla a konfrontují apatické ruské vojáky, naznačuje, že válku si nepřeje žádná strana. Laskavý čtenář může na internetu nalézt několik videí, kdy jsou běžní Rusové dotazování i ruskými státními médii na jejich názor na ruskou intervenci a víceméně jedinou kohortou následující Putinův narativ jsou ruští senioři. Vladimír Putin udělal ze země Dostojevského, Puškina a Bulgakova, zemi, která posílá žoldáky, aby zabili demokraticky zvoleného prezidenta sousední země bratrského národa.  

Z politického hlediska se Rusko ocitlo v mezinárodní izolaci se závislostí (čti vydíratelností) na Číně. A z izolace se nedostane, dokud bude Vladimír Putin ruským prezidentem. Navíc se ruskému prezidentovi podařilo svou iracionální agresí, sjednotit ukrajinský národ proti Rusku a posílit jeho prozápadní orientaci – tedy dosáhl úplně opačného cíle, než byl jeho záměr.

Z ekonomického hlediska znamenají hospodářské sankce další propad ekonomické úrovně běžných Rusů bez nějakého budoucího pozitivního prospektu, významné snížení bohatství ruských elit a také daleko menší možnosti pro ruské elity, jak své nashromážděné bohatství využít.

Rusko je obr na hliněných nohou, který každým rokem chřadne a ukrajinský konflikt plně ukázal slabost současného ruského státu. I pokud by se ruské armádě podařilo si Ukrajinu podmanit vojensky, náklady, které Putinovo bláznovství přineslo a bude přinášet, jsou a budou daleko vyšší, než případné výnosy z protektorování nebo rozparcelování Ukrajiny. Vladimír Putin je v koutě, bez legitimity a zátěží pro svou zemi, historie nám napovídá, že v takových okamžicích přicházejí revoluce nebo převraty. Snad nasměrují Rusko do rodiny demokratických a mírumilovných zemí. 

Ostatně soudím, že komunismus je svinstvo.