Političtí šmejdi

Ottův slovník uvádí, že slovo „šmejd“ znamenalo se v starší češtině všelijaké drobné zboží, jako: tkaničky, šňůrky, mýdlo benátské, stuhy, knoflíky, papír, cetky, mošny, rukavice apod. Prodávali ho zvláštní kramáři, zvaní šmejdíři

Dnes pod označením„šmejdi“ rozumíme nepoctivé obchodníky, kteří používají nekalé praktiky, včetně určitého násilí, aby donutili zejména starší osoby koupit si předražené zboží, leckdy nefungující, cukrátka, zkrátka „šmejd.“

Populární boj proti„šmejdům“ nastal po natočení stejnojmenného filmu. Skryté kamery zachytily drsné pozadí předváděcích akcí pro seniory. Co se opravdu děje na populárních zájezdech s obědem zdarma. Praktiky, ze kterých mrazí. Autorkami scénáře filmu jsou Silvie Dymáková a psycholožka Romana mazalová, které jezdily několik měsíců se skrytými kamerami po předváděcích akcích ve východních Čechách (Dymáková) a na Moravě (Mazalová).

Česká obchodní inspekce svádí se„šmejdy“ urputný zápas. „Šmejdi“ jsou velice vynalézaví, a pokud vstoupí v platnost nějaké opatření, omezující jejich podloudnou činnost, rychle vymyslí způsob, jak toto nařízení obejít. Boj proti „šmejdům“ je potřebný a záslužný. Lidé mají právo na to, aby kupovali kvalitní zboží za rozumnou cenu.

Mělo by se ale i bojovat s jinými „šmejdy.“ Oni totiž nejsou jenom „nepoctiví šmejdi“, kteří vám vnucují žehličky či parní hrnce. Jsou „šmejdi,“ kteří prodávají politické zboží. Kalkulují s lidskou naivitou, někdy upřímností, také s lidskou zapomnětlivostí, mladickým idealismem, či s přirozenou touhou po změně a lepším světě. Přestože jsou mnohem nebezpečnější, nikdo proti nim nebojuje a žádné vyhlášky je neomezují. Provozují svojí činnost zcela veřejně, na náměstích, v kongresových sálech, na stránkách tisku i obrazovkách televizí.

Důležitým nástrojem v boji s„nepoctivými šmejdy“ je že inspektoři ČOI mohou například požadovat, aby prokázal správnost tvrzení, kterým své zboží vychvaluje. Dřív to bylo naopak, což inspektorům jejich dohled značně ztěžovalo. Existuje příklad, kdy se „šmejdi“ pokoušeli prodat vaničku, v níž se měla zakalit voda poté, co skrze nohy vysála negativní energii. Samozřejmě bylo těžké dokázat, že nemají prodejci pravdu, protože se voda opravdu obarvila díky chemickým procesům.

Myslím, že takové nařízení by značně prospělo k ozdravění naší politické scény. Přimlouval bych se za to, aby na ČOI vznikl nějaký nový odbor, říkejme mu odbor politické serióznosti, který by měl na starosti, jak nás ochránit před šmejdy, prodávajícími své politické vzdušné zámky.

Představte si„politického šmejda“, jak prokazuje věrohodnost tvrzení, že vyžene hlupáky ze státní správy. Nebo že bude líp. Takový „politický šmejd“ bude bez uzardění třeba tvrdit, že vám zateplí dům. Nebo že prosadí podporu abstraktním českým potravinám. Nebo že bude dělat víc než jiní. Postará se vám o lepší jídlo ve školních jídelnách. Parta metařů s košťaty a lopatami vám z plakátu tvrdí, že mění Prahu k lepšímu.

Před každými volbami„političtí šmejdi“ zápolí v potu tváře o to, jak lidem vnutit nabízený politický produkt, mnohdy předražený a nefungující. Marketingové firmy zaznamenávají masový nárůst populistické stupidity, že se člověk nestačí divit. Přemýšlející volič povětšinou jen němě zírá na samolibá a prvoplánová hesla bez hlubšího obsahu.

Pokud ČOI postihuje správně„nepoctivé šmejdy“, proč někdo neměří stejným metrem politickým. Měla by postihovat i ty lži a promyšlené manipulace, jejímž jediným cílem je donutit lidi (voliče) k nákupu předraženého „politického šmejdu.“  

Účet za něj platíme my všichni.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz