Mizerné operační systémy Microsoftu

Tímto článkem se pouštím na tenký led a do zjevné kontroverze. Kdykoliv se totiž objeví někde nějaký článek, třeba jen okrajově týkající se operačních systémů, typicky se pod takovým článkem rozohní nesmiřitelná bitva, který operační systém je nejlepší na světě. Proto zdůrazňuji hned na začátku, že prezentuji pouze svůj soukromý názor, proč považuji systémy od Microsoftu za mizerné. Nemusíte se mnou souhlasit a skutečně nikoho netlačím k tomu, aby se konkrétního (třeba i jím velmi oblíbeného) operačního systému vzdával. Jen mi přijde, že krátké komentáře nestačí k tomu, aby člověk vysvětlil, proč daný operační systém považuje za nepovedený a radši primárně volí tak zvanou alternativu.

Pro začátek bych měl asi uvést, jaké zkušenosti v informačních technologiích mám. Tak tedy mám vystudováno učitelství pro střední školy aprobace matematika a informatika na Matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy. Studoval jsem, avšak nedokončil, doktorské studium umělé inteligence na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického. Učil jsem informatiku na základní, střední a vyšší odborné škole a dnes vyučuji pár předmětů na Fakultě humanitních studií University Karlovy. Více než deset let se věnuji vývoji a testování komerčních aplikací. Například jsem se podílel na 13. a 14. verzi SW balíku Arena.

Něco málo tedy o informačních technologiích vím. To, co mi vadí na OS Microsoftu se však budu snažit popisovat spíše z uživatelského než odborného hlediska. Protože je to hlavně chování MS Windows vůči uživateli, co mě na těchto operačních systémech vadí.

Tragický způsob instalací a aktualizací software

Tohle je asi jedna z nejhorších vlastností MS Windows, která mě skutečně štve. Veškerý software stahujete z velmi různorodých zdrojů, dá se říci, že co instalační program, to originál (nebo možná přesněji co výrobce SW, to originál instalačního programu) a hlavně neexistující jednotný kanál pro aktualizace SW. Asi to nejúchylnější je, že instalace téměř čehokoliv vyžaduje v MS Windows restart. Nejméně jeden. Zatím rekordní počet restartů jsem zažil u instalace MS Visual Studia 2010 do MS Windows XP – bylo to deset restartů. Takže jestliže nemáte automatické přihlášení do systému, tak nemůžete spustit instalaci a jít pryč (třeba večer z práce domů s tím, že ráno bude nainstalováno), musíte si neustále hlídat, kdy vám systém restartuje, abyste se mohli zase přihlásit a instalace mohla pokračovat. Když pak potřebujete nainstalovat více věcí najednou, velmi nedoporučuji restartovat až po instalaci posledního programu. Dost často to vede k tomu, že některý z instalovaných programů bude po restartu nefunkční. Aktualizace SW jiných vydavatelů než je Microsoft nejsou integrovány do systému (a vlastně ani aktualizace mnohých MS programů), takže každý program se o aktualizace musí starat sám. Některé však žádné automatické aktualizace nemají, takže na MS Windows můžete mít často neaktualizovaný SW s bezpečnostními dírami. Pravda, systém a systémový SW Microsoft automaticky aktualizuje. Nejsem zdaleka jediný koho štve, že když potřebuje vypnout notebook a někam si jej odnést, objeví se mu ona veselá obrazovka „Aktualizuji systém, nevypínejte počítač“. Úplně skvělé pak bylo implicitní nastavení na OEM verzi Windows 7, které jsem si koupil s notebookem. Po instalování aktualizací systém vyhodil hlášku, že potřebuje restartovat a když na ni nebylo do 15 minut reagováno, restartoval sám. To, že hrajete hru v DirectX (na celé obrazovce) a počítač vám najednou z ničeho nic začne restartovat, to se dá ještě přejít – přijdete maximálně o rozehranou část hry – avšak představa, že máte rozdělanou nějakou práci, někam odejdete na delší dobu a když se vrátíte systém bude restartovaný, není zrovna moc pěkná. Microsoftí restartovací fetiš je jedna z věcí, která mě na jejich systému skutečně irituje.

Zajímavým důsledkem nejednotného prostředí instalací je i to, že to ve výsledku vede k neuvěřitelnému zasekání systému nepotřebným a spíše škodlivým softwarem. Není to už tak moc chyba tvůrce systému, ale v prostředí operačních systémů od Microsoftu je toto vysloveně typické. Spousta vydavatelů software do svých instalací přidává tzv. „bonusový“ software, který si nepozorní uživatelé nainstalují a takovým způsobem si zasekají svůj systém, že je po čase nepoužitelný pro běžnou práci. Můžete sice namítat, že to je pouze „blbost uživatele“, ale kdyby nebyl systém instalací SW v MS Windows tak roztříštěný, velmi pravděpodobně by k podobným de-facto nechtěným instalacím nedocházelo.

Na samostatnou kapitolu by pak bylo rozcházení ovladačů pro HW. Mám za sebou stovky hodin strávených rozcházením ovladačů pro grafické karty, scannery, tiskárny, zvukové karty atd. Tady by však bylo chybou házet to pouze na výrobce operačního systému, protože na vině především výrobci hardware, kteří nejsou schopni napsat pro svůj hardware pořádný ovladač. Nicméně ve výsledku to také vrhá špatné světlo i na operační systémy jako takové. Právě opakované problémy s hardwarovými ovladači v MS Windows mě před lety přivedly k hledání alternativ. A zjistil jsem, že mi alternativy vyhovují více. Totiž u mnohdy marné mnohahodinové snahy rozchodit ovladače pro MS Windows se mi pak už několikrát stalo, že jsem řval vzteky a vyhrožoval smrtí autorům ovladačů a operačního systému. Tyto zážitky jsem chtěl minimalizovat.

Jistou snahou o posun je nové prostředí WinRT (dříve Metro) ve Windows 8, které zavádí instalování software z jednoho ověřeného zdroje. Avšak nebyl by to Microsoft, aby to neudělal po svém. Takže ve výsledku si patrně spíš víc lidí naštval tím, že jim vnucuje mobilní prostředí na desktop, než aby se našli lidí oceňující sjednocení distribuce software k uživateli.

Chybí oddělení uživatelských dat od operačního systému

V principu máte v MS Windows uživatelská data vždy na jednom disku se systémem. Standardní instalační program vám ani neumožní jinou konfiguraci. Uživatelská data jsou prostě na disku „C:“ (ať už v adresáři Documents and Settings, nebo Users) a standardními cestami to ani nemůžete změnit. Je pravda, že lze dosáhnout toho, aby byly adresáře s uživatelskými daty na jiném disku, ale kromě toho, že je to další zdržení při konfiguraci systému, není to stoprocentně funkční. Totiž spousta programů napsaných pro MS Windows vůbec nečte při instalaci systémová nastavení a tudíž vám pak neotřesitelně natvrdo vytvoří příslušný adresář (Documents and Settings nebo Users a příslušný podadresář) na disku „C:“ a do něj dávají uživatelská data a nastavení.

Tento přístup „systém a uživatelská data na jednom oddílu disku“ je dále nevýhodou ve chvíli, kdy potřebujete „povýšit“ systém na novou verzi (nebo „ponížit“ na starší verzi), či jenom přeinstalovat, protože nejrozumnějším způsobem jak začít je přeformátovat systémový disk. Takže si můžete být jisti, že kromě zálohování osobních dat budete potřebovat i jejich nahrání zpět a navíc vzhledem k tomu, jak instalace MS Windows fungují, budete muset znovu nastavovat jednotlivé nainstalované programy tak jak je chcete mít nastaveny.

Na první pohled toto může vypadat jako nepodstatná maličkost, avšak v dalším článku vysvětlím, proč to považuji za důležité.

MS Windows jsou pomalé

Porovnám-li na identickém HW rychlost startu, rychlost otevření programů a plynulost běhu programů, tak MS Windows 7 výrazně zaostávají za jinými OS. Mám na svém notebooku (2,7GHz dvojjádro, 4GB RAM, grafická karta AMD/ATi s vlastními 512MB RAM) dva operační systémy, kde jedním z nich je OEM MS Windows. Fascinující mi na sedmičkách přijde, že někdy i několik minut po naběhnutí uživatelského rozhraní na uživatelský vstup reagují opožděně nebo vůbec nijak a vyplatí se těch pár minut počkat, než se pokusíte pustit nějaký program. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějakým špatným nastavením MS Windows 7, nebo pouštěním programů po startu. Je-li však tomu tak, tak je špatně nastavena většina MS Windows 7, nebo je většina MS Windows 7 po startu zahlcena spouštěním programů, protože toto chování pozoruji u více instalací MS Windows 7. Každopádně z mého pohledu je ta uživatelská zkušenost dost tristní. Jediné co tady pomáhá je SSD disk.

Ani jako administrátor počítač plně neovládáte

Moje představa administrátorského uživatele operačního systému je taková, že má přístup vždy a všude vyjma případů, kdy si to sám zakáže (aby neudělal chybu, avšak kdykoliv si to může vědomě povolit). V MS Windows to takto nefunguje. V MS Windows je nad administrátorem totiž ještě takzvaná systémová úroveň, ve které běží jak jádro systému, tak třeba antiviry. Zábavné pak je například když se nepovede odinstalace antiviru, což vede k zobrazování červených terčíků po každém startu počítače, a vy nemáte běžně šanci jít do registry a vymazat příslušné klíče, aby se terčíky znovu neobjevovaly. Ostatně přesvědčte se sami – trojhmatem Ctrl+Shift+Esc otevřete správce procesů, pak si přepněte na záložku procesy a podívejte se, pod jakým uživatelem běží váš antivir. Objevovaly se i návody, jak se do této úrovně prolomit. Odkaz na návod zde zveřejňuji s lehkým srdcem, protože v novějších verzích MS Windows už nefunguje. Jedním z důvodů, proč je administrátor slabým uživatelem je patrně i to, že spousta instalací MS Windows jsou standardně používána pod administrátorským účtem, což je ve světě jiných operačních systémů jev nevídaný. Dlouhodobým problémem MS Windows je, že jako běžný uživatel totiž máte problém, když potřebujete provést administrátorský úkon. Proto radši spousta uživatelů stále používá implicitně administrátorský účet pro běžnou práci. Microsoft sice už do Windows XP zavedl nástroj runas, který vám umožní při znalosti hesla pustit program pod účtem administrátora i z běžného účtu, ale jednak to vypadá, že spousta lidí ani neví, že tento nástroj existuje a navíc o komfortu běžném v jiných operačních systémech si může uživatel MS Windows nechat jenom zdát.

MS Windows mohou samovolně zkolabovat bez zjevného důvodu

Myslel jsem si, že s tím se už u MS Windows 7 nesetkám, ale stalo se. Při stahování velkého objemu dat přes prohlížeč Windows zároveň stahovaly aktualizace. Z ničeho nic vytuhly a objevila se černá obrazovka (dokonce mi ani neukázaly BSOD). Od té doby už ani nenaběhly, a to ani do safe mode, ani do příkazové řádky. Po reinstalaci jsem nenašel žádný HW problém a znovunainstalované MS Windows na stejném HW běží bez problémů. Myslím si, že příčinou pádu byl fakt, že jsem měl špatný kabel k externímu USB disku, což se projevovalo i v druhém OS, který na svém počítači mám a díky tomu jsem se dopátral možné příčiny. Jak jsem si totiž všiml i dříve, jestliže máte připojený externí disk, který je větší než systémový, mají MS Windows tendenci využívat tento USB disk na dočasné soubory. Patrně těch 12GB místa na systémovém disku jim bylo málo. Ovšem aby se systém takto neuvěřitelně odepsal při aktualizaci, to jsem zažil pouze u MS Windows.

Multimedia na MS Windows? K smíchu!

Nainstalujete si operační systém, a nemáte k dispozici ani tak základní SW, jako je přehrávač DVD. Každá televizní karta si sebou nese SW balík, který obsahuje přehrávač televize. U jedné z těchto televizních karet (Digivox II mini) mi na mém notebooku (konfigurace viz výše) nebyl schopen dodaný přehrávač plynule přehrávat televizi. K čemu Microsoft dodává se svým systémem Windows Media Player, když pak stejně musíte buďto stahovat složité balíky kodeků, nebo instalovat přehrávače z Unixového světa, jako je třeba VLC Player?

Moje používání MS Windows

MS Windows mám v práci. Je to rozhodnutí mého zaměstnavatele, které respektuji, ale vzhledem k tomu, že když se na mém pracovním počítači vyskytnou problémy, tak to nechám řešit IT, jsem schopen se s tím lehce vyrovnat. Na svém domácím počítači vedle hlavního operačního systému mám ještě vedle OEM verzi MS Windows. Koupil jsem si ji s počítačem proto, že jsem ji potřeboval kvůli SW na svoji navigaci a asi dvěma hrám. Navigaci už nepoužívám, protože místo ní mám mobil a staré hry patrně budu schopen rozchodit pod Wine. Tudíž až budu kupovat nový počítač, patrně už to bude bez MS Windows. Já totiž chci svůj počítač používat a ne čekat, až si systém dokončí svoje aktualizace a jinak se starat o to tamagoči od Microsoftu, které přes veškerou péči stejně zpravidla po nějakém čase chcípne. A tak používám operační systém, který mě nezdržuje, neomezuje a umí se o sebe docela slušně postarat. O tomto OS více v dalším článku.