Nárůst
extrémizmu je přirozeným důsledkem nepořádků ve společnosti.
Extrémizmus
je jev v současné době hojně diskutovaný, tedy především
pokud se týká politických hnutí nebo stran. Otázka extrémizmu
je však mnohem složitější, je jím postižena velká oblast
veřejného života. Často se tvrdí, že extrémní hnutí ve své
neschopnosti hledají zkratkové řešení problémů, avšak stejně
se chovají i ti, kteří je bez většího uvažování zařazují
mezi zavrženíhodné elementy.
Definice současně pojímaného extrémizmu, tedy extrémizmu v politickém slova smyslu, je dobře popsána ve Wikipedii a na tomto místě není třeba se jí zabývat. Také v obecném používání slovo extrémizmus nabývá pejorativního nádechu ve smyslu něčeho přemrštěného až fanatického, vymykajícího se běžnému nebo racionálnímu uvažování (latinské slovo extremus = nejzazší, vnější, krajní, nejzadnější).
Pomineme-li extrémistické politické strany, z širšího pohledu je v našem veřejném životě extrémizmus nezdravě častý. Krajní přístup vidíme v mnoha případech,jako např. v přemrštěném vyznávání lidských práv, kdy ve jménu práva jedněch dochází k nespravedlnosti vůči druhým, v nahánění podpisu lisabonské smlouvy bez klidné diskuse o možných nedostatcích, ve výsadním postavení poslanců a senátorů, v neuvěřitelně nezodpovědném přístupu k veřejným financím, v nahánění vysokoškolských titulů na úkor skutečné kvality pracovníka, zakládání nových vysokých škol a jejich poboček pro obory, kde kdysi sama maturita, poctivě složená, zaručovala perfektního pracovníka atd.
I pro extrémizmus platí zákon akce-reakce. Čím větší je jedna krajnost, tím větší je reakce směrem k opačné krajnosti, společnost se potácí mezi krajnostmi. S chováním a prací našich poslanců a senátorů je dnes málokdo spokojen. Ti jsou v zajetí svých osobních zájmů, vůbec nejeví snahu vzít si k srdci kritiku a jen upevňují své pozice. Demokracie je v krizi, někdy se může zdát, že jedinou cestou k dosazení slušných zastupitelů bude v budoucnosti jen cesta násilí. Může se tak někdo divit, že se začínají utvářet taková hnutí nebo strany?! Líhní extrémizmu je všeobecná situace navozená špatnou prací parlamentu. I přístup k extrémizmu je necitlivý. Jestliže se na jedné straně věnují miliony na převýchovu nepřizpůsobivých, nikdo se nenamáhá pochopit motivaci extrémistů a usměrnění jejich snahy o nápravu věcí veřejných. Pokusil se někdo vysvětlit, že některé symboly převzaté od německých vojsk svého času potlačujících svobodu v českých zemích přímo protiřečí jejich heslu „nic než národ“? Je pravda, že tyto symboly vyzařují sílu a rozhodnost, avšak ještě dnes připomínají kruté utlačení českého národa německou okupací.
Pokud budou trvat nepořádky, bude přetrvávat i extrémizmus, pravý i levý. V politickém vývoji mají své přirozené místo činitelů korigujících závažné nedostatky. I KSČM se svým učením o revoluci je prospěšná jako memento toho, k čemu dříve nebo později může dojít, jestliže bude přehlížen názor voličů.
