V druhém kole prezidentských voleb mi už bylo jedno, kdo se stane prezidentem. Od prezidenta totiž očekávám pouze jedinou věc: že mě bude bavit. Narozdíl od suchého Klause, který dokázal po 10 letech pobavit jen tím, že lohnul propisku a že v Austrálii odmítal projít bezpečnostním rámem, jsme v druhém kole měli k dispozici dva obstojné baviče - kandidáty.
Před volbami jsem se bál, že by se prezidentem stali tak nezábavní lidé jako třeba Pitomio nebo Želé. Bobo by ještě šla, člověk by se bavil tím, jak bez špetky rozumu papouškuje Klause. I Šmoula by byl fajn. Naštěstí Dienstbier nepochodil ani s podporou Soc/Dem a Sobotka s Klausmachtem (ODS) se ztrapnili úplně. Oba moji favorité se s přehledem dostali do druhého kola. Zeman byl vždycky známý urážením novinářů a tak by tiskové konference, státní projevy a politická rubrika v ranních novinách byla vedle těch žabařů alespoň trochu zábavnější. A kdyby mi někdo otitulkoval Knížecí projevy, tak bych se určitě bavil stejně dobře.
Druhé kolo voleb pak přineslo vítěze. A Zeman mě začal bavit ze začátku nevinými gagy. Nehlídané klopýtnutí v České Televizi, urážka novinářů - negativních deviantů - při inauguračním projevu. Můj prezident si ale svůj další estrádní výstup musel připravovat dlouho dopředu: korunovační klenoty.
Při sledování akutní virózy jsem se bavil tak dobře jak už dlouho ne. Nakazit se při návštěvě ruského velvyslanectví může i prezident chlastající první ligu. Musím uznat, vybrali jsme dobře, takhle bychom se s Knížetem nebavili.
Dalším bodem programu se stal pan Putna. Nebo přesněji katolické buzny zdravící Bátoru. Připomeňme, že pan Bátora, subalterní úředník na ministerstvu školství, měl docela dost krajní názory. Názory tak krajní, že by mu v takové instituci neměli dovolit ani si odskočit na záchod. Ale to je teď jedno.
Tento díl estrády s názvem Zeman na Hradě už ale nebyl tak vtipný. Na můj vkus padlo málo urážek a ponižování, vždyť Putna je cíl, který nahrává na smeč! Proto po několika novinových replízách své představení stáhl a požádal ministra školství aby mu titul předal on.
Hned na to jsme se dozvěděli, že si můj prezident rád hraje s vojáčky. V záchvatu rozšafnosti nařídil těm svým, aby pomohli s odklízením povodní. Pak ke svému zděšení zjistil, že oni vlastně nejsou až zas tak moc jeho. A tak se začal trefovat do premiéra, který byl v té době vyděšený tolik, že byste mu mezi půlky nestrčili ani špendlík.
O jeho posledním gagu s panem Rusnokem ale v samostatném příspěvku. To je totiž docela kalibr.
