Kočí to propálila, není o čem psát

Dnes ráno jsem si u snídaně uvědomil, že už vlastně „není o čem psát“. Události, které se v Čechách a ve světě v poslední době dějí, totiž moc za komentář nestojí.

Asi nejaktuálnějším tématem se, alespoň podle počtu popsaných stran v novinách, zdá být česká vládní krize. Po (pro některé koaliční politiky) naprosto překvapivém a šokujícím zjištění, že Vít Bárta nainstaloval do státní správy své bývalé zaměstnance, se pánové Topolánek a Tluchoř okamžitě začali bít za ochranu demokracie před prorůstáním byznysu do politiky.

Po čtrnácti dnech nudných mediálních přestřelek  vládních špiček nám vyloudil úsměv na tváři tak maximálně časopis Týden s nahrávkou poslankyně Kočí. Na ní po Ostravsku, a navíc poněkud neobratně, vysvětluje, s kým píchala a s kým ne. Péťa Tluchoř nám  vzápětí vysvětlil, že jej kolega John nechává na vlastní oči sledovat policií při nočních schůzkách s kolegyní Kristýnou v poslanecké kanceláři, což je ohavnost a útok na demokracii.

Největším nepřítelem trojkoalice se definitivně stal ústavní/neústavní prezident Klaus. Chtít totiž po vedení nejsilnější vládní strany návrh řešení krize je totiž neskutečná troufalost, „když tu jde o ty principy“. Navíc mu asi někteří čeští politici závidí jeho „chilskou propisku“.

Reformy jsou ze zřejmých důvodů u ledu. Knihkupci si mnou ruce, že se přestalo mluvit o zvýšení DPH na knihy, učitelé s hrůzou očekávají výsledky maturit svých svěřenců a ceny nafty a benzínu lámou rekordy. Prostě pravá jarní idyla v české kotlině.

Pražská Slavia očekávaně prohrála derby s letenskými rivaly 2:0. A jako bonus pro své věrné fanoušky ohlásila, že to mohlo být na příští roky derby poslední, protože peníze v klubové kase došly. Přejme tedy sešívaným v příštím ročníku mnoho štěstí do soubojů s brněnskou Líšní.

Moravskoslezský kraj proslavila v posledních dnech nejen Kristýna Kočí, ale i Třinečtí Oceláři, kteří se stali poprvé v historii klubu mistry hokejové extraligy. Oslava titulu s dělníky v kalírně oceli byla sympatickým gestem. Vítkovičtí kaliči odešli i tento rok s prázdnou.

V zahraniční je naštěstí stejná, ne-li větší nuda, než u nás. Prezident Sarkozy zjišťuje, že bezletová zóna nad Libyí situaci nevyřešila. Tak aspoň ze svého stupínku v Elysejském paláci vyhlásil bezletovou zónu nad Carlou Bruni, aby se mohla bezstarostně opalovat na francouzské riviéře.

Jako „černý vzadu“ si musel připadat prezident Obama při projednávání rozpočtový škrtů v americkém Kongresu. Sloni i Osli se ale nakonec dohodli na velmi lehké korekci vládních výdajů a zkazili sen mnoha Američanů, aby vládě došly peníze a úřady se zavřely.

Skoro nikdo nemluví o bankrotu Portugalska, který zaplatí daňový poplatníci států EU. Jako by si už všichni zvykli nést svůj úděl evropanství a platit dluhy ostatních. To, že Belgie déle než rok stále nemá vládu, snad už nikoho ani nepřekvapuje.

Úniky radioaktivní vody z elektrárny Fukušima kontaminovaly pobřežní vody Japonska. Doufejme, že za pár let nepřipluje na výlet do New Yorku Godzilla.

Kancléřka Merkelová slíbila uzavřít do roku 2022 všechny jaderné elektrárny v Německu. Naši rakouští kolegové jódlující u vodních elektráren na alpských bystřinách vyčenichali vhodný čas na další kolo mezinárodního eko-alarmismu a chtějí působit české vládě na city antijadernou propagandou, abychom nerozšiřovali Temelín.

A dobrá zpráva na konec: Kristýna s Péťou vrátili do hry Pavla...