Chudoba, nezaměstnanost a stres zabíjí

V ČR je podle Českého statistického úřadu [1] podíl osob ohrožených chudobou na úrovni 9,7%. U úplných rodin s 3 a více dětmi činil tento podíl 21,6%, u neúplných rodin s 1 dítětem 22,1% a neúplných s 2 a více dětmi 43,8%.

Míra ohrožení chudobou je v současné době stanovena podle úrovně 60 % mediánu národního disponibilního příjmu, a tak pro rok 2013-14 hranicí ohrožení chudobou bylo 9 901 Kč/měsíc (domácnost jednotlivce), 14 852 Kč /měsíc (dvojice dospělých), 12 872 Kč/měsíc (rodič s dítětem do 13 let) resp. 20 793 Kč/měsíc (partneři s 2 dětmi do 13 let).

Co např. takový mladý člověk ve věku 18-24 let asi prožívá, můžeme ilustrovat na studentu Raskolnikovovi (R.), hlavní postavě slavného Dostojevského románu Zločin a trest [2], od jehož prvního ruského vydání příští rok uplyne již 150 let:

Druhý den R. procitl pozdě z neklidného spánku, ale nijak po něm neokřál. Probudil se mrzutý, podrážděný, zlostný a nenávistně se rozhlédl po svém pokojíčku…Těžko se dalo víc zchátrat a zpustnout; R. to však v jeho nynějším duševním stavu lahodilo. Zalezl před vším na světě jako želva do krunýře, a když někdy nakoukla do pokojíku služka, povinná mu poklízet, už její tvář v něm vzbuzovala nepříčetný vztek, jak se přicházívá některým monomaniakům, přespříliš na něco soustředěným. Bylo to už čtrnáct dní, co mu bytná přestala dávat jídlo, ale jeho dosud nenapadlo, aby k ní zašel vyjednávat, ačkoliv zůstal beze stravy.

Podle Českého statistického úřadu souhrnný indikátor sociálního vyloučení byl v ČR za rok 2013-14 na úrovni 14,8%. Pokud je v ČR člověk ohrožen sociálním vyloučením, pak spadá alespoň do jedné z následujících kategorií:

1. má příliš nízký disponibilní příjem (míra ohrožení chudobou – viz výše)
2. nedokáže platit běžné výdaje, nemá na topení, nedokáže ušetřit na týdenní dovolenou mimo domov (míra hmotné deprivace)
3. dospělí členové domácnosti pracují ročně méně než 20% běžné pracovní doby (míra nízké pracovní intenzity)

V roce 2014 míra hmotné deprivace činila 6,7% a u neúplných rodin s dětmi činila bezmála 22%. Materiálně deprivovaní lidé si nejčastěji nemohou dovolit týdenní dovolenou mimo domov nebo zaplatit neočekávaný výdaj ve výši 9 600 Kč.

Řečeno staromódně s Dostojevským, „prý je to tak v pořádku. Takové a takové procento prý musí každý rok odejít…někam…nejspíš k čertu, aby to osvěžilo ostatní a nebylo na obtíž. Procento! Opravdu, mají na to nádherné slůvko, takové uklidňující, učené. Jednou je to procento, tak jaképak znepokojování! Prosím, kdyby se tomu říkalo nějak jinak…pak by to možná bylo na pováženou…A co když se nakonec do toho procenta dostane i Duněčka [3]?...

Jenže lidé nejsou procenta. Za každým procentem stojí člověk, celé zástupy lidí, se vším, co jim „osvěžující" život přináší. Chudobou ohrožených je bezmála 1,000,000 (jeden milion) lidí, sociálně vyloučených bezmála 1,500,000 (jeden a půl milionu) lidí a k tomu nepočítaně lidí těsně nad hranicí chudoby.  Některá malá procenta byla již natolik „osvěžena“, že se do většího procenta nedostala. Nejsou totiž již mezi námi a tak nikomu již na obtíž nebudou. Řečeno s Dostojevským, nadobro se vzdali práva jednat, žít a milovat, prostě odešli, neboť neměli kam jít:

R. bylo jasné, že musí skoncovat s pasívní melancholií a sebetrýzněním, s věčnými úvahami o bezvýchodnosti problémů a bezpodmínečně něco podniknout, a to hned a co nejrychleji. Stůj co stůj se musí rozhodnout pro cokoliv, nebo…“Nebo se vzdát práva na život!“ rozkřikl se náhle zběsile. „pokorně se poddat osudu jednou provždy a udusit v sobě všecko, nadobro se vzdát práva jednat, žít a milovat:“ „Chápete, chápete, velevážený, co to znamená, když už člověk nemá kam jít?“ vybavila se mu najednou včerejší Marmeladova [3] otázka. „Každý přece musí mít kam jít…“ („Jestliže nemáte ke komu, jestliže už nemáte kam jít! A je přeci potřeba, aby každý člověk aspoň někam mohl jít. Protože bývají chvíle, kdy člověk musí jít – kamkoliv, ale jít!...“)

Lékař a popularizátor vědy František Koukolík ve své nejnovější knize ČEŠI:  Proč jsme kdo jsme – a jak dál? představuje mj. tato stylizovaná fakta o životě v bídě [4]:  Život v bídě porušuje duševní zdraví těžce… Stresující podněty nejsou specifické – stres může být spuštěn teplem, chladem, infekcí, krvácením, úrazem, stejně jako psychosociálními podněty, například nezaměstnaností… Vyčerpání imunitního systému chronickým stresem má za důsledek sníženou odolnost vůči infekcím a růst pravděpodobnosti vzniku maligního nádoru. Jedním z důvodů takového stresu je život na nízkých stupních sociální hierarchie skupiny, což se týká zvířat i lidí. Jiným důvodem je nezaměstnanost. Společným jmenovatelem je stres.

Dostojevskij slova o chudobě a bídě vložil v hobbesovské anti-tezi do úst mluvkovi Marmeladovovi [3], „titulárnímu radovi“, se kterým se R. setkává v pivnici před tím, než R. sám vykoná spravedlnost na lichvářce a stane se dvojnásobným vrahem: „Velevážený pane“, začal téměř slavnostně. „Chudoba není neřest, o tom není sporu. Já vím, že ani pití není ctnost, to je nasnadě. Ale bída, velevážený pane, bída je, prosím neřest. Jsa chud, stále ještě netratíte ušlechtilosti svých přirozených citů, kdežto v bídě vždycky a každý. Za bídu dokonce nevyhánějí z lidské společnosti holí, ale vymetají koštětem, aby vás co nejvíce ponížili; a docela správně! Protože maje bídu, jsem první ochoten sám sebe urážet! Proto si rád přihnu!...Dovolte ještě jednu otázku: ráčil jste někdy nocovat na Něvě, na člunech se senem?“ „Ne nikdy,“odtušil R. „A proč?“ “Vidíte, a já tam odtud přišel, už pátou noc, prosím…“

Ponechejme stranou otázku bezdomovectví a názory po moci dychtivých strážců finančního zdraví rozbujelého státu, že tito ubožáci jsou štěstím bez sebe, že nemají střechu nad hlavou a jak jsou úžasně šťastní, že nemají vzít co do úst prostě proto, že všechno chtějí prochlastat, jsou líní a neschopní, a neumějí se o sebe postarat.  Pokrok spočívá v tom, že tomu je jen pár měsíců, odkdy zvíře přestalo být ze zákona věcí. Člověk na pokrok musí ještě chvíli počkat, a i když také není věcí, může žít jako zvíře v chlívě a být jednou nohou v rakvi:

„Ten tvůj byt je ale ohavný, Roďo, učiněná rakev,“ přerušila tísnivé mlčení Pulcherija Alexandrovna, „jsem přesvědčena, že má hlavní vinu na tom, že se z tebe stal takový melancholik.“ „Byt?“ odpověděl roztržitě. „Pravda, byt k tomu všemu hodně přispěl…už mě to taky napadalo…Ani netušíte, maminko, jak podivnou myšlenku jste zrovna vyslovila,“ připojil náhle s divným úsměškem…Cože si tak prohlížíte můj pokoj? Tady maminka taky říká, že je to tu jak v rakvi.“ „A včera jste nám dal všecko, co jste měl!“ řekla na to Soněčka [3] zvláštním zvučným, překotným šepotem a opět sklopila oči k zemi. A zase se jí roztřásly rty a brada. Celou dobu byla ohromena nuzností Raskolnikovova bytu a teď jí ta slova unikla proti její vůli. Chvíli nikdo nic neříkal.

Jde o to, že chudoba a nezaměstnanost jsou spojené nádoby. František K. má pro nás tyto vědecké poznatky o povaze nezaměstnanosti [4]:  O nezaměstnanosti se říká, že je druhým největším stresem po ztrátě životního partnera… Lidé se obvykle nedokáží na nezaměstnanost dobře adaptovat… Úměrně délce nezaměstnanosti roste pocit neštěstí. Úměrně pocitu neštěstí roste míra stresu. Tomu odpovídá snížená imunita… Poškození imunity psychologickým stresem dokládá metaanalýza více než 300 studií… Studie dokládají, že úmrtnost ze všech příčin adjustovaná k věku je u lidí, kteří byli někdy nezaměstnaní, vyšší než u lidí, kteří nikdy nezaměstnaní nebyli. Vyšší úmrtnost ve srovnání s kontrolní populací i s vlastním dvojčetem se může projevit 10-24 let poté, co byli vyšetřovaní lidé nezaměstnaní. Vztah mezi nezaměstnaností a vyšší úmrtností přetrvává, i když se „statisticky“ odečte věk, skutečnost, zda lidé kouří nebo jsou nekuřáci, spotřeba alkoholu a některý druh chronického onemocnění. Nezaměstnanost i s velkým časovým odstupem zvyšuje riziko srdečních a cévních onemocnění a výskytu zhoubných nádorů…

S nezaměstnaností a chudobou roste podíl chronicky stresovaných lidí.  František K. vědecké poznatky o povaze stresu a jeho důsledcích lapidárně shrnuje takto [5]: Stres v práci se může projevit na duševním zdraví depresí, úzkostí, somatizací (doslovně „ztělesněním“, somatizující pacienti „promítají“ své duševní obtíže do tělesných orgánů a považují se za nemocné „tělesně“), chronickou únavou a užíváním psychotropních léků … Psychosociální stres v rodině se může podílet na vzniku a vývoji cukrovky dětí v prvním roce života. Podílí se i na vzniku dětské obezity… Nízký socioekonomický status v dětství a relativní chudoba v dětství jsou v pozitivní korelaci s růstem morbidity a mortality v dospělosti… Příčinami jsou karcinom žaludku, onemocnění jater a plic, cukrovka, koronární nemoci srdeční, náhlé cévní mozkové příhody, onemocnění dýchacích cest, neuropsychiatrická onemocnění, onemocnění trávicího ústrojí, alkoholická cirhóza jater, nezáměrná poranění a vraždy…U dětí a dospívajících pocházejících z prostředí s nízkým socioekonomickým statutem se prokazuje vyšší četnost úzkostných stavů, deprese, poruch pozornosti a poruch chování, vyšší míra agresivity a impulsivního chování…

Chronický stres poškozuje ty poznávací funkce, na kterých se podílí aktivita nejvnitřnější části spánkových laloků mozku (hipokampu), která je klíčovou částí pro ukládání informací do dlouhodobé paměti, stejně jako pro jejich vyvolávání z dlouhodobé paměti… Současně chronický stres zvyšuje míru strachu, která odpovídá aktivitě skupin nervových buněk pod kůrou přední části spánkových laloků mozku (amygdaly)…Stresující životní události mohou spustit a ovlivňovat řadu onemocnění… Deprese u lidí stresovaných probíhá déle, příznaky se objevují znovu, onemocnění se snáze vrací. Studie ukazují, že stres daný vysokou pracovní zátěží podmíněnou vysokými požadavky, nedostatečnou odměnou a organizační nespravedlností zvyšuje riziko srdečních a cévních onemocnění přibližně o 50%.

Dostojevského hrdina je snad netypický v tom, že si ve svém politováníhodném stavu bez lékařské péče na život nesahá. Je to výjimečný případ, který snad má ilustrovat jen to, že zoufalí lidé mohou udělat zoufalou věc. Typický je ale v tom, že se mu v hlavě honí miliony myšlenek, mozek nenalézá odpočinutí ani žádné odpovědi na otázky proč tohle?, proč ono?, jak je to možné?, vždyť přece?, co sestra a matka? apod. „Podobnými otázkami se R. trýznil a vybičovával a cítil přitom dokonce jistou rozkoš. Ty otázky nebyly ostatně nové, nýbrž staré, palčivé a věčně se opakující. Už před drahnou dobou ho začaly hrýzt a rozdírat mu srdce. Už je to dlouho, co na něho padla nynější tíseň a od té doby stále rostla a sílila, až v posledních dnech dozrávala a vyústila v jedinou hrůznou, podivnou a fantastickou otázku, která mu sedí na srdci a na mozku a nesmlouvavě se dožaduje zodpovězení. A k tomu jako úder hromu ještě matčin dopis!“

Můžeme se utěšovat, že v ČR na tom nejsme s těmi procenty vlastně tak špatně, když se porozhlédneme po Evropě…každý o těch hrůzostrašných počtech a věkovém složení lidí bez práce z Řecka, Španělska, Itálie atd. něco zaslechl. O tom, jaké to má a bude mít důsledky, se psalo výše. Dále jsou statistiky o dlouhodobé nezaměstnanosti  (1 rok a déle) a také o míře ekonomické aktivity, tedy počtech lidí, kteří něco alespoň částečně dělají. Když míra ekonomické aktivity  (studující, pracující, OSVČ, 15 – 64 let)  neklesá, tak by bezdomovců a dalších lidí bez naděje na práci nemělo přibývat. Naopak,  když by míra ekonomické aktivity klesala a dlouhodobá nezaměstnanost rostla, pak by to byl problém. To se naštěstí u nás neděje (viz [6] až [9]), a dá se tedy snad říct, že někdo někde něco dělá dobře. Jak je důležité mít ty správné lidi na správném místě, lidi, kteří chápou svou roli správně a s ní související odpovědnost berou vážně.

Jeden slavný anglický filozof [10], na jehož myšlenkách z nějakého bizarního důvodu dodnes do značné míry stojí právní filosofie naší západní civilizace, kdysi dávno mj. napsal: vidět cizí neštěstí je příjemné - líbí se ne proto, že je to neštěstí, ale protože je to cizí neštěstí. Osobně neznám člověka, kterému by cizí neštěstí bylo příjemné, a proto doufám, že jsme po 350 letech učinili malý pokrok, tedy že čtení této statě o tom, že chudoba, nezaměstnanost a stres zabíjí, pro nikoho moc příjemné ani „osvěžující“ nebylo.

Použité zdroje informací:

[1] Životní podmínky 2014. Český statistický úřad.

https://www.czso.cz/documents/10180/23178400/tk_silc2014_souhrnny_popis.pdf

https://www.czso.cz/documents/10180/20543103/1600211519.pdf/0d62995d-4468-4a03-bba7-2cf0ca129228?version=1.0

https://www.czso.cz/documents/10180/20543103/1600211520.pdf/e3dea696-731c-4689-9f81-1d0d1a26df36?version=1.2

https://www.czso.cz/documents/10180/20543103/1600211521.pdf/7c038b3d-bb19-452e-ac9c-a9d4ee5bd1f9?version=1.0

https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-a-zivotni-podminky-domacnosti-2014

[2] F. M. Dostojevskij. Zločin a trest. Máj, Praha 1966. Přeložil Jaroslav Hulák.

[3] Duněčka – Raskolnikovova sestra poutaná k bratrovi silným sourozeneckým poutem; Marmeladov – úředník, opilec mluvka , se kterým se R. setkal v pivnici, a který si občas trudnomyslně oběma rukama svíral hlavu, opíraje se prošoupanými lokty o politý lepkavý stůl; Soněčka – Marmeladovova dcera.

 [4]F. Koukolík: ČEŠI. Proč jsme kdo jsme – a jak dál? Galén, 2015. Přesné citace ze str. 219-222. Četné odkazy na vědeckou literaturu a empirické studie jsou na stranách 234 až 240.

[5]F. Koukolík: ČEŠI. Proč jsme kdo jsme – a jak dál? Galén, 2015. Přesné citace ze str. 222-234. Četné odkazy na vědeckou literaturu a empirické studie jsou na stranách 234 až 240.

[6] Míry zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomické aktivity. Český statistický úřad.

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/miry-zamestnanosti-nezamestnanosti-a-ekonomicke-aktivity-cervenec-2015

[7] Country Report Czech Republic 2015. Commission staff WD.

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2015/cr2015_czech_en.pdf

[8] OECD Emloyment Outlook 2015.

http://www.oecd-ilibrary.org/employment/oecd-employment-outlook_19991266

[9] OECD Labour Force Statistics 2014.

http://www.oecd-ilibrary.org/employment/oecd-labour-force-statistics_23083387

[10] T. Hobbes: Výbor z díla, Nakladatelství Svoboda, Praha 1988.