Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kunderův Unesený Západ. Co na to dnešní historik?

Patří Ukrajina na Západ? Pozor tento blog obsahuje nebezpečné informace, které jste se v dějepise neučili! 

Neubránil jsem se otázce, co si o Kunderových argumentech mohu myslet jako historik, a to v úplně jiné době. Esej vyšla původně roku 1983 v intelektuálním časopise Le Débat. Jak jsem zjistil během svého působení ve Francii, časopis během covidu zanikl. Teď už by Kunderova esej neměla kde vyjít.

Nyní esej vydává nakladatelství Atlantis pod názvem Unesený Západ v novém překladu Anny Kareninové. A znovu vyvolala řadu debat (v aktualne.cz, Echo24, v Lidovky.cz, v seznamzpravy), nyní v kontextu války na Ukrajině. Shrňme si nejprve, co vlastně Kundera ve své slavné eseji říká. Říká, že země střední Evropy představují ukradený kus Západu. Proč Západu? Vysvětluje, že lidé v těchto zemích vnímají Západ nejen jako geografický pojem, ale jako označení pro vše pozitivní ze Západu, co by ve své zemi taky chtěli mít. „Co největší rozmanitost na co nejmenším prostoru.“ Rusko ale vnutilo těmto zemím zcela jinou identitu. „Co nejmenší rozmanitost na co největším prostoru“ (s. 35). Rusko je nicota. Ačkoliv všichni komentátoři, kteří o českém překladu teď psali, chápou esej jako kritiku Ruska, ve skutečnosti je to také kritika západní Evropy. Ta se totiž už změnila, už roku 1983 platilo, že není „Západem“, o kterém snili středoevropští intelektuálové. Aniž to ve střední Evropě roku 1983 věděli, „Západ“, ke kterému se chtěli připojit, už neexistoval. „Její skutečnou tragédií není Rusko, ale Evropa“ (s. 65). Tak končí Kunderova esej. Tohle jsme měli vědět v roce 1989.

Když byly hranice konfesijní

Kundera má o naší historické přináležitosti k Západu pravdu. Byli jsme vskutku odlišný svět od světa východního pravoslaví, kde se psalo cyrilicí. My psali latinkou. Ale pro posouzení našeho místa musíme brát v úvahu, že hranice dřív byly určeny hlavně konfesijně, ne národnostně. Z toho vyplývalo, že my jsme po Bílé hoře patřili do světa katolické Evropy, byli jsme odděleni od protestantských zemí jakousi železnou oponou. Byli jsme odděleni i od katolické Francie, která s Habsburky permanentně válčila, dokud Kaunitz roku 1756 neprovedl revoluci v aliancích a nespojil habsburskou monarchii s Francií.

Americký historik Dale Van Kley vytvořil pro tento svět výstižný výraz „katolický pás“ (the Catholic belt). Když se podíváte na mapu, zjistíte, že tyto země vskutku tvořily souvislý pás táhnoucí se od Španělska a Itálie na jihu, přes Bavorsko, rakouské země, české země a Uhersko až po Polsko. To byl náš svět. Patřily k němu i zámořské državy v Americe, Indii a misie v Číně.

V Evropě byl ale tento svět oddělen železnou oponou. Studentům z našich zemí bylo po Bílé hoře zakázáno jezdit na protestantské univerzity. Kazatelům ze Západu bylo zakázáno šířit u nás protestantské knihy. Železná opona byla narušena, až když se Habsburkové spojili v roce 1673 s protestantským Nizozemím proti Francii. Od roku 1714, kdy skončila válka o dědictví španělské, nastává příliv našich šlechtických studentů na protestantské univerzity. Oba „Západy“ se začaly propojovat.

Ale ve stejnou dobu se konfesijně odděloval i „Východ“. Zatímco pro Západ byla klíčovou událostí Lutherova reformace, pro Východ měl stejný význam pokus o sjednocení pravoslaví s katolictvím podniknutý roku 1596 v Brestu. I tento proces podnítil sociální neklid, protože k unii se přidaly jen vyšší vrstvy pravoslavných hodnostářů, zatímco prostý lid tuto reformaci odmítl. Z toho vzešla vzpoura Bohdana Chmelnického na Ukrajině a nakonec neplánované připojení k Rusku.

Na Západě pak následovaly „druhé reformace“. Uvnitř luteránství to byl pietismus, v katolictví jansenismus. V pravoslaví na Východě vidíme podobný proces. Na carův rozkaz podnikl patriarcha Nikon v letech 1652 až 1667 reformu ruského pravoslaví, jejímž cílem bylo odstranit ruské bizarnosti a přizpůsobit se normám řeckého ritu. Hlavní odlišnost: křižovat se třemi prsty. Prostý lid i tuto reformu pravoslaví odmítl, vůdce starověrců Avvakum byl však i se svými stoupenci veřejně upálen 11./15. dubna 1682. Následně byla i kyjevská metropole podřízena moskevskému patriarchovi, zatímco dřív patřila pod Konstantinopol. Východ byl dokončen.

O vítězství Východu nad Západem rozhodla jedna jediná bitva. Střetnutí u Poltavy roku 1709, kde car Petr Veliký rozdrtil zbytky švédsko-ukrajinské armády Karla XII. Říkám „zbytky“ protože car předtím vypálil rozsáhlé oblasti Běloruska i Ukrajiny, aby švédské vojsko vyhladověl. To se mu povedlo. Předtím ještě vyvraždil obyvatele ukrajinského hlavního města Baturynu. Včetně žen a dětí. Na Ukrajině rozpoutal skutečné peklo.

Po vítězství nad Švédskem se Petr Veliký odhodlal k další změně, která vzdálila Východ od Západu. Od roku 1721 zrušil post moskevského patriarchy. V čele pravoslavné církve stál de facto sám car. Tím byla definitivně odstraněna možnost jakési mravní kontroly panovníka církví. Na Západě byla díky nezávislosti papežství tato dualita trvalým rysem a dělba moci zůstala ideálem i pro novověký stát. V protestantských zemích Západu sice vznikla podobná situace, ale v Prusku a Sasku byly v čele zemských církví silné orgány, zatímco v Anglii vznikla nová dualita založená na oddělení zákonodárné a výkonné moci. Ve Švédsku nastal po smrti Karla XII. roku 1718 podobný vývoj jako v Anglii.

Evropa svobodná a Evropa nevolnická

Po vítězství u Poltavy padly Rusům do rukou všechny země Východu – nejen Ukrajina a Pobaltí. Ovládli i Polsko, které se definitivně poddalo na tzv. němém sněmu roku 1717. Protiklad Švédska a Ruska byl zásadní. Švédský král Karel XII. měl sice pověst tyrana, ale přesto byla jeho země svobodnější. Ve Švédsku byli tradičně svobodní i sedláci. Měli i místo na sněmu. Osobní svobody požívali i sedláci v Pobaltí, dokud byli pod švédskou vládou. Za Rusů se všude šířilo nevolnictví. Západ a Východ se nám tedy dělí i ve vztahu k tomu, co mi připadá nejdůležitější: osobní svobodě.

Na Západě došlo k osvobození rolníků bůhví jak. Tak nějak přišli k tomu, že na sklonku středověku byli rolníci na většině území Francie i v Anglii osobně svobodní, nebyli připoutáni k půdě a nemuseli vykonávat robotu. Faktické osvobození se promítlo do pojetí práva díky vzájemnému propojení obou Západů: protestantského i katolického. Protestantská reformace totiž neměla důvěru v lidské schopnosti, bez katolické pomoci by se neodhodlala podpořit režim založený na svobodě jednotlivce. Člověk byl podle Melanchthona jen maso, jen živočich neschopný poznat svým rozumem spravedlnost. Zato katolíci zachovávali celou dobu optimistické pojetí člověka jako bytosti nadané rozumem, jímž taky dokáže poznávat dobro a zlo. Tak psal třeba jezuita Suárez. Tento způsob myšlení byli schopní přijmout až kompromisně naladění protestanti na počátku 17. století, k nimž patřil i Grotius.

Političtí myslitelé na Západě nemuseli řešit postavení nevolníků a oddávali se úvahám o nejúčinnějším zajištění státní moci pomocí intrik (Machiavelli, Lipsius, Naudé, Clapmarius), kterýžto cynismus pak v druhé polovině 17.století vyvolal reakci filosofů přirozeného práva, kteří se snažili vymyslet poctivější vztah státu a občana na základě společenské smlouvy (Pufendorf, Locke, Burlamaqui, Wolff). Výsledkem bylo pak vymezení jakési sféry svobody vůči státu, sféry dané všeobecnými lidským právy. S touto kategorií přišel matematik Christian Wolff.

Z hlediska východního čtenáře mohou tyto západní teorie lidských práv vypadat jako samoúčelné hrátky, protože na východě byl poddaný osobně nesvobodný. K právům a statkům, které vymýšleli západní myslitelé, neměl přístup.

A v tomto ohledu jsme patřili na východ, i když jsme psali latinkou. Dokonce mám pocit, že jen v českých zemích mělo nevolnictví dokonalou podobu: robotní povinnosti, připoutanost k půdě a nutnost platit daně státu. Jen u nás měl nevolný rolník všechny tyto povinnosti. V Rusku platily daně původně svobodní rolníci, zatímco nevolníci měli jen robotovat, daně platit nemuseli. Teprve Petr Veliký podrobil berni i nevolníky. V Polsku byl stát příliš slabý, aby dosáhl až k poddanému, který byl pod kontrolou šlechtického majitele latifundií. Připoutanost k půdě nebyla v Rusku, Polsku a Uhersku absolutní. Rolníky bylo možno prodávat jako otroky, u nás se rolník bez půdy prodávat nesměl. Ve srovnání s tím byla česká připoutanost k půdě humanitární opatření. V právním pojednání o českém nevolnictví z roku 1742, které jsem teď edičně vydal, jsou české země neustále porovnávány s Polskem a Ruskem. I při rušení nevolnictví roku 1781 se přihlíželo k východnímu kontextu. Původ „tuhého poddanství“ byl spatřován ve starém Slovanstvu. Zároveň autoři píšící v 17. a 18. století zdůvodňovali tuhé poddanství rasistickými předsudky vůči Slovanům, k nimž řadili i Čechy. Věřili, že Slované mají od přírody línou povahu a je třeba s nimi tvrdě zacházet.

Nejhůř trpěli opět Ukrajinci. Jejich země byla vystavena pravidelným nájezdům Tatarů z Krymu, jejichž cílem byl lov na otroky. Dívky i muži zajatí útočníky pak bývali prodáni na trhu s otroky v Kaffě (dnešní Feodosia) na Krymu. Otroci pak byli rozváženi do širého muslimského světa. Sotva se Ukrajinci zbavili jha otrokářství, byla jejich země podrobena ruskému nevolnictví. Úředně bylo zavedeno roku 1783.

Odlišný vztah k islámským zemím

Vztah k islámským zemím mají taky obě Evropy jiný. Pro západní Evropu byl Orient vzdálenou zemí, s níž obchodovali a časem si v ní vojensky získávali výhody. Později se z některých islámských zemí staly kolonie, nebo byly podrobeny kontrole. Dnešní Západoevropan má vůči islámským zemím pocit viny. Pro východoevropana však byly islámské země mocenskou hrozbou. Osmanská říše byla velmoc, která kousek po kousku ukrajovala z našeho Západu. Čteme-li paměti Václava Vratislava z Mitrovic, kde popisuje zpustošení turecké části Uher, pochopíme, že i Osmanská říše šířila podobný druh nicoty jako Rusko. I pro nás byla Osmanská říše hrozba. V tomto ohledu jsme patřili na východ.

... Jak jsme se stali součástí Západu

Pro naše začlenění do Západu byl ale důležitý vývoj 18.-19. století, kdy se v průběhu osvícenství a liberalismu formuluje koncepce ústavního státu. Ten vznikl i u nás, zejména po prosincové stavě z roku 1867. Na něj navázala první republika, kterou vnímám jako pokračování ústavního režimu. Pro pochopení našeho začlenění do Západu je důležité opustit představu, že naše země tvořily nějaký začarovaný prostor, kde se řešilo jen pojetí národa. Nové západní myšlenky o technickém uspořádání státu se živě řešily i u nás, dokonce jsme v této disciplíně dosáhli skvělých výsledků. Právní kultura střední Evropy byla celosvětově výjimečná.

Tato skutečnost bohužel u Kundery chybí, jelikož i on se soustředí zejména na pojetí národa. Definujícím rysem střední Evropy je dle něj malý národ, který volí mezi splynutím s větším celkem, nebo setrvání ve své malé existenci. Proto do střední Evropy řadí Rakousko, ale ne Německo.

Já se domnívám, že Německo do střední Evropy patří. Naše pojetí ústavního státu vzniklo na základě názoru německých a rakouských liberálů, že místo feudálních „práv“ má přijít právo. Místo „svobod“ má přijít svoboda. Tak to formulovali němečtí poslanci ve frankfurtském parlamentu roku 1848. Naše Republika československá na toto pojetí navazovala, ale snažila se opravit chyby, kterých se dle našich republikánů dopouštělo Rakousko. (Na příklad jsme za první republiky neměli výjimečný stav, ani další „díry v ústavě“, které by umožňovaly zvrácení parlamentního režimu výkonnou mocí.) Bohužel politickou kulturu první republiky pořád málo známe. Přitom je to asi nejdůležitější téma našich dějin.

Říká se, že první republiku si nesmíme idealizovat, ale mělo by nám být dovoleno ji poznat.

 

Autor: Ivo Cerman | pondělí 10.4.2023 9:09 | karma článku: 29,27 | přečteno: 997x
  • Další články autora

Ivo Cerman

Pozitiva islamizace, aneb perličky z revize RVP dějepisu

Nemá-li krajní levice dost stoupenců na to, aby vyhrávala volby, musí jim je státní školství vychovat.

17.6.2024 v 9:00 | Karma: 26,40 | Přečteno: 675x | Diskuse| Společnost

Ivo Cerman

V čem se antiizraelská petice z 6. 2. mýlí

Podívejme se, jak se to má s mezinárodním právem, a posuďme, zda se Izrael ve válce dopouští genocidy.

15.3.2024 v 11:59 | Karma: 28,05 | Přečteno: 857x | Diskuse| Politika

Ivo Cerman

Rozbor signatářů antiizraelské výzvy z 6. února (doplněno o reakci)

Zkusme si za jména doplnit instituce, kde signatáři působí. Zjistíme organizační zázemí levicového "antiizraelského hnutí".

5.3.2024 v 10:10 | Karma: 36,02 | Přečteno: 1844x | Diskuse| Politika

Ivo Cerman

Když Erasmus Rotterdamský bránil svobodu proti luteránům

Podle školního dějepisu byla reformace krokem k moderně, ve skutečnosti bránil lidskou svobodu spíš katolický kněz Erasmus Rotterdamský.

27.1.2024 v 14:10 | Karma: 17,68 | Přečteno: 375x | Diskuse| Společnost

Ivo Cerman

Překvapivá obvinění Izraele v pořadu Máte slovo!

Výsledkem pořadu Máte slovo bylo další obvinění Izraele z vraždění dětí a pohádka o dobrotivé vládě Hamásu v pásmu Gazy.

23.10.2023 v 7:04 | Karma: 45,95 | Přečteno: 9347x | Diskuse| Média
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Za reportáž povolávací rozkaz. Ukrajinští novináři se obávají o svobodu tisku

23. června 2024  17:57

Ukrajinští novináři se v poslední době setkávají s případy pokusů ovlivnit jejich zpravodajství ze...

Útok na Krymu zranil na 120 lidí. Rusové kvůli dodávkám střel viní USA

23. června 2024  8:44,  aktualizováno  17:23

Sledujeme online Ukrajina v neděli na území okupované Ruskem vyslala desítky bezpilotních letounů. V Sevastopolu na...

VIDEA TÝDNE: Rozmary počasí, hádka ve studiu a vyšetřování střelby

23. června 2024  17:17

Česko v pátek zasáhly bouřky se silným větrem a obřími kroupami, které způsobily rozsáhlé škody....

Chocholouškovy schody i blyštivý luxus. Jak vypadá nejdražší česká nemovitost

23. června 2024

Premium Přes nádvoří štiřínského zámku a park míříme ke schodišti, které zná každý filmový fanoušek. Odtud...

  • Počet článků 274
  • Celková karma 26,40
  • Průměrná čtenost 2410x
Jsem historik a dělám šlechtu a osvícenství. Nejnověji jsem napsal knihu 1.11.1781. Zrušení nevolnictví (2022). Moje pojetí dějin je vyjádřeno v knize "Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti." (2016), která ukazuje, že historie našich občanských svobod začíná dlouho před rokem 1918. Od osvícenské, ani liberální Evropy jsme nebyli izolováni.