Zvyšování DPH považuji za pitomost! Jsem proto debil?

Dnes ráno jsem byl panem premiérem Nečasem nepřímo označen za debila. Na otázku Lidových novin, zda po odmítnutí návrhu na zvýšení DPH v Senátu stáhne tento návrh ze stolu, dle LN odpověděl:

„To by byl krok za hranicí politické a ekonomické hlouposti, to už je na hranici politické a ekonomické debility (..) byl by to signál finančním trhům, že ustupujeme od naší konsolidační strategie kvůli pár desetinkám procenta ekonomického růstu. Ať si to někdo udělá, ale to bude jiná vláda s jiným premiérem. S tímto premiérem nikdy.“

Mně o nějaký intelektuální políček ani tak nejde. Jde ale o absolutně skandální výsměch všem pracovitým lidem, podnikatelům, zaměstnancům, ale třeba i důchodcům. Nad pár základními body se zamysleme, proč debilita není daň nezvýšit, ale naopak zvýšit:

• Zvýšení DPH není potřeba! Stačilo by, kdyby Vláda ČR seškrtala některé zcela šílené dotační programy (úspora kolem 20 mld.), nevyrovnávala se přeštědřele s církvemi a nepořádala další kolo programu pro výrobce oken a zateplení „zelená úsporám“ (téměř 30 mld.). Ejhle, několika škrty pera se dá ušetřit několik desítek miliard. Místo toho bude radši vláda nahánět několikamilionové částky zvyšování všelijakých daní a jejich maskování za různá kouzelná slovíčka (např. „solidární příspěvek“; „povodňová daň“ apod.).

• Argumentace MF pro zvýšení DPH je debilní (toto slovo je zcela na místě) a úředníci si příliš usnadňují práci. Svádět nějaký problém na „prostředí a dobu, ve které žijeme“ znamená, že predikční schopnosti úředníků jsou v mínusových veličinách. Pokud před rokem při zvyšování DPH MF nevědělo, že lidé mají po krizi tendenci spíše šetřit, než utrácet, pak jde o významný systémový defekt instituce. 

• Hospodářství nepodléhá politickým přáním a nejde zlomit přes koleno. Ministři se můžou snažit jak chtějí, ale se základními ekonomickými mechanismy neudělají zhola nic. Řešení problémů trojčlenkou – „když zvýšíme daň o X, pak se výběr zákonitě zvýší o Y“ – lze sice použít v matematice na základní škole, na ministerstvu (navíc financí) ale ne!

• Když se prostý občan podívá na fakturu a vidí, kolik peněz de facto zbytečně zaplatí nad rámec ceny služby nebo zboží, začne se zcela logicky rozmýšlet, jak takovou daň obejít. Zvyšování jakékoli daně vede jen k zcela racionálnímu zvyšování počtu daňových podvodů.

• Makroekonomické veličiny jsou divné. Agregátní veličiny jsou pouze shlukem rozhodování „reprezentativních“ jednotlivců - ignoruje individuální jednání a rozhodování každého z nás a místo toho nás nacpe do nějaké škatulky, ve které jsme všichni stejní. Argument "pokud se stane X, pak se sníží ek. růst "jen" o pár desetinek procenta" na papíře vypadá neškodně. V realitě to ale znamená, že podniky nebudou najímat nové pracovníky, nebudou rozšiřovat provozy, zřejmě budou muset zdražovat a v horším případě továrny a podnikání rovnou uzavřou, čímž stát přijde o výběr nejen DPH, ale i jiných daní a odvodů. (mimochodem jen pro představu 1 % HDP ČR je zhruba 35mld., což fakt není málo) 

• Nepřeceňujme ratingy! Věta, že pokud MY budeme hodní a spořiví, budeme mít bezva rating a nižší dluhovou službu je bezva, ale tak to úplně stoprocentně nechodí. Jsme členy EU se nesmírně silně navázanou produkcí na několik málo odvětví a s vývozem téměř pouze do států EU. Do našeho ratingu proto zasahuje zdaleka více faktorů (které mohou být dokonce podstatnější), než jen to, jestli budeme mít schodek rozpočtu o 2 mld. vyšší nebo nižší.

• Zjistili jsme, že výbory sněmovny jsou "akceschopné" (negativně)!  Ihned po zveřejnění tabulek s daty výběrů byl Rozpočtový výbor PSP ČR ochotný odklepnout MF zvýšení sazby DPH "aby se vykryl propad" bez toho, aniž by mělo MF zpracovanou jakoukoli byť elementární analýzu problému. Výbor potvrdil, že se dá o miliardách rozhodovat i na základě úvahy "jedna paní povídala", což ale není pro daňového poplatníka pěkné zjištění.

Celá tato situace pouze poukazuje na diletantství a neschopnost "vlády rozpočtové odpovědnosti" cokoliv řídit. Bylo by dobré, aby vláda přestala řešit zvyšování daní, ale udělala konečně škrty tam, kde se škrtat dá po miliardách (dotace) a spíše než na různá vyrovnání s církvemi se zaměřila se na budování prostředí přívětivého pro podnikání a práci!