Stát jsem já

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová se ráda fotí. Platí to ale stát, respektive platíme to my.

Dnešní předsedkyně Klubu poslanců hnutí ANO sdělila, že její personální snímky a videa, které pořídili pracovníci ministerstva financí a které nesouvisely s ministerskou agendou, pravidelně fakturovala hnutí ANO.

V dobách svého ministrování totiž Schillerová zaměstnala na ministerstvu fotografa a kameramana, kteří neměli nic jiného na práci než pořizovat snímky a zábavná videa s paní ministryní a přispívat tak k její popularitě. Stálo nás to (daňové poplatníky) bez mála dva a půl milionu korun za rok. Schillerová se brání tím, že potřebovala přiblížit veřejnosti tak složitou problematiku jako je rozpočet.

No, nevím, zda je na to třeba zaměstnat dva dobře placené krky u ministerského žlabu, rozpočet si každoročně dělá i každá zodpovědná domácnost. Ostatně, všichni víme, jak se rozpočet za paní Schillerové (a Andreje Babiše) tvořil – tomu dala (Faltýnek a podnikatelé napojení na ANO), tomu víc (Agrofert) a tomu nic... (kdo se znelíbil Andreji Babišovi. Na toho ještě poštvala Finanční správu, která na ně j„zaklekla.“)

Začal to už kdysi Václav Havel. Když pronesl někde nevhodný výrok, za který byl ostře kritizován, schoval se za výrok„to jsem neřekl jako prezident, ale jako občan. A jako občan mám právo na svůj názor.“ A kritici sklapli hubu. Kdo by se odvážil upírat občanu Havlovi právo na vlastní názor?!

Prezident Miloš Zeman zavedl jinou variantu. V duchu slavného výroku francouzského proutníka a bonvivána Ludvíka XIV.„stát jsem já“. Když mě soud usvědčí ze lži, omlouvat se bude stát, protože prezident prý není za svoje výroky odpovědný. (To snad vyčetl Ovčáček v nějaké příručce marxismu-leninismu). Já bych ale byl raději, kdybychom měli prezidenta, který je zodpovědný za své skutky, a ne nějakého pomstivého šílence.

Schillerová s Babišem jakoby křísili éru Ludvíka XIV. S veškerou jeho pompou, zámku ve Versailles, dvorské radovánky, luxus a bohapusté plýtvání. Ale nemyslete si, nic z toho nebylo samoúčelné, ale naopak vše bylo součástí promyšlené strategie. Mocným a nejvlivnějším aristokratům, kterým král nemohl jen tak diktovat, naordinoval panovník (namísto biče) cukr v podobě vysokých úřadů, a pozice u dvora. Ludvík se totiž ze všech sil snažil centralizovat svou moc a podřídit si šlechtu přímou závislostí na své osobě, mít ji neustále na dohled a ve svých službách

Často se říkává, že prezident je občan jako každý jiný. Není! Jiný občan nemá právo např. vyhlásit válku, udělovat milosti, rozdávat metály atd. Proto by také měl být za své skutky odpovědný, má zcela mimořádné postavení ve státní hierarchii. Ostatně i král slunce, jak se Ludvíkovi přezdívalo, v závěru života provedl pokání, začal se oblékat velmi prostě, jedl střídmě a radikálně omezil své osobní výdaje. Zastavil rovněž výstavbu dalších paláců.

Na řádění Babiše a Schillerové ve státním rozpočtu v duchu někdejšího věšteckého výroku Miroslava Kalouska, že až se dostane Babiš k moci, bude si počínat „jako tygr v masně,“ budeme ještě dlouho vzpomínat.

Ale zaplať Pánbůh, že jenom vzpomínat. Třeba až za zanedlouho vyskočí inflace na avizovaných 8,5%.

A paní exministryně Schillerová bude doufat, že jsme tak oslepení a nevidíme všechny ty další drobné miliony, které bezostyšně rozfrcala na ministerstvu financí. Jistě se najde ještě někdo, kdo spočítá všechny ty účty za kadeřníky, vizážisty a píáristy, kterými se obklopila. Jen si vzpomeňte, jak nás krmila báchorkami, že si každodenní nový účes a přeliv v době přísného lockdownu, a módní kreace, vytvářela sama.

Přítomnost fotografa a kameramana dlouho Schillerová zapírala. „Ministerstvo financi´ konstatuje, zˇe nezameˇstna´va´ ani nenaji´ma´ zˇa´dne´ fotografy,“ odpovídalo ministerstvo financí na dotazy, jak to vlastně je. „Porˇizova´ni´ fotografii´ je okrajovou soucˇa´sti´ beˇzˇne´ pracovni´ na´plneˇ pracovni´ku°. Je trˇeba zdu°raznit, zˇe sve´ socia´lni´ si´teˇ si ministryneˇ financi´ spravuje prima´rneˇ sama, a ministerstvu financi´ proto neni´ zna´m pu°vod vesˇkery´ch fotografii´ zde umi´steˇny´ch," zatvrzele odpovídal na dotazy úřad.

Jak zní ten výrok, údajně Miroslava Plzáka, který ale tvrdí, že ho nikdy neřekl? Zatloukat, zatloukat a zatloukat.

Ivan Bednář, ivanbednar.blog.idnes.cz