Český prezidentský lev 2013

K historicky prvnímu předávání českých prezidentských lvů došlo 25. ledna 2013. Pojďme se společně podívat, jak celý večer v pražském sále Lucerna probíhal.

Ještě však než přistoupíme k vítězům v jednotlivých kategoriích, věnujme pár slov moderátorovi celého večera a jeho výkonu. Václav Moravec byl dlouhodobým kandidátem na post moderátora hlavního večera a Akademie dávala jasně najevo, že neuvažuje prakticky o žádném jiném jméně. A nutno dodat, že sázka najisto víceméně vyšla. Václav Moravec působil jistě, seriózně a připraveně. Žádné Skočdopolovy přeřeky, Punčochářovy minuty trapného ticha mixované potleskoměry. Moravec netrpěl ani přílišnou upjatostí Fialové. Jen výjimečně se dostával do úzkých situací – pozorný divák mohl zaregistrovat moderátorovi rozpaky pouze při vyhlášení kategorie film roku a také při přebírání ceny za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (viz níže), jinak šlo téměř o strojový výkon. Ale právě ona přílišná profesionalita a korektnost působila v druhé půli večera spíše nudně a ohraně. Ono by asi k moc velké změně nedošlo, pokud by na postu moderátora působili Moravcovi kolegové Železný či Veselovský. Ale co kdyby Akademie zariskovala a pokusila se celou ceremonii oživit trochou vtipu v podání ironického a pohotového Jindřicha Šídla či dokonce téměř avantgardního, nekompromisního a sarkasmem nešetřícího Jaroslava Plesla? No nechme se přepravit v příštím ročníku. Ale už pojďme na jednotlivé kategorie.

Nejlepší výtvarný počin

V této kategorii byl jasným favoritem Vladimír Franz a také zaslouženě uzmul první sošku večera. Ač jste se mohli po zhlédnutí jeho české variace Avatara ptát, zda to ten člověk myslí vážně, výtvarné řešení filmu si českého lva zasloužilo.

Nejlepší hudba a zvuk

Sotva se Vladimír Franz usadil se svou čerstvě nabytou souškou, už by vyzván k převzetí druhé ceny v kategorii za nejlepší hudbu a zvuk. Ač jsme na večírku po předávání cen mohli zaslechnout, že Akademie nebyla příliš nadšena Franzovými pojetím Války s mloky, ostatní nominovaní téměř žádnou hudbu nepředvedli a tudíž nemohli pomýšlet na zisk ceny. A pokud ano, bylo to spíše na škodu jejich výkonu – viz až masochistické podání české hymny Karlem Schwarzenbergem.

Nejlepší scénář

První „hlavní kategorie“ večera a hned překvapení. Favoritem byl Šloufův Návrat idiota, ale Akademie, částečně asi i kvůli své známé politice vyvažování ocenila český remake klasiky Vinnetou – Rudý gentleman v hlavní roli s Janem Fischerem. Silný scénář, kdy slušný, transparentní a nestranický Fischer opouští lukrativní místo na Západě jen proto, aby se stal náčelníkem Apačů a sjednotil svůj kmen, poskytoval obrovský potenciál a mohl se stát klidně (i díky silné produkci) nejlepším filmem roku. Bohužel špatná režie a naprosto tristní mužský herecký výkon v hlavní roli – diváci si Fischera stále pamatovali jako řadového bojovníka kmene Komančů z jeho předchozí role a asi se nedokázali ztotožnit s Fischerem jako s náčelníkem Apačů – zapříčinily, že Vinnetou – Rudý gentleman se stal největším propadákem roku a získal jen jednou sošku za nejlepší scénář.

Nejlepší hraný dokument

Sošku v této kategorii si odnesl Tomio Okamura za více než realistické znázornění neúspěšného rakouského malíře pokojů, který ve 30. letech 20. století zažije raketový politický vzestup a stane se německým kancléřem. Jelikož Okamura po vzoru své postavy chtěl stát při tvorbě filmu Můj boj za vším – tedy za scénářem, režií a produkcí, ostatní filmaři odmítli spolupracovat s Okamurou po natočení prvního dílu z celkového počtu tří. Uvidíme, zda bude Okamura schopen svůj projekt dokončit v příštím ročníku. Nicméně i první díl stačil na sošku českého lva.       

Nejlepší střih

Svou první sošku sobotního večera si odnesl Miloš Zeman za Návrat idiota. Akademie ocenila jeho skvělý výkon, jímž se dokázal odstřihnout od konce devadesátých let, kdy hrál v „béčkových“ filmech záporné postavy alkoholiků, hulvátů, lhářů a kamaráda podivných politiků.

Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli

Nečekaně konkurenční kategorie, kdy o sošku českého lva usilovalo hned několik hereček. Na začátku sezony se Jana Bobošíková zdála být favoritkou za roli Johanky z Arku, kdy předvedla svůj standardní výkon v boji proti všem. Nicméně diváky asi přestává bavit stále stejná herecká poloha Bobošíkové, a proto skončila v hloubi pole poražených. Svým výkonem nezklamala  Zuzana Roithová v Miluj bližního svého, ale na sošku českého lva to bylo málo. Po premiéře filmu Musíme si pomáhat všichni sázeli na Táňu Fischerovou a její přesvědčivý výkon milující, upřímné a bezbranné bojovnice dobra. Nakonec si však odnesl sošku někdo jiný. Srdce Akademie si získala Therese Schwarzenbergová, pro mnoho českých diváků ještě před několika týdny neznáma herečka rakouského původu, za roli ženy nezlomné vůle, která překoná své životní neštěstí a rozhodne se strávit zbytek svého života pomocí druhým. Po vyhlášení kategorie Lucerna doslova aplaudovala.       

Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli

Tato kategorie měla jediného favorita a ten také vyhrál. Jiří Dienstbier byl v Návratu idiota rovnocenným protihráčem Miloše Zemana a v poslední třetině filmu jeho výkon gradoval, kdy se dokázal velmi důvěryhodně vymezit proti Miloši Zemanovi. Síla výkonu Jiřího Dienstbiera však padá, pokud se na filmovém plátně ocitá sám. Aby dokázal oslovit široké vrstvy diváků, bude muset Jiří Dienstbier do svého repertoáru zapracovat více hereckých poloh. Nicméně Jiří Dienstbier si svou sošku zasloužil a jistě má dobrý potenciál stát jedním z předních českých herců.

Přemysl Sobotka a Vladimír Franz podali tak nevýrazné a nepřesvědčivé výkony, že na ohrožení Jiřího Dienstbiera nemohli vůbec pomýšlet.

Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli

Velkým překvapením letošního ročníku českých lvů se stal výkon mladičké Kateřiny Zemanové v Návratu idiota. Bezchybné a přesvědčivé podání půvabné, oddané a milující dcery bylo přesně tím pomyslným šémem, který vdechl Návratu idiota život. Díky angažování Kateřiny Zemanové mohl vyrůst i výkon Miloš Zemana, který občas míval v citových pasážích problém přesvědčit diváky o svém hereckém talentu. Po boku Kateřiny Miloš jakoby pookřál a dokázal dodat svému výkonu další dimenzi oslovující široké spektrum diváků. Sázka na Kateřinu Zemanovou režísérovi i scénáristovi Návratu idiota do puntíku vyšla.

Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli

Královská disciplína, při jejímž vyhlašování byl celý sál pražské Lucerny napnutý až k prasknutí. Všichni tušili, že sošku nezíská původní favorit Jan Fischer, který v druhé polovině svého filmu svou roli zcela nezvládl a úplnou změnou charakteru své postavy v křiklouna a „okamurovského“ kritika všeho a všech pohřbil své šance na získání cenné sošky.
Po krachu Jana Fischera se zdálo, že výkon Miloše Zemana – bodrého a moudrého stařešiny z lidu, který má však ještě dost sil na to být lídrem smečky a který, pokud je třeba, dokáže smrtelně zaútočit – bude bez problému stačit na zisk českého lva. Ani jeho krátká kariéra za minulého režimu už nikomu nevadila.

Na konci sezony se do kin však přímo vřítil kasovní trhák Návrat Jediho, ve kterém Karel Schwarzenberg věrohodně ztvárnil postavu stařičkého mistra dobré strany síly, jenž, ač je za zenitem svých sil, se nebojí vyzvat na souboj samotného imperátora a svede s ním dechberoucí souboj, při němž i samotný pán temné strany síly pozná, co je to strach. Srdce diváků si získal svým úsporným stylem, bezprostředním projevem a roztomilou mluvou. Bohužel, finální souboj filmu do naha odhalil největší slabiny Schwarzenbergova výkonu - velmi špatně připravené dialogy a chabá režie.
A stejně jako na filmovém plátně i na slavnostním galavečeru Karel Schwarzenberg podlehl svému sokovi a hlavní cenu nezískal. Miloš Zeman se tak mohl postarat o první faux paus večera. Po vyhlášení vítěze se Miloš Zeman vydal svou nenapodobitelnou chůzi k děkovnému pultíku. Již na prvním schůdku však zavrávoral a dal tak opět podnět ke spekulacím, zda-li se dokázal vyrovnat se svým alkoholickým démonem. Pokud někdo o Zemanových problémech s alkoholem pochyboval, po jeho „děkovné“ řeči již nemusel. Nejlepší český herec uplynulého roku nemohl nijak zamaskovat svou narudlou tvář, což rozhodně nebylo způsobeno vyšší teplotou v sále. Při své řeči zhluboka oddychoval, zajíkal se, bojoval s přeříkáváním se a vyhrožoval do té doby jistému moderátorovi večera, že mu udělá „aligátora“, pokud mu skočí do řeči. Moravec jen prosebně těkal očima po sále a odpočítával vteřiny Zemanova výstupu.
Na následujícím večírku bylo nejskloňovanějším tématem právě Zemánův vztah k alkoholu. Většina zúčastněných uznávala, že Zeman získal českého lva za svou roli právem, ale obava, zda dokáže svůj výkon zopakovat či zda bude vůbec schopen v budoucnu pokračovat v hereckém řemesle kvůli svým alkoholovým eskapádám, byla v myslích mnoha přítomných více než nesnesitelná.        

Nejlepší režie

Jasným a očekávaným vítězem se stal Miroslav Šlouf za Návrat idiota. Díky precizní práci režiséra měl divák téměř pocit, že se jedná o film bez režiséra. Šlouf dovedl svou práci k dokonalosti, ze svých herců vymačkal maximum a svým charakteristickým a nenapodobitelným pojetím režie se stal českým kultovním autorem.

Nejlepší film

Pokud Návrat idiota opanoval obě hlavní herecké kategorie, mužský herecký výkon ve vedlejší roli, režii a střih, logicky všichni přítomní v sále očekávali, že vyhraje i u Akademie. A ano, Akademie se shodla s názorem, kdy divácky nejúspěšnější film Návrat idiota ocenila také soškou českého lva v kategorii Nejlepší film. Po vyhlášení výsledků však došlo k druhému faux pas večera. Po výzvě moderátora, aby hlavní protagonisté filmu přišli na podium, došlo k trapné pauze. Miloš Zeman zjevně indisponován se již po druhé do schodů neodvážil. Miroslav Šlouf dostál svému přístupu a raději vše režíroval z povzdáli. Václav Moravec se evidentně na chvíli ocitl v rozpacích a po pár okamžicích vyzval alespoň producenty filmu, aby si přišli převzít cenu. Náhle to sálem zašumělo, protože vlastně nikdo pořádně nevěděl, kdo je producentem Návrata idiota. Zejména konkurenční producenti Chrenek, Soukup a Bakala se rozhlíželi po celém sále ve snaze se dozvědět, kdo je to tentokrát trumfnul. Po chvíli se zvedl Martin Nejedlý, zástupce producenta, a namířil si to k děkovnému pultíku, kde v krátké řeči poděkoval celému štábu – zejména pak hlavnímu producentovi filmu, Alexandru Lukoilskému.

Taková byla tečka prvního galavečera předávání českých lvů.

Ostatně soudím, že komunismus je svinstvo.