Zeman nereprezentuje demokracii.

Kandidát, který zvítězil za pomoci lhaní, nepravdivých obvinění, povzbuzování národnostní nenávisti, utvrzování náckovských stereotypů a porušování volebního zákona prostě nezvítězil demokraticky a nereprezentuje demokracii. Demokracie totiž není jen vůle většiny, demokracie je i hodnotový systém. Má zajišťovat spravedlnost.

ČT zvolila rutinu

Demokracie má mít pojistky – na příklad veřejnoprávní televize měla během kampaně vyvracet lži o českých dějinách, o dekretech a „Sudeťácích“. To je úkol veřejnoprávních médií. Místo toho jsme dostávali nadále jen rutinní zpravodajství o tom, co kdy kdo právě řekl, co o tom řekl někdo další a zhodnocení bylo pouze kvantitativní - jen průzkumy veřejného mínění, grafy a další lidé, kteří tyto grafy komentovali. Nejprve jsme se v reportáži Lukáše Dolanského dověděli, že společnost je volbou rozdělená ("bohatí proti chudým"), abychom vzápětí v jiné reportáži slyšeli, že vlastně o nic nejde, protože za dva týdny se na vše zapomene. To je přístup média, které má dle zákona o ČT „pěstovat kulturní identitu obyvatel"!

Diskuze se svěřily do rukou vševědoucího Václava Moravce, který otevíral ožehavá témata českých dějin a ústavního pořádku, aniž by dokázal posoudit správnost odpovědí. Proč tam neseděla nějaká porota, kde by byli odborníci ze zmíněných disciplín? Aspoň na poslední debatu ve čtvrtek jich pár mohl sehnat. Tehdy se už vědělo, že Zeman staví svou kampaň na lžích o Benešových dekretech a podněcování nenávisti k „Sudeťákům“. Ani tenhle nesprávný termín neopravovali... Proč se na to soudruzi z ČT nepřipravili? Proč se nevěnovala pozornost REÁLNÉ mezinárodní situaci a ne blábolům o sudeťáckém nebezpečí? Proč Zemana nenutili, aby odpovídal na otázky? Ne, radši se jelo ve starých kolejích. Diskuze v režii pana OVM připomonínala nádraží, kde je prioritou přesné dodržování jízdního řádu, a ne diskuzi, kde bychom se měli dobrat pravdy. Moravec sice tohoto džina nacionalismu pomohl vypustit z láhve, ale v diskuzi po volbách svou roli skromně nepřipomněl. Místo toho se volby komentovaly sportovní terminologií. Zeman vlastně neudělal nic špatného, jen „využil soupeřovy chyby“, ukázal, že je „zkušený hráč“, nebo „hrál tvrdě“. Proboha, tohle nebyl sportovní zápas, ale volby do politické funkce!

Média prý podporovala Schwarzenberga a moudrý vůdce Klaus už voličům poděkoval, že se nenechali zmást mediální kampaní. Ale která média, prosím pěkně? Kromě MF Dnes a Lidovek mě žádná nenapadají. Navíc „podpora“ obou novin spočívala hlavně v tom, že uváděly na pravou míru Zemanovy lži o dějinách, o Schwarzenbergově rodině a dokonce zveřejnily i archivní materiály. Dělaly něco, co měla správně dělat veřejnoprávní žvanírna. Ano, podporu oznámily i další noviny, ale realita pak byla trochu jiná. Jo, s jistou nadsázkou by se dalo říci, že tu televize porazila tištěná média. I když Haló noviny a „autentická pravice“ byly skálopevně PROTI Schwarzenbergovi.

Potentní nacionalismus, impotentní demokracie

Tady jsme u nejzajímavějšího aspektu prezidentské volby. Střetly se v něm odlišné systémy hodnot. Zní vám to pateticky? Ale stejně si za tím stojím. Vyhrotil to nejvíc Zeman svou náckovskou kampaní, ale hezky to vyjadřovala skladba podporujících „celebrit“ na obou stranách. Na jedné straně hvězdy normalizační kultury – Helenka Vondráčková, Michal David, Jiřinka Bohdalová, - na druhé straně módní tváře kultury demokratického období – Ivan Trojan, Geislerová, Vetchý ad. Navíc na Schwarzenbergově straně stály taky tak symbolické osobnosti, jako Marta Kubišová nebo Věra Čáslavská. 

Ale Zeman měl ještě jeden rozměr. Ve svém táboře angažoval i pár chlapáků, kteří měli podtrhnout mužné hrdinství našeho asociálního demagoga. Přítomnost Vašuta, Dejdara a boxera Konečného ukázala, že „chlapi volej Zemana“ a podtrhla jeho obdivuhodnou odvahu bojovat s neexistujícím nebezpečím, které si sám vymyslel. Zeman prý má potenci, pravil Šlouf, a tímhle to chtěl asi vyjádřit. Už vidím, s jakým glancem bude potentní Zeman válcovat mezinárodní scénu ve funkci prezidenta!

Za těmito odlišnými tvářemi se ale skrývá také rozdíl v politických hodnotách. To je něco, co naše média moc nekomentovala a co Schwarzenberg v závěru kampaně nevyužil. Proti Schwarzenbergovi se vytvořila pozoruhodně široká fronta, která sahala od komunistů a ultralevice, až po D.O.S.T. a „autentického“ Václava Klause a jeho sympatickou rodinu. Na jedné straně KSČM a její satelitní "protifašistické" organizace, část ČSSD, odbory a ultralevicová hnutí, která Schwarzenberga obviňují z podpory Izraele a porušování lidských práv. Na druhé straně Klausova ODS (máme tu těch ODS totiž víc), Strana svobodných občanů, Suverenita a Bobošíková, pro které není autentickým pravičákem. A co je všechny spojuje? Nenacházím tu jiného společného jmenovatele než český nacionalismus sjednocený umělým strašákem „sudeťáckého nebezpečí“. Působí to úplně absurdně.

Žádné sudeťácké nebezpečí nám nehrozí. Mám to opakovat? Klaus ani Zeman nás před ničím takovým neubránili a neubrání. Že je svět kolem nás nebezpečný je pravda, ale reálná mezinárodní situace českého voliče nezajímá. Věřit tomu, že nás zachrání zemanovsko-klausovská náckovská rétorika je stejné, jako kdybyste věřili tomu, že nás před raketovým útokem zachrání luk a šípy.

Prezidentská debata měla podobné rysy jako diskuze o církevních restitucích – lhalo se o historii, podněcovala se nenávist, veřejnprávní televize lži nekorigovala a veřejnosti se úspěšně vnutila další nedemokratická varianta. Je to zastydlý a uprskaný nacionalismus. Ne náhodou ho reprezentují dva frustrovaní staříci plní vlastního ega a nenávisti k okolnímu světu. Nacionalismus založený na lžích, národnostní nenávisti a mezinárodním izolacionismu je to, co spojuje protischwarzenbergovskou frontu. Tohle je taky hodnotový systém, který zvítězil. Nebyla to volba mezi levicí a pravicí, ale mezi demokracií a nacionalismem. Bohužel se znovu ukázalo, že většina české veřejnosti demokracii nechce. Nakonec, kdo by chtěl demokracii, když ji nepotřebuje k vítězství ve volbách? 

Tento obrázek jsem stáhnul ze webu ČSSD těsně před koncem prvního kola voleb, nějak jsem tušil, že se bude hodit.