Cyklobloudění po Kokořínsku III - vlakem do Štětí

Tentokrát jsem ke své cestě na Kokořínsko zkusil využít služeb Českých Drah a musím říct, že jsem byl docela spokojen. Z Čimic jsem si dojel do Řeže a odtud jede přímý vlak do Hněvic - tedy Štětí, které je na hranici Kokořínska.

Kolo si ve vlaku celkem hovělo. Rozhodně víc než na střeše auta

Hněvická nádražní budova nevypadá moc lákavě a ještě ke všemu ani odér ve vzduchu nebyl nic moc.

V lese u tří chlebů už to bylo lepší - chleby sice nevoněly, ale ani nepáchly.

Had se sekyrou - socha Václava Levého.

Harfenici jsem „trochu“ netrefil, spíš ty vyděšené tváře, které ji celou dobu poslouchají.

Také trochu té techniky je vidět hned po vyjetí z lesa. Na její správné fungování dohlíží hora praotce Čecha.

I v Česku je ještě možné najít nějaké to království.

Nedivím se, že praotci Čechovi se líbilo, co vidí, když shlížel i na Kokořínsko.

Z vyhlídek je krásně vidět i České středohoří

V některých krásných koutech Kokořínska vám přijde, jako by se zastavil čas.

Jinde - zde konkrétně ve Vidimi - je zub času naopak neúprosně vidět.

Nicméně místní věž stále ukazuje čas správně (tedy aspoň to tak v danou chvíli vypadalo).

Ve Vidimském zámku dnes jelen hlídá seniory.

Nahoru k Čertovým hlavám jsem kolo netáhl, tak jsem si je aspoň vyfotil zespodu.

Krásný borový les u Štětí. Nepříliš běžný les v naší republice.

Na závěr si dovolím přidat jedno video o měsíc starší než tento článek. Tentokrát jsem kameru s sebou vzít nemohl, protože kapacita cyklobaťůžku umožňuje buďto jen foťák, nebo jen kameru. Nicméně poslední dva sjezdy z videa jsem jel i dnes.

A tady naleznete záznam mého potulování. Skutečně v turistickém tempu.