Boj o žižkovskou Kliniku

Předseda Strany zelených Matěj Stropnický stojí v čele „boje o žižkovskou Kliniku.“ Nápadně se podobá postavě z Velké francouzské revoluce Maxmilienovi Robespierrovi.

Francie se od začátku 80. let 18. století potácela na pokraji státního bankrotu. K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783, kdy se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a plynů, vedoucí k poklesu teplot v Evropě. Klimatická změna a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace

Symbolem absolutistické monarchie byla Bastila, na kterou zaútočili Pařížané, aby získali střelný prach, který jim chyběl do zbraní ukořistěných ve zbrojnici v Invalidovně.  Správce Bastily se chtěl vzdát a odevzdat klíče vzbouřencům, ale když jim klíče předával, jeden ze stráží vystřelil do davu. To dav rozzuřilo, a správce zabili. Ve věznici se 14. července 1789 nacházelo pouze sedm odsouzenců, žádný z nich nebyl politický vězeň. Ani z vojenského hlediska nemělo dobytí Bastily žádný význam, spolu s pevností se ale lid zmocnil i značných zásob munice, které v ní byly uloženy. Volání „Půjde to““ se stalo heslem dne.  

V nově ustaveném Národním shromáždění patřil k vůdčím postavám krajní levice Maxmilien Robespierre, prosazoval ústavu z roku 1791 a byl také jedním z hlavních autorů Deklarace práv člověka a občana. Stal se vedoucím činitelem klubu jakobínů a pařížské městské rady.

Pařížští hejskové si vybrali Robespierra za terč svých posměšků. Všechno jim bylo směšné na tomto poslanci za město Arras – staromódní olivově zelený frak, maloměstské chování, nadneseně bombastický sloh předem připravených projevů.

Podceňování Robespierra se hejskům nevyplatilo. V čele Výboru pro veřejné blaho rozpoutal hrůzovládu, která zahrnovala mj. masové vraždění politických oponentů. Boj postupně zachvátil i jednotlivé frakce jakobínů a Robespierre se obrátil také proti svým bývalým nejbližším spolupracovníkům Dantonovi a Hébertovi.

Nakonec se však revoluční teror obrátil i proti němu samému – poté, co ztratil podporu veřejnosti, byl 27. července roku 1794 zatčen a o den později spolu se svými stoupenci a bratrem Augustinem popraven. Bylo mu 35 let,  a na svém kontě měl desetitisíce mrtvých. Přitom se prý narodil jako"mírný, citlivý a plachý".

Mladý Matěj Stropnický v devadesátých letech pobýval spolu s rodiči v Lisabonu a v Římě, kde studoval na frankofonních školách. Maturoval na Francouzském lyceu v Praze, poté absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy.

V parlamentních volbách roku 2006 neúspěšně kandidoval za Stranu zelených (SZ), vystupoval jako kritik vedení SZ, zejména Martina Bursíka. V roce 2007 požadoval odstoupení bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, bojoval proti umístnění americké vojenské základy systému protiraketové obrany v Česku, vyslovil se pro stažení českých jednotek z Iráku či pro odsouzení představitelů zahraniční politiky USA v 70. letech.

Nyní stojí Stropnický v čele vzbouřenců (squatterů), dobývajících (nezákonně okupujících) Bastilu (žižkovskou Kliniku). I Maxmilien Robespierre nějak začínal. Jeho oblíbeným výrokem bylo „nepotřebujeme čest, potřebujeme poctivost.“

Robespierrem rozpoutaný teror ho nakonec přivedl pod gilotinu (podobně jako o sto padesát osm let později přiedl na šibenici komunistického ideologa Rudolfa Slánského). Dodnes zůstává Robespierre kontroverzní postavou. Mezi jeho obhájce patřil např. komunistický historik A. Soboul, který většinu teroristických opatření Výboru pro veřejné blaho pokládal za nutná.

I Matěje Stropnického mají komunisté docela rádi. Oblíbil si ho i bývalý komunista Andrej Babiš, u kterého dělá Matějův otec ministra obrany.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz