Svátek pirátismu

Článek prezidenta Evropského parlamentu Martina Schulze ve čtvrteční Mladé frontě Dnes (12. 7. 2012) nazvaný provokativně „Neúspěch ACTA byl svátkem demokracie“ mě upřímně vyděsil. Koho že to máme v čele nejvyšší evropské instituce? Německý sociálně demokratický poslanec, někdejší knihkupec, nemající maturitu, a bývalý starosta města Würselenum (Severní Porýní Westfálsko), Martin Schulz patří k nejradikálnějšímu, až prokomunistickému levicovému křídlu německé sociální demokracie. Je také místopředsedou Socialistické internacionály. Paradoxně vystřídal v čele Evropského parlamentu polského antikomunistu Jerzy Buzka.

Pamětníci si jistě vzpomenou na Schulzovo nehorázné chování, když předsedové poslaneckých frakcí Evropského parlamentu v prosinci 2008 navštívili prezidenta Václava Klause. O tři měsíce později pak Václav Klaus vystoupil se svým projevem na půdě Evropského parlamentu. Jeho kritika bruselské byrokracie se dočkala zuřivého odsouzení právě z úst Martina Schulze..

"Sedí na svém úžasném hradě v Praze, ale o strukturách Evropské unie neví vůbec nic," řekl tehdy Schulz.

Je symptomatické, že Schulze podporuje Česká strana sociálně demokratická. Zaorálkovo (místopředseda ČSSD) pomlouvačné vystoupení na frakci Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu ve Štrasburku před dvěma lety ocenil Martin Schulz jako záslužné. Poděkoval též českému levicovému Senátu, který „svým jasným usnesením vyzval k odstoupení od požadavku výjimky pro Českou republiku v oblasti vymahatelnosti sociálních práv“, a poté ocenil vystoupení Zaorálka jako nevšední, provokativní a jako tu správnou výzvu ke společné práci. Je také známé, že to byla právě delegace ČSSD, která Schulze nominovala v září loňského roku jako budoucího předsedu Evropského parlamentu.

Cože to ten Schulz v MfD napsal?

Předně je jeho článek prodchnut duchem zavilého antiamerikanismu. USA mohou za všechno, a nejvíc ze všeho za návrh mezinárodní smlouvy proti padělatelství ACTA. Tuto smlouvu odmítli všichni evropští piráti, Martin Schulz a nyní i Evropský parlament. Krást autorská práva se může vesele dál. To je podle Schulze „svátek demokracie.“

ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) je mezinárodní dohoda proti padělatelství upravující obchodní a trestněprávní záležitosti v oblasti ochrany duševního vlastnictví. Závaznou se stává po ratifikaci zeměmi, které k ní svým podpisem přistoupily. Na občany země, která dohodu podepsala, se vztahují autorská a související práva zbývajících zemí.

V podstatě jde o systém nátlakových prostředků, jež mají zamezit ilegální výrobě, distribuci a užívání produktů, chráněné takzvaným copyrightem.

Schulz hájí rozhodnutí EP peticí, kterou údajně podepsalo 2.8 milionu občanů EU. Vzhledem k tomu, že EU má celkem bez mála 500 milionů obyvatel, není toto číslo ani jedním procentem. Díky odmítnutí této smlouvy prý, podle Schulze, Evropané začali věřit, že je Evropský parlament neopustí v zápase o hájení osobních práv a svobod.  S kým Schulz tento zápas vede, bohužel neuvedl. Zato tvrdí, že Evropská unie byla touto smlouvou vyzvána „k regulaci v dosud neznámé oblasti.“  To chápu, objevila se oblast, kterou Evropská unie ještě nesešněrovala svými nařízeními, a bylo třeba konat.

Jistě, na smlouvu ACTA mohou být názory různé. Ale vydávat její zamítnutí za „svátek demokracie“ jak to činí Martin Schulz je asi takové jako kdyby někdo chtěl vydávat nacistické srazy v Norimberku za projev svobodné vůle lidu.

Schulzův článek je prodchnut směsicí demagogie a ješitnosti nabubřeného byrokrata. Vzhledem k tomu, že v Německu rostou preference Pirátské strany (PIRATENPARTEI), které se dnes blíží deseti procentům, dalo by se říci, že někdejší knihkupec Schulz loví hlasy i v těchto vodách.  U nás máme s knihkupci špatné zkušenosti. Knihkupcem se kdysi v Sasku vyučil i jiný „demokrat“ – Karl Hermann Frank.

Pirát je původně námořní lupič. Obvykle přepadají obchodní lodi, ale často loupí i na pobřeží. Místo šavlí a plachetnic mají piráti dnes k dispozici rychlé čluny, automatické zbraně i děla a rakety.

A bohužel, jak se zdá, i Evropský parlament.

Ivan Bednář