Kdeže výběrová řízení jsou?

IT zakázky mají dnes jedno společné – nikdo se bez nich neobejde a vždy jsou příšerně drahé. Mají však ulehčit život státním úředníkům ale i normálním občanům. Jenomže ne vždy to tak bývá. Příklad za všechny - zavedení státních maturit stálo něco kolem jedné miliardy, a stále jsou s nimi problémy. Když jsem před mnoha lety maturoval já, ředitel školy v osm hodin vyhlásil chrchlavým školním rozhlasem témata písemek, a bylo. Jak se praví ve Švejkovi „stálo to pět minut strachu“ říká Švejk feldkurátorovi Katzovi, když ten se ho ptá, na cenu zvonečku potřebnému k polní bohoslužbě, který Švejk čmajznul v průjezdu jakéhosi domu.

Projekt povinné – nepovinné a nakonec zrušené sKarty stál ministerstvo práce a sociálních věcí něco přes dvě a půl miliardy korun. Rovné tři miliardy korun stály v posledních pěti letech ministerstvo obrany externí IT služby, dalších šest stovek milionů mají spolknout v příštím roce. Například firmě Gordic, která vybudovala a provozuje finanční a personální informační systém, rezort od roku 2008 zaplatil téměř 850 milionů. Pěkná sumička.

Stěžovat si nemůže ani jiný z dodavatelů - firma Aura, která má na starost informační systém logistiky ministerstva obrany. Ta inkasovala další půlmiliardu. Na rovných 290 milionů přišel pronájem datového úložiště od firmy MHM Computer.

Nakolik jsou částky vynakládané za informační technologie účelné, lze podle odborníků často jen velmi obtížně vyhodnotit, protože dokumentace, vztahující se k těmto kontraktům je obvykle nedohledatelná.

Nevím, ale zdá se mi, že v dobách, kdy vláda údajně zápasí o každou korunu ze státního rozpočtu, jsou podobné částky, utrácené ministerstvy, nesmyslné. Navíc jsou to velmi často zakázky zadávané bez řádného výběrového řízení. Společnosti Gordic a Aura totiž získávají zakázky od ministerstva obrany formou jednacího řízení bez uveřejnění. Důvodem je ochrana výhradních práv dodavatelů.

Tím se dostáváme k pražskému magistrátu, kde se v poslední době zabydlel stejně nehezký zvyk. V oblasti IT zakázek se přestala vypisovat výběrová řízení. Podle současného vedení města, dříve uzavřené smlouvy prý neumožňují na tyto služby tendry vypsat. V případech stomilionových zakázek se tak vyhlašuje pouze ono, ministerstvy tak oblíbené, jednací řízení bez uveřejnění. V něm je osloven jen jeden dodavatel, většinou vlastník práv k danému systému. Praha tak v oblasti IT naprosto eliminovala hospodářskou soutěž a konkurenční boj.

Takové jednání je ale obcházením zákona. To, že se zadavatel vymlouvá na licenční podmínky a zadává zakázky v tomto jednacím řízení bez uveřejnění, vede logicky k tomu, že dodavatel není ohrožen konkurencí a může si diktovat cenu. Zákon o veřejných zakázkách č. 136/2006 Sb. tak pozbývá smyslu.

Počínání současné Rady hlavního města Prahy, složené výhradně z členů TOP 09, logicky nemohlo zůstat bez povšimnutí. Město, zápasící s nezaplacenými fakturami za tunel Blanka a prodloužením trasy metra A, nedávno dostalo od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pětimilionovou pokutu. Podle ÚOHS Rada chybovala v tendru na jednotný ekonomický systém, který spravuje účetnictví magistrátu a stovek pražských příspěvkových organizací. Veřejnou zakázku v celkové hodnotě 643,32 milionů korun zadala Rada, jak jinak, opět bez otevřené soutěže. A už se nelze ani divit, že Rada vybrala dodávku a služby související s plošnou implementací systému GINIS Enterprise, komplexně pokrývajícím všechny oblasti ekonomických procesů, dále potřebné licence a vytvoření portálu pro on-line aktualizaci dat. Systém vyvinutý, kým jiným, než firmou Gordic! Tím se Gordic stává přeborníkem v získávání zakázek bez řádného výběrového řízení.

Je tohleto vůbec možné? Je, a přitom nejde o žádnou novinku. V březnu letošního roku obvinila Policie pražské radní kvůli porušení povinnosti při správě cizího majetku. Obvinění se týkalo zakázky, kterou v roce 2012 získala firma Haguess, vybraná ve zmiňovaném jednacím řízení bez uveřejnění, kdy magistrát oslovil pouze tohoto dodavatele.

Jak praví staré židovské přísloví „Mnozí dokáží utratit peníze za darebnosti a současně nemají na chleba.“ Jo, jo. Kdo si s IT zahrává, špatně končívává.

Ivan Bednář