Proč nám dnes češství nepomáhá?

Vládní omezení začala platit 27. prosince loňského roku. Je to už 36 dní. 36 dní platí nejpřísnější opatření, která PES zná. Myslel jsem si, že si už můžeme oddechnout, nikdy totiž nemáte jistotu, že budou klesat nebo jak moc.

Co se ale děje teď? Čísla od 27. ledna zase rostou. Pozvolna, nenápadně, ale rostou. Reprodukční číslo je kolem jedné, epidemie se zvládá udržovat v síle, ale opatření se nezměnila. Změnili jsme se my? Změnil se virus?

Virus se mění. Měnil se, mění se a bude se měnit i v budoucnu. Je to normální. Bohužel změny z poslední doby nejsou dobré – postupně se stává nakažlivějším – přenese se jednodušeji. Aby nakazil, stačí méně částic. Méně částic znamená i kratší čas kontaktu, který je potřeba.

Do jisté míry můžeme říct, že to není naše vina. Že britská mutace se dokáže šířit i přes to, že tu máme opatření, jež doteď fungovaly. Pojďme si ale přestat lhát. Plné hory, sjezdovky a běžkařské tratě, kde je lidu jako na Václaváku. Opravdu si všichni myslíme, že to nevadí?

Asi je to jedna stránka češství, kterou jsme se naučili jako národ už za Rakouska. Vykládat si předpisy a hledat, jak je ohnout. A když se přijde na to, že děláme neplechu, vytáhneme paragrafy a hlasitě se obhajujeme.

Ano, ve vládních nařízeních je výjimka pro sport v přírodě. A ano, běžkování v Bedřichově je sport v přírodě. Ano, každému z nás začne dříve nebo později hrabat, když jsme zavření doma tak dlouho. A bohužel, ano, i při horských radovánkách si můžeme domů odvést koronu přesto, že byly ve vládních výjimkách.

To je ten problém. Jak můžeme čekat, že se vládní opatření uvolní? Že dojde k poklesu a špitály nebudou praskat ve švech? Že na JIPkách nebudou umírat staří, nemocní a špekatí, když se zvesela v Krkonoších, Jizerkách nebo na Šumavě promořujeme?

Zákazy a nařízení dopadají i na naši rodinu. Rádi jezdíme po hradech a zámcích. Nikde jsme nebyli už měsíce. Malá miluje kočky a rádi chodíme do ZOO. To víte, tygr je kočka za hodně bodů. Nebyli jsme tam už měsíce. Chtěl jsem se podívat na výstavu českých egyptologů, protože prý jsou opravdu skvělí a v Národním Muzeu jsou úžasné kousky. Nepodívám se. Ne proto, že by to bylo zakázané, ale proto, že nechci hledat výjimku. Protože tím mohu pomoct dalšímu šíření.

Protože pokud budeme hledat skulinky a ohýbat nařízení abychom vlastně mohli tohle a tamto, tak to nikdy neskončí. To, jak se bude epidemie šířit ovlivňujeme my. Možná by se dalo říct, že budeme mít přesně takovou epidemii, jakou si svým chováním zasloužíme. Nemyslíte?