Teroristé - lidé nebo vraždící stroje?

Mnozí z nás se stále ještě vzpamatováváme z událostí, při kterých teroristé z teroristického islamistického hnutí Hamas brutálním a barbarským způsobem povraždili stovky nevinných civilistů na území Izraele poblíž pásma Gazy. 

Nelidská krutost, s jakou si teroristé při svém sadistickém vraždění počínali, patří k tomu nejotřesnějšímu, čeho se kdy lidé na jiných lidech dopustili, a tato temná skvrna na svědomí lidstva se zapíše mezi ty nejhanebnější příklady toho nejčiřejšího lidského šílenství. 

Nebojte se, nebudu pachatele těchto otřesností příliš dehumanizovat, jakkoliv se člověk neubrání názvosloví, že takových věcí se může dopustit jenom zvíře (zvíře promine). Naopak, je mi jich, svým způsobem, líto.  Ti lidé, co tyto hrozné věci spáchali, současně zavraždili také sami sebe. Zdá se mi, že jim nijak nedochází, že svým individuálním i kolektivním počínáním se  nechali zneužít k tomu nejhoršímu. Nevím, asi si museli takříkajíc něco šlehnout a teprve až pak jít bezuzdně vraždit bez špetky slitování, protože jinak normální člověk něco takového sám od sebe nedokáže. Sami sobě si vyrvali své srdce a propadli se do hlubin lidského opovržení. 

Člověk, který si vyrval své srdce, nežije, je mrtvý, žádné svědomí nemá a proto jej nepálí. Stal se bio robotem, který  terorizuje a chladnokrevně vraždí jako stroj. Tyto vraždící stroje již nemají vládu sami nad sebou a těžko ji znovu naleznou. Stali se povolnými vykonavateli toho, co se jim přikáže. Přál bych jim z celého srdce, aby se probrali do reality lidské společnosti o trochu dříve, ještě během zbytku svého doposud mizerného života. To aby si prošli peklem procitnutí do reality, do poznání toho, že nejsou stroje, ale lidé, aby si uvědomili, co hrozného spáchali a ještě stihli alespoň částečně odčinit hrůzu toho, co na lidech tak bezbožně napáchali. 

Člověk se neubrání otázce, proč, kdo je za to zodpovědný. Proč si někdo dokáže sám sobě ublížit a připravit se tak o věčnost způsobem, že to pro jeho frustraci  odnesou zcela nevinní lidé. Proč, když se zapřísahávají bohem a jak že to je právě ta jejich správná a jediná pravá víra, která si vyžaduje smrtonosné anti civilizační činy, aby se jimi přiblížili svému bohu. Jak divný krvežíznivý bůh to asi musí být. V chápání našeho civilizačního okruhu však světské ani Boží spravedlnosti neuniknou. Ta je dostihne nejpozději tehdy, až si jednou budou na smrtelné posteli promítat svůj život. Budou si jej muset promítnout očima svých obětí, žen, dětí starců a mužů, které zavraždili, a to bude ta odměna, které se jim dostane. To bude úvod do reality, který jim nikdo živý ani mrtvý závidět nebude.