Centrální globální technologický mozek lidstva

"Agresivní chování lidí je někdy součástí kreativní destrukce, která vede k pokroku. Hrabat pod sebe a být sobec je lidské, normální."

Okurková sezona vrcholí. Hlavní článek posledního červencového čísla týdeníku The Economist představuje ódu na lídry technologických společností ze Silicon Valley, křemíkatého údolí v okolí kalifornského San Francisca, které dnes stejně jako kdysi zůstává symbolem technologického pokroku světa. Dnes se tomuto místu přezdívá „říše mágů“ nebo též „údolí králů“, to podle kdysi také (skoro) tak bohatých, také (skoro) tak mocných a také skoro tak zbožňovaných egyptských faraonů. Kolem tohoto místa pod žhavým kalifornským sluncem se stejně nutně jako kdysi točí celý širý svět. Obrázek na titulní straně časopisu představuje technologické mágy docela moderně a skromně - jako centrální globální technologický mozek lidstva. Jeho hodnota je vyčíslena na více než 3 tisíce miliard dolarů, což je nějakých cca 74 000 miliard korun (7,4 a za nimi šťastných 13 nul).

Dávno již tomu co přišli tři králové z východu se poklonit právě narozenému spasiteli duší všech lidí, aby mu darovali to nejcennější  co bylo: zlato, kadidlo a myrhu. Po dvou tisících letech mágové jsou z opačné strany světa. A protože spasitele už máme, nemusejí se ničemu klanět. Dost na tom, že přinášejí globální technologický pokrok[1] a skrze něj globální prosperitu a bohatství. Jak ubohá kdysi zeměkoule musela být, kdy lidstvo mělo doslova nahý zadek, nemělo žádný mozek ani applefanklub resp. další nezbytné globální instituce, o spasiteli raději ani nemluvě. Vše “rozvracející kreativitu“ prý nelze od dob geniálních vynálezců 19. století s ničím srovnat.

Smyslem úvodního redakčního článku kdysi tak slovutného globálního časopisu je ovšem něco jiného než pouhé letní čtení o apoštolech prosperity a bohatství. S akumulací enormního bohatství enormní rychlostí přicházejí rizika. Technologická finanční bublina devadesátých let minulého století skončila velkolepým finančním krachem. Taková kreativní destrukce nám nyní prý již nehrozí. Technologický trh se vrátil k normálu (k staronovým výšinám) a mágové, tehdejší i ti nováčci mezi nimi, podle očekávání již vydělávají kdysi tak teoretické balíky peněz. Je zkrátka na čem stavět.  Současné nebezpečí časopis spatřuje v tom, že by se „mágové“ mohli svým počínáním dostat do izolace. Sami prý „žijí v bublině, která neprodyšně odděluje jejich impérium od toho světa, na jehož změně tolik pracují“.  To podstatné se ovšem dozvídáme až ke konci:

"Agresivní chování mágů je někdy součástí kreativní destrukce, která vede k pokroku. Ale ta není jediným zdrojem hněvu. Silicon Valley také dominuje trhům, vysává hodnotu obsaženou v osobních údajích a buduje obchodní modely, které vydělávají peníze částečně prostřednictvím vyhýbání se daním. Existuje riziko, že se globální spotřebitelé budou cítit býti vykořisťováni a že účinky zmenšujícího se základu daně rozzuří voliče. V případě, že vnímání zapustí kořeny v tom, že obrovské zisky z využívání dat a vyhýbání se daním se tříbí jako jmění několika lidí žijících na kousku země nedaleko San Franciska, pak bude odveta."

Tož, chtělo by se říct: I ty Brute?! A aby to celé nevyznělo tak pesimisticky, časopis uzavírá:

„Firmy z kalifornského údolů jsou jen stěží těmi jedinými, kdo to tak tlačí přes daně a regulaci. Mají volnost fungovat jak chtějí v mezích zákona. Riskují ale, že se stanou terčem, protože jsou tak globální. Měli by pamatovat na to, že zákony se mohou změnit. Pokud chtějí místo u jednacího stolu, když se zákony mění, je třeba, aby byly částí svých prodejních trhů a nebyly od nich izolovány. Dokonce i soukromé firmy provozované génii potřebují mít pro svou činnost licenci od společnosti.“

Tímto úvodem se dostáváme k vlastnímu letnímu přemítání. Otázky si klademe tak, abychom si na ně sami uměli odpovědět.

Q: Má někdo právo druhého vykořisťovat? A: Pokud ano, on pak má právo se bránit, pokud se chce bránit.

Q: Přeci každý chce změnu k lepšímu tam, kde věci zcela zřejmě nejsou správně nebo jsou nespravedlivé - je tak? A: Ne. To je každého volba usilovat o to či oné. Všichni se učíme v prostředí, kde věci jsou tak jak jsou (což neznamená, že jsou správně). Berme to, co je tak zřejmě nesprávné a nespravedlivé jako své zrcadlo a naučme se s tím vyrovnat. Učinit volbu a jít určitou cestou je individuální věcí každého z nás samostatně. Co tankuje tebe, lidi kolem tebe z různých důvodů netankuje.

Q: Lze všechny lidi „předělat“, aby byli lepší a vytvořili kolem sebe lepší svět? A: Ne. Všechny lidi nepředěláš, nejsou na stupni vývoje, že by byli „předělatelní“. Ten čas nenastal. Navíc je to jejich individuální volba – i kdybys to viděl jako stokrát racionálnější, mnoho to neznamená. Každý běží do cíle s jiným handicapem. Někteří z nás běžíme, ale nevíme kam.

Q: Když jde o celou společnost, tak má ona právo zatáhnout za záchrannou brzdu? A: Ano. Pokud jde o problém resp. bezohledné jedince ohrožující celou společnost v jejích základech, má společnost právo zatáhnout za záchrannou brzdu, jinak skončí.

Q: A bude to dobře nebo špatně když společnost ve své současné podobě skončí? A:  Konec sám o sobě špatný být nemusí. Vznikne něco nového. Společnost ale bude zase jen taková, jaká bude. Ovšem pokud by měla nastat nějaká změna, pak smysl má jen v pozitivním obsahu. Rozbít někomu hlavu? – jednak se tím dotyčný nic nenaučí (a když nebude bezohledný on, bude to za něj dělat někdo jiný), jednak může vrátit úder a bude to bolet. A to všechno nikomu nepomůže. Jediná cesta je změna myšlení, a aby se lidi naučili zodpovědnosti sami za sebe. To musíme udělat sami, to za nás nikdo neudělá. Neustálé přemisťování  majetku z jednoho místa na druhé nic neřeší (viz posledních 100 let a k čemu to vedlo?) – to se jen majetek přelévá z kapsy do kapsy a většině lidí to de facto nepomohlo a nepomůže.

Q: A co když se staneme novodobými otroky? A: Zatím ne, zatím ještě máme pod kontrolou vlastní myšlení. Zatím, ale už se na tom pracuje.

Q: A máme jako společnost vůbec nějaké nástroje, jak čelit bezbřehému bezohlednému individualismu? A: Máme. S takovými lidmi neobchodovat, nic od nich nekupovat. Když budou v obecném opovržení a každý je bude znát a vědět co jsou zač, aniž by se na ně muselo ukazovat prstem.  Když každý dá najevo, že nesouhlasí s tím, co dělají. Když to udělají všichni lidé, nemá se pachatel kam schovat. Nelze žít sám uprostřed lidské společnosti. Nikdo nemůže dlouho žít uprostřed lidí v obecném opovržení, tím si uznání společnosti nezíská.

Q: Dává to logiku, když hrabat pod sebe a být sobec je lidské, normální? Máme jako společnost vůbec nějaké nástroje, jak tomu čelit? A: Být sobec je normální, ale být jen bezohledný sobec bez skrupulí normální není. Nenažranost „mladých duší“ zatím roste, dílem proto že za to z nějakého bizarního důvodu sklízejí obdiv a uznání svého okolí. Ale nenažranost je nemoc, nic realistického v ní není a sama představuje odloučení od normálního života a proto se může pro společnost stát hrozbou.

Q: Prosperovat ze zdrojů společnosti a v zásadě jí nic nevracet může přeci člověka bavit a může to dělat dobře, nebo ne? A: Může. To je jako s tou otázkou, jaké to je být uhlobaronem? - mně to baví, a o syna starost nemám, chce být také uhlobaronem. Tak ať, ale nás nemusí bavit takovým lidem dělat lidského souputníka. Když překročíš meze, zůstaneš sám. Budeš na světě a dělat to sám. Bezohlední podnikaví inovativní jedinci klidně mohou dál mít tu svojí hračku, když jí tolik potřebují k životu. Cesta je ale ta, že se budou muset něčeho zříct, aby příště vybírali svoje hračky rozvážněji a ne na cizí účet. Pravidla a hranice stanovuje zákon, je-li špatný, musí se změnit.

Q: Není to ale tak, že takoví podnikatelé jsou dobří již jen proto, že, jak sami rádi zdůrazňují, dávají tolika lidem práci? A: Dávám ti práci zní moc hezky, ale méně hezky zní, když tě sdírám z kůže. Taky jsem si nějak nevšiml, že by tito lidé přiváděli zeměkouli k dokonalosti. V normální společnosti s normálně nastavenými podmínkami práce bude a pro více lidí, a to i bez těchto ctihodných a blahosklonných zaměstnavatelů.

Q: A je z toho všeho nějaké stručné a nejen letní poučení? A: Nepatřičné by bylo, kdyby veškerá aktivita, kterou by lidé chtěli dělat svobodně, byla naznačeným vývojem zcela znemožněna. Zatím jsme „na dobré cestě“.

Článek naleznete zde:

http://www.economist.com/news/leaders/21659745-silicon-valley-should-be-celebrated-its-insularity-risks-backlash-empire-geeks

Související článek autora:

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/nepopularni-ekonomie