Registrované partnerství - Pandořina skříňka či fenomén budoucnosti

Více než před rokem a půl byl schválen zákon o registrovaném partnerství Parlamentem České republiky. Za rok platnosti tohoto zákona bylo registrováno 345 gay a lesbických párů.  

Myslím si, že mnohým z nás připomíná institut registrovaného partnerství pozici manželství či rodiny. Avšak podle mého názoru bychom měli tyto dvě věci velmi rozlišovat. Registrované partnerství je právní nástroj, jak zjednodušit život párům stejného pohlaví, který by měl především ošetřovat potřeby všedního dne. Například společné zdanění partnerů, možnost dědit jeden po druhém, mít právo dostat informace o zdravotním stavu, možnost zastoupení apod. 

Manželství potažmo rodina je formát, na kterém stojí naše společnost. Manželé mohou plodit a hlavně vychovávat děti. Kdežto partneři, ať to zní sebeošklivěji, dětí mít prostě nemohou, a proto by neměli mít právo teď a ani nikdy v budoucnosti adoptovat děti. Vím, že odpůrci této myšlenky by mě pranýřovali, že dnes žije obrovské množství dětí v dětských domovech bez rodičů, ale pokud bychom abstrahovali z dnešní doby do idylického světa, kde všechny rodiny jsou funkční, byly by to páry pouze stejného pohlaví, kteří by musely někoho omezit či někomu dítě odebrat, aby samy mohly mít děti.

Mnohem důležitější argument asi však bude, že podle mého názoru dítě, které žije celý svůj mladistvý život s dvěma rodiči různého pohláví, získává mnoho zkušeností, návyků a odpovědí, jak řešit nastalé životní situace. Dostává se mu pohledů z dvou stran, z ženské a mužské. Dostává se mu všeobecné průpravy do života v těch nejzranitelnějších letech. I proto by pro něho měl být opravdový vstup do života o mnoho lehčí, než by tomu  tak bylo u dětí registrovaných partnerů.

Žijeme v moderní době a naše společnost se velmi rychle vyvíjí. Určitě je to velmi dobře vidět právě na vztahu k homosexuálním párům. Dnes je společná domácnost dvou lidí stejného pohlaví brána jako normální fakt. Každý má právo a svobodu sám se rozhodnout, jaký život chce žít a nikdo nemá právo ho v tom omezovat. Ať si gayové a lesbičky uzavírají partnerství, cíti-li, že je to pro ně základ jejich života a ať dnešní společnost tato rozhodnutí respektuje. To vše je v pořádku a správné, ale asi většina z nás nějak vnitřně cítí, že otázka výchovy dětí homosexuálními páry je překročením čáry, popřením nejzákladnější zásady společnosti, která má své základy z antických dob a křesťanského učení.

Proto zachovejme status registrovaného partnerství jen jako právní instrument a ne jako společenské uspořádání. Nedovolme registrovaným partnerům adoptovat děti, protože jen svazek dvou lidí opačného pohlaví může reprodukovat naši společnost fyzicky, ale hlavně mentálně.

A otázka na závěr. V zákonu o registrovaném partnerství je odstavec, který říká, že partner má právo žádat po partnerovi výživné a toto právo je nadřazené nad právo dětí povinného(čili pokud by měl jeden partner dvě děti, poté se rozvedl, uzavřel partnerství a následně ho zrušil, musel by živit nejdříve svého partnera a poté až své děti). Není toto už ono překročení hranice, není to náznak šikovné gay lobby s plány do budoucna? Nebo je to jen nešikovnost našich zákonodárců(myslím si, že každá strana má jako prioritu podporu rodin)?