Pořád mě něco překvapuje

Přiznám se, že stále mě něco udivuje Už jsem si myslel, že mě nic na tom širém světě nepřekvapí, ale stále se přesvědčuji o omylu.

Zrovna včera. Už jsem si myslel, že se komunisté umírnili, jak by se dalo z rozšafného kšeftování jejich předsedy Vojtěcha Filipa ve Sněmovně zdát, a že jsou na cestě k tomu, stát se demokratickou parlamentní stranou. Že jim nic jiného nezbývá, protože nemají žádné široké zázemí. A ejhle. A zrovna předseda soudu Pavel Freibert. Rozšafně zamítl žalobu mladého poslance Michala Kincla na KSČM a komunistickou poslankyni M.Semelovou kvůli jejím výrokům o popravené političce M.Horákové či o invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. On sám sice se Semelovou vřele nesouhlasí, je ale na lidech, aby„pověstnou drobnou masarykovskou politickou prací“ přesvědčili voliče o tom, že to není tak, jak Semelová říká, uvedl soudce Freibert.

Semelová před dvěma lety v ČT zpochybnila, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném procesu byla vynucená. Obsazení Československa v roce 1968 nebylo podle ní okupací, ale internacionální pomocí. Od ní to nebylo nijak překvapivé, zastává toto svoje předsvědčení od nepaměti. A komunisté jí to trpí, protože jim to přihrává ortodoxní stranické voliče, kteří vzdychají po zlatých časech reálného socialismu.

Soudce označil žalobu na Semelovou pro její výroky za nedůvodnou, protože její výroky, a teď dávejte dobrý pozor, poslanci Kinclovi nezpůsobily relevantní újmu a rozumná obava z komunistické ideologie je podle pana soudce zdravá.     

Jak by u tohoto soudce asi dopadl oddaný nacista, který by veřejně hlásal, že okupace Československa v březnu 1939 nebyla okupací, ale internacionální pomocí? Sudetští Němci byli menšinovou skupinou v tehdejší republice právě tak jako byli v menšině skalní komunisté v roce 1968. Odbojáři se většinou přiznávali k tomu, že usilovali o svržení nacistického protektorátu, tudíž jejich popravy byly zcela legální. A že je na lidech, aby přesvědčili ostatní, že tomu tak nebylo.

Po právu by ho zavřel až by zčernal. A Marta Semelová by mu jistě zatleskala.

Ale ne tak v případě Marty Semelové. Její výroky jsou podle pana soudce zdravé.

Potěš pánbůh. Komunisté rádi obracejí historii na ruby. Za komunistů jsme se ve školách např. učili, že Žižka nebyl potulným lapkou, ale naopak historickým předchůdcem Klementa Gottwalda, který bohatým bral a chudým dával, církevní zanícenec Hus byl bojovníkem za práva proletariátu a sociální spravedlnost a husité nebyli vyzbrojenou sektou, která vypalovala a bořila kostely a kláštery jen proto, že se domnívali, že jsou jiné víry než je ta jejich jediná, správná.

Druhou věcí je jakýsi felčarský rozměr verdiktu. Rozumná obava z komunistické ideologie je prý podle pana soudce zdravá. Tak jako jsou zdravé potraviny či zdravý tělesný pohyb, je zdravý i strach z komunistické ideologie. Ovšem jenom rozumný. Nerozumný strach asi škodí. Jaký je rozdíl mezi rozumným strachem a nerozumným strachem soudce nevysvětlil.

A je soudce lékař, aby určoval, co je zdravé a co není? Kdyby byl, chodili bychom k němu do soudní síně pro prášky proti bolení hlavy. Trochu mi škrábe v krku, pane soudce, dejte mi něco na průdušky.

U soudu se také prezentoval europoslanec Jaromír Štětina. Tomu prý vadí kromě slovníku Semelové také fakt, že se samotná KSČM navenek chová velmi nedemokraticky. Kdysi mu to nevadilo, a tak se stal jejím členem. Tedy pardon, to byla ještě KSČ. Teď už není členem žádné z nich, je europoslancem za TOP 09.

Tak už to v životě chodí, jednou „seš“ komunistou, po druhé poslancem Evropského parlamentu. A mezitím pronáší Semelová své úvahy o spravedlivém komunistickém řádu.

Jak říkám, pořád mě něco překvapuje.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz