Konec živnostníků v Čechách

Zatím co se Česká televize se hystericky zabývá průjezdem spojeneckých vojenských kolon přes naše území, v tichosti se připravuje zásadní útok na naši individuální svobodu. Bez větší pozornosti médií eskaluje tažení vlády proti živnostníkům. Bojovníci se sešikovali v jedné řadě.

Na jednom křídle stojí ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, označující živnostníky za parazity, v silném středu prezident Miloš Zeman (živnostníci platí nízké daně) a premiér Bohuslav Sobotka (chce, aby živnostníci platili vyšší zdravotní pojištění). Za zády prezidenta a premiéra si přisazují odborářští bossové, milující slušivě oblečky na míru a drahé hodinky. Ti by živnostníkům, kterým nikdo neplatí nemocenskou a nedovolí si v zimě mít ani obyčejnou chřipku, nejraději dávali na zlomeniny o třetinu menší sádru než zaměstnancům. A na druhém křídle šikuje své úředníky místopředseda vlády, ministr financí, předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Na živnostníky chystá elektronickou evidenci tržeb. Původně se měla tato povinnost týkat 600 000 živnostníků. Podle posledních informací zhruba 300 000 lidí.

O tom, že živnostníci byli odjakživa trnem v oku komunistům, netřeba pochybovat. V celém tom táboře míru a socialismu nebylo horších pronásledovatelů malých podnikatelů a zemědělců než byli naši komunisté. Drobní živnostníci se udrželi v Polsku, udrželi se i v Maďarsku, i v Endéer se zachovali. Jen u nás jsme je totálně vyhubili. Propaganda jela na plné obrátky a označení živnostník u nás brzy získalo hanlivý přízvuk.

Jestliže za bolševika bylo tažení proti živnostníkům vedeno především z ideologických důvodů (i když zisk z uloupeného majetku také nebyl zanedbatelný), jejich dnešní pronásledování je ryze ekonomického rázu. Ministru financí Babišovi se výběr daní, který sliboval, nedaří a tak mu výpadek v příjmech musí nahradit živnostník.

Taktika je pořád stejná. Jejich zostouzení a kriminalizace.

Souběžně s likvidací malých živností probíhala v padesátých letech na venkově i tzv. kolektivizace, která začala brzy po komunistickém převratu v únoru 1948. Komunisté před rokem 1948 sice tvrdili, že ke kolektivizaci v Československu nedojde, komunistický ministr zemědělství Duriš však zároveň připravoval zákony, na jejichž základě pak kolektivizace byla prováděna. Dodávkové normy soukromým zemědělcům určovala vláda, realizací výkupu se zabývalo samostatné ministerstvo výkupu. Předepsané dodávky se každým rokem neúměrně zvyšovaly a čím dál více přesahovaly možnosti většiny rolníků, kteří je tak mohli splnit jen na úkor vlastní spotřeby nebo výkrmu hospodářského zvířectva. Následovalo zabavování majetku, tvrdé tresty na svobodě.

Také současné agrofert-socialistické vládě jsou živnostníci, malí podnikatelé, privátní zemědělci, ale i všichni aktivní lidé, na obtíž, a tak se je snaží svázat obtížnou byrokracií a nadměrnými předpisy. Vláda evidentně straní pouze velkému byznysu. Poskytuje rozsáhlou podporu velkým investorům. Stranou nechává statisíce podnikajících jednotlivců, starajících se o své farmy, firmičky, rodiny i zaměstnance. Pohlíží na ně jako na zločince a podvodníky. Snaží se je nachytat na nejrůznějších byrokratických malichernostech, na které jim nestačí síly. Živnostníci tak dostávají otěže nebo rovnou želízka, ale velké firmy si porcují miliardové státní zakázky a vysávají z rozpočtu státu obří dotace. 

Pokud budou schváleny všechny Sobotkovy a Babišovy nápady, dojde k zásadnímu poškození české ekonomiky. Paradoxně to povede k poklesu HDP a bohužel i dramatickému nárůstu nezaměstnanosti.V Babišem vzývaném Chorvatsku, kde se údajně inspiroval, vedlo zavedení registračních pokladen nakonec k poklesu ve výběru daní a ministr, který jejich zavedení prosadil, na svůj post rezignoval a následně byl vyloučen i z vlastní partaje.

Nejčernějším terčem se v současnosti stali provozovatelé restaurací, barů a hospod. Ministerstvo financí je dokonce označilo za největší daňové podvodníky a tvrdí, že připravují stát na daňových únicích až o 10 miliard korun ročně. Proto to mají být právě hospodští, na kterých chce ministerstvo odzkoušet elektronickou evidenci tržeb. Současně jim chce zároveň omezit jejich svobodu podnikání zákazem kouření.

Já jako nekuřák často bojuji v hospodě U Stáni na chalupě, která jen tak tak přežívá, se sousedy, kteří odpalují jednu cigaretu od druhé a vyfukují mi kouř do piva. Ale je to můj boj, moje věc. Do toho mi žádný stát zobák strkat nemusí. Protože pokud bude, jednoduše Stáňa hospodu zavře, a my všichni utřeme nos, včetně Andreje Babiše.

Tažení proti živnostníkům má i druhou temnou stránku. Tou je útok na naši osobní svobodu. Příkazy a nařízení plíživě zasahují už také do oblasti omezení autonomie rozhodování u samospráv s viditelnou tendencí přiblížit se snad k předlistopadovým Národním výborům.

Centralizace moci nás zachvacuje na všech úrovních, a to není správný směr ve vývoji svobodné společnosti. A nevymlouvejme se na Brusel. Za to si můžeme jen my sami.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz