Chvála sklepů

Městský soud v Brně zamítl žalobu kardinála Dominika Duky, podanou kvůli kontroverzním divadelním hrám na brněnském festivalu, který pořádaloCentrum experimentálního divadla (CED,dříve Husa na provázku) a Národní divadlo Brno.

Duka a jeho právník Ronald Němec, který se k žalobě připojil, žádali omluvu za zásah do svých osobnostních práv. Inscenacechorvatsko bosenskéhorežiséra Olivera Frljiče Prokletí a Naše násilí a vaše násilí uvedené na přehlídce Divadelní svět, prý jejich osobnostní práva poškodily. Podle soudce Ondřeje Sekvarda ale o zásah do práv nešlo. Rozsudek není pravomocný, žalobci se chtějí odvolat.

Myslím si, že výnos prvoinstančního soudu je správný.Stát podle Sekvarda nemá nikoho privilegovat ani pronásledovat, a víra v Ježíše Krista by měla mít stejnou hodnotu jako nevíra. Žalobci se podle něj snaží upřednostňovat svou víru.

"Oni se cítili uraženi, protože jejich reprezentant církve, ať už to byl Jan Pavel II. nebo Ježíš Kristus, byl zobrazen řekněme pro ně dehonestačně, ale na jejich právech se to neprojevilo. Oni nejsou nijak omezeni v další svojí činnosti praktikování víry,"řekl soudce.

Ježíš Kristus je často vystavován různým uměleckým, ale i ideologickým pokusům, které ho líčí jednou jako spasitele černé pleti, jindy jako erotického maniaka či homosexuála. Nyní chorvatsko bosenský režisér představil Ježíše jako znásilňovatele muslimek. Jistě„přežije“i toto hanobení.V tom problém není.

Problém je v tom, zda se podobné pokusy mají financovat ze státních (tedy veřejných) peněz,kterými tak rádi politici štědře uplácejí, zejména divadelníky.Myslím si, že nemají.Peníze nerostou na stromech, a daně platí všichni.

Pro mě za mě se může umělec či jiný experimentátor stavět třeba na hlavu, ale ať to dělá za vlastní finance. Stát by nemělv tomto případěpodporovat hanobení křesťanských symbolů, zejména když se oficiálně hlásí k udržování a respektování křesťansko židovských tradic, které stály u zrodu této civilizace. Navíc nešlo jen a jen o hanobení křesťanských symbolů, v inscenaci se prý objevuje i řada jiných dehonestujících okamžiků, např. kdyžběhem představení herečkavytahujez intimních partií českou vlajku.

Stát tak v podstatě financuje zpochybňování základů, na nichž stojí. Jak říkal veliký vůdce proletariátu :ještě nám sami prodají provaz, na kterém je pak uškrtíme.

Podobný případ se svého čas stal, když skupina výtvarníků nahradila na Pražském hradě prezidentskou standartu červenými trenýrkami. Jenomže na zakoupení látky a ušití trenýrek nežádali žádný grand. Šli, a vyjádřili svůj postoj. Za sebe a za svý. Přes úpornou snahu prezidenta Zemana prokázat opak, soud také v tomto případě usoudil, že nešlo o žádný trestný čin.

Experimenty a provokace do umění bezesporu patří. Ale proč by je měl mýrnyx týrnyx financovat stát? Pokud se nepletu, avantgarda vždy vznikala ve stísněných podmínkách a s minimálními náklady. A chtít aby vznikala v honosných měšťanských prostorách Národních divadel je asi jako chtít aby příslovečný velbloud prošel uchem jehly.

Celé to jen smutně dokumentuje posun, který dnes nastal. V šedesátých letech se na velkých scénách tzv. kamenných divadel hrálo skvostné divadlo, postavené na skvělých hereckých výkon a velkých filosofických myšlenkách. Provokativní inscenace se tísnily v prostorách tzv. malých forem, které jim znamenitě sloužily.

Dnes„velká divadla“vyklidila pódia, na která vtrhly„malé formy.“Jenomže se tam, přirozeně, necítí dobře. Prostě tam nepatří.

A sklepy, to podhoubí experimentu a provokace, zůstaly osamoceny. Drží se už jen v případě malých jazzových klubů, kde se dělá skvělá muzika.A pár výjimek.

Ivan Bednář, ivanbednar.blog.iDNES.cz