Repatriace zraněných z Chorvatska - nesmyslná akce

Z celé nehody autobusu v Chorvatsku mi přijde nejvíce šílený cirkus s návratem zraněných. Vážnost jejich zranění, nebo tu smutnou skutečnost, že při nehodě zemřelo 8 lidí, nechci nikterak zmenšovat, ba právě naopak. Několik let jsem pracoval v asistenční službě a pacienty v podobném stavu jsem evakuoval (repatrioval) zpět do ČR.

O to víc mě zaráží mediální cirkus, který se kolem tohoto převozu objevil. To, že u velkých nehod se vždy objeví vládní speciál, který hrdinně odveze všechny hlava nehlava jsem si zvykl. Bohužel. Ve většině případů není vůbec potřeba, nebo je to kontraproduktivní. Ale člověk si zvykne. Lidi v nesnázích je potřeba zachánit, i kdyby to mělo být proti jejich zájmu. A pokud to místo mě udělá někdo jiný, tak mi to srdce neláme.
Podívejme se nejprve na dnešní převoz tak, jak o něm informovala média. Je jasné, že pokud by to bylo skutečně nebezpečné, nikdo převezen nebude. Ale nezapomeňme, že každý transport, navíc v takovém vážném stavu, je velká zátěž pro organismus. Je naprosto nezodpovědné, aby byli lidé ve vážném stavu bez zjevného důvodu převezeni domů v tuto chvíli tak brzo po nehodě.
Pokud bylo potřeba, tak samozřejmě jsme převáželi vážně zraněné klienty. Sám jsem organizoval (a ne jen jednou) převoz leteckým speciálem, který mohl pacienta zabít. To jsme ale prováděli pouze pokud to bylo nutné, a se souhlasem jeho nebo jeho rodiny.
Chorvatské zdravotnictví na tom není tak špatně, abychom těžce zraněné abychom si zraněné odváželi co nejdříve. Být v Rumunsku nebo Albánii (pokud se budeme bavit o Evropě) tak je to něco jiného a proti tomu neřeknu ani popel. Naprosto ideální v takových případech je nechat pacienta v chorvatské nemocnici dokud nebude natolik stabilní, aby zvládl převoz sanitkou. Krom toho, že to je nesrovnatelně levnější, je to i méně zatěžující pro pacienta. Pacient pak může být převezen do nemocnice nebo rvnou domů v ČR podle situace.
Představa, že ony dvě děti musely hned po přistání letět vrtulníkem do špitálu je tristní. Ale nepochybuji, že to bylo nutné. Když jsme my převáželi těžce zraněného člověka, tak jsme si už nechtěli líznout další přelet. Například jeden pacient jel z Tuřan do úrazové nemocnice v záchrance. Další převoz vrtulníkem by byl finanční nesmysl a navíc by ho možná zabil.
Co jsem tím chtěl říct? Mediálně vděčné akce mi přijdou nechutné. Tato obzvlášť. Dokázal bych si představit mnohem jednodušší, levnější, ale hlavně pro pacienty mnohem bezpečnější způsob převozu. Ten ale bohužel není tak sexy.