Banánový Zeman

Termín „banánová republika“ obvykle znamená malý stát (nejčastěji v Střední Americe či Karibiku), který je politicky nestabilní, jehož hospodářství je ovládané zahraničními společnostmi a je závislé na jediném hlavním druhu exportu (např. banánů). Je to stát, jehož politici jsou v častém střetu zájmů, kdy státní politika slouží především jejich prospěchu, a politické poměry jsou charakterizované korupcí a malou efektivitou.

Popis se hodí na současnou Českou republiku jako ulitý. Jen místo banánů je náš export závislý především na vývozu osobních aut, jejichž výroba je zcela v rukou německého giganta, a na subdodávkách pro tuto výrobu. O trvalém konfliktu zájmů v osobě místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše už dneska nepochybuje ani donedávna ho obhajující premiér Bohuslav Sobotka, a to je co říci. O korupci a malé efektivitě škoda mluvit.

O Česku jako o banánové republice mluví také ředitelka brněnského Masarykova okruhu Ivana Ulmanová. Veřejnost se jen těžko vyzná ve věčném handrkování okolo správnosti dotací, které by umožnily pokračovat v tradiční Velké ceně silničních motocyklů A zmatená není jen veřejnost, ale i samotní organizátoři. S pořadatelem závodu, společností Dorna, totiž každou chvíli jedná někdo jiný. Jednou „sólo“ jedná Hašek, podruhé zase okruh. Vláda peníze uvolnila, ale neví se, jak je pořadatelům převést. Ulmanová proto tvrdí, že v zahraničí si o nás myslí, že jsme banánová republika. Věčné handrkování ji připravilo o spánek a klid.

V čele banánové republiky obvykle stojí diktátor. Trujillo, Noriega, také Fidel Castro, Hugo Chavez a Evo Morales. Teď se k nim nejčerstvěji zařadil i náš prezident Miloš Zeman.

Prý ho urazil velvyslanec Spojených států Andrew Schapiro. Ten označil za „prekérní“ situaci, kdy Zeman pojede v době ukrajinské krize do Moskvy jako jediný vysoký reprezentant Evropské unie. Ostatní prezidenti účast odmítli, podle ruských médií dorazí kromě Česka už jen nejvyšší představitelé Kypru a Řecka.

Velvyslanec si tak dovolil pochybovat o správnosti Zemanova rozhodnutí.  A to se v banánovém Česku nesmí. Čackému Zemanovi žádný velvyslanec nebude předepisovat, kdy a kam má jet.

Tedy především – nikdo mu nic nepředepisoval, jen si blízký přítel a někdejší spolužák amerického prezidenta Obamy, dovolil označit Zemanovu cestu „za prekérní.“   Vztahovačný Zeman z toho usoudil, že mu chce velvyslanec radit, kam má nebo nemá jezdit. A prohlásil, že náš velvyslanec prý také Obamovi neradí kdy a kam má jet.

Při vší úctě – srovnávat pozici našeho velvyslance ve Washingtonu a pozici amerického velvyslance je dost odvážné. I kdyby nakrásně si to náš velvyslanec dovolil, pochybuji, že by z toho byl Obama nějak smutný. Zato Zemanova reakce připomíná ňafání rozčíleného podvraťáka.

Schapiro bude potrestán. Dveře na Hrad pro něj zůstanou zavřené, i kdyby na ně bušil sebehlasitěji. Určitě mu to bude líto. Zeman ale hradní bránu neotevře a neotevře. Na našeho hlavního spojence vystrčí, jako v dávnověku Skotové, bojující za svojí nezávislost, holý zadek.

Zemanova cesta ke Kollárově „velikému tomu dubisku“ na východě úspěšně pokračuje. Nejdřív tvrdil, že na Krymu nejsou žádní ruští vojáci, na východě Ukrajiny že nejde o ruské vojenské vměšování, ale o občanskou válku, a že sankce proti Rusku jsou zbytečné, proto je třeba je zrušit. Teď cesta do Moskvy a bouchnutí dveřmi před amerického velvyslance nosem.

Dávejme si proto pozor, s čím se z oslav Zeman vrátí. Aby to nebylo něco mnohem horšího než viróza, se kterou přijel z ruského velvyslanectví na odemykání korunovačních klenotů, kdy insignie moci českých králů málem obohatil o prezidentskou šavli. Jak to říkal Jan Masaryk„odjel jsem do Moskvy jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“  A Gottwald, který se Stalina až chorobně bál, odjel do Moskvy na jeho pohřeb, vrátil se, a šest dní na to potom zemřel.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz