MOJA for prezident!

Tak už to máme za sebou. Tedy americké prezidentské volby. Ty naše nás teprve čekají. Máme na výběr jedenáctku borců. Tito naši klabzubáci jsou ale pravým opakem někdejších kopálistů, kteří poráželi celý svět. Naopak. Místo aby drželi při sobě, půjdou tvrdě jeden po druhém. Japonec proti hysterce, komunista proti komunistovi, neukojená bobostar proti matné europoslankyni, pomalovaný magor proti klusajícímu šplhounkovi, prominentní mazánek proti dřímajícímu knížeti. A tak se zdá, že v této konkurenci je jediným normálním kandidátem Přemysl Sobotka. Jenomže právě ta jeho normálnost mu patrně nejvíc uškodí.

Když se v roce přijímal zákon o přímé volbě prezidenta, pesimisté varovali, že nám nepřinese nic dobrého. Bohužel se ukazuje, že měli pravdu. Současně padl i hlavní důvod existence Senátu, totiž teze, že Senát funguje jako pojistka proti přijímání špatných zákonů. Nefungoval.

Dne 14. prosince 2011 Poslanecká sněmovna schválila hlasy 159 poslanců ústavní zákon, jímž se přímá volba zavedla. Proti byli jen tři poslanci (!). Také Senát návrh dne 8. února 2012 přijal. Pro bylo 49 přítomných senátorů, proti 22.

Naši zákonodárci podlehli populistickému tvrzení, že si to lid přeje (vox populi, vox dei!). Podle mě to bylo lidu šumafuk. Už teď se po hospodách šíří názor, že nás ta legrace bude stát miliony.

Podle prováděcího zákona může navrhovat kandidáta nejméně dvacet poslanců nebo deset senátorů, anebo každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany.  A je balvan úrazu.

Troufám si tvrdit, že kdyby ředitel pražské ZOO Miroslav Bobek vystavil u vchodu petiční listiny, 50.000 podpisů by získalo i populární gorilí mládě MOJA. Hravě by porazilo i nejpilnějšího sběratele Miloše Zemana se 105. 000 podpisů.

V prezidentské volbě budou tak rozhodovat obhroublé jitrnicové bonmoty, nic neříkající fráze suchopárného úředníka, karatelská hesla z disidentské komory, demagogické výkřiky, recesistické taškařice či příslušnost k ženskému pohlaví.    

Až posud je to spíše úsměvné. To horší přichází až nyní.

Při rozhovorech s řadou mladých lidí jsem s hrůzou zjistil, že řada z nich bude volit počmáraného muzikanta Franze. Ne proto, že by ho chtěli volit, ale proto, že všichni ostatní kandidáti je prostě a jednoduše štvou. Budou volit Franze ne proto, že by ho chtěli na Hradě, ale proto, že tam nechtějí jiné. Je jim jedno, že tento pomatený umělec nic pro český stát nevykonal, že za sebou nemá žádnou politickou dráhu, že zatím neprokázal nic, co by jeho volbu do prezidentského úřadu ospravedlňovalo, že kandiduje na prezidenta nejspíš z recese (a možná také z nějakých zištných důvodů).

Představte si summit Evropské unie, a vedle Angely Merkelové a francouzského prezidenta Hollanda stojí potetovaný Franz. To už by ta MOJA byla lepší. Alespoň bychom získali respekt mnoha afrických zemí, když už bychom respekt těch evropských definitivně ztratili.

Jedná se zcela jednoznačně o neskutečnou dehonestaci prezidentského úřadu. Jeho znevážení, jeho ignoranci. A také to vypovídá o vztahu mladé generace k demokratickému státu. Šaškovitost prezidentských kandidátů zastiňuje všechno ostatní. To nám přinesl jeden špatný zákon o přímé volbě prezidenta republiky. Zatím.

Možná přijde ještě něco horšího.

Ivan Bednář